Mužský pěvecký sbor Moravan slaví osmdesátiny

Máme být ještě dnes hrdí na to, že jsme Češi? Platí ještě pořád ono okřídlené „Co Čech, to muzikant“? Pokud se podíváte na webové stránky Akademického pěveckého sdružení Moravan, snad ještě můžete mít pocit, že to někde přece jen aspoň trochu platí. Mužů na pódiu je na fotografiích z jejich koncertů úctyhodný počet – a to i přesto, že zpívají amatérsky, a že kromě své radostí nic dalšího ze sborového zpětu ve volném čase nemají.

Pane Ibrmajere, vy se do té nynější osmdesátky sboru ve svém věku vejdete více než dvakrát! Proč jste se rozhodl spolupracovat zrovna s tímto sborem? Bylo to díky jeho dlouholeté tradici a místě v kulturním životě Brna nebo jste k tomu měl jiné pohnutky?

K barvě mužského sboru inklinuje snad zřejmě každý sbormistr. Už při studiích dirigování na JAMU, když jsme se v prvním ročníku prokousávali známým Foerstrovým Cyklem mužských sborů, jsem si říkal, že je docela škoda, že z těch mnoha desítek mužských sborů nám jich do dnešní doby zůstalo jen tak málo. Pamatuji si na větu pana profesora Pančíka, sbormistra Janáčkovy opery v Brně, který tehdy na JAMU při jedné z hodin prohlásil: „Smíšený sbor, to je klasika. Ženský sbor, to bych nechtěl :-). Ale mužský sbor, ten má jedinečnou, neopakovatelnou barvu a výraz.“ Netušil jsem, že již o dva roky později budu osloven vedením APS Moravan a stanu se sbormistrem tohoto mužského sboru.

Jak dlouho stojíte v čele tohoto tělesa? Co nového jste jako mladý sbormistr do práce Moravanu vnesl? Po zevrubném prohlédnutí fotografií soudím, že jste v kolektivu zpěváků asi opravdu jeho nejmladším členem. Existuje i ve vašem sboru nějaká generační propast?

Dirigentem APS Moravan jsem se stal v roce 1999, tehdy už jako student třetího ročníku dirigování na JAMU. Tehdy jsem byl skutečně zřejmě nejmladším členem a nebylo lehké změnit způsob hudebního myšlení a práce, především když si uvědomíme, jaké hudební veličiny u dirigentského pultu přede mnou v Moravanu stály. Zmínil bych alespoň dva z nich, profesora Josefa Veselku, zakladatele sboru i zakladatele brněnské sbormistrovské školy a pozdějšího sbormistra filharmonického sboru v Praze. Druhým z nich byl předčasně zesnulý profesor Jan Řezníček, Veselkův žák a pozdější ředitel brněnské konzervatoře. Oba to byli vynikající umělci, kteří s Moravanem dosáhli světové proslulosti.

Asi největší „boj“, který se mi ještě ani po letech nepodařilo zcela vyhrát, je zápas o interpretaci latinské polyfonie, jíž byl Moravan v minulém století proslulý. Jelikož se dlouhodobě zabývám výzkumy i poučenou interpretací duchovní polyfonní hudby, nebyly naše hudební postoje, které v Moravanu vycházely ze zcela jiné situace a hudební tradice padesátých let, příliš kompatibilní :-). Leč donutit pány střední generace ke zcela novému pěveckému stylu po dvaceti a více letech zpěvu je poměrně obtížné až nemožné… tak jsme postupně došli k určitému kompromisu.

Mojí velkou výhodou – nebo také nevýhodou, jak se to vezme – byla určitá nepoznamenanost mužsko sborovou hudební tradicí. Neměl jsem šanci převzít hudební názory svých předchůdců a mohl jsem tak přistoupit k nastudování děl zcela novým způsobem, což se zpočátku neobešlo bez určitých problémů či třenic, které jsme ale se stoupající kvalitou rychle zažehnali. Pánové prostě museli pochopit, že už nás na pódiu nestojí sto a že i klasický repertoár je nutno přizpůsobit novým podmínkám, především po tempové a výrazové stránce.

Hned na úvodní stránce vašeho sboru jsem se dočetla, že dnešních třiačtyřicet registrovaných členů je zhruba polovina počtu z dřívějších dob. Co si myslíte o tomto prudce klesajícím trendu a může to něco zvrátit?

Jak jste již zmínila, má náš sbor v současné době něco přes čtyřicet zpěváků. Především v Brně, kde je snad více sborů, než městských částí, je problém nalézt nové zpěváky, kteří by zaplnili mezeru po oněch nešťastných devadesátých letech, kdy se většina populace věnovala spíše byznysu nežli aktivnímu provozování kultury, potažmo sborovému zpěvu. Mužský sbor je navíc „znevýhodněn“ repertoárem, který se často mladé generaci zdá být poplatný době. Dlužno ovšem podotknout, že ti zpěváci, kteří u nás atmosféry mužského sboru okusí, se často stávají těmi nejvěrnějšími zpěváky.

Na druhou stranu je počet třiačtyřiceti aktivních zpěváků na úrovni současných trendů a také možností. Obdobný počet mají například i Moravští učitelé v Ostravě, a když se podíváme, při jakých počtech živoří ostatní mužské sbory na Moravě, které se musí spojovat, aby dostály základním kvalitativním požadavkům, můžeme být do jisté míry spokojeni. Dosáhnout takových počtů zpěváků, jako v dobách nesvobody v sedmdesátých letech, kdy byl sborový zpěv jednou z mála možností aktivního kulturního vyžití, případně vycestování do západní Evropy, je jen nedosažitelná představa – a bylo by naivní se domnívat něco jiného.

Myslím, že platí, a to beze zbytku. Přispívá tomu i postupně se měnící poměry. Po dlouhých letech se začíná situace ve sborovém zpěvu podle mých poznatků snad opět otáčet a měnit postupně k lepšímu. Na sborových kurzech v Hranicích na Moravě, na takzvaném Bělotínském týdnu sborového zpěvu, kam jezdím jako lektor pravidelně každým rokem, bylo letos tolik nových nadšených mladých tváří… Radost pohledět. I do APS Moravan přišlo loni několik nových mladých pěvců. Je to snad začátek jistého pozitivního trendu, potvrdilo mi jej i mnoho mých kolegů sbormistrů.

Při pročítání vašeho repertoáru jsem zavzpomínala na své dětství, můj tatínek totiž v mužském sboru zpíval také, a proto se mi v duchu rozezněly tóny mnoha skladeb i z toho, co zpíváte vy. Zajímalo by mě, jestli dnes skladatelé píší ještě nové skladby pro mužské sbory? Kde hledáte nový repertoár?

Nových dobrých skladeb je skutečně poskrovnu. Debat na toto téma jsme ve sboru vedli již desítky. Spousta mužských sborů na západě nebo v USA se zcela odklonila od klasického romantického či postromantického repertoáru a věnují se zpěvu gospelů a hudby vhodné spíše pro mladší zpěváky. Já se tomuto trendu zatím všemi silami bráním. Ani po dvanácti letech se mi nepodařilo vyčerpat studnici našeho obrovského archivu ještě z dob Veselky. Nacházím tam inspiraci v podobě děl málo hraných autorů první republiky, loni jsme provedli zcela zapomenutý cyklus sborů Josefa Bohuslava Foerstera a podobně. Repertoár si také často obohacujeme spoluprací s dalšími brněnskými sbory na různých kantátových projektech, jako jsou například Janáčkův Otčenáš, který provedeme tuto neděli 30. října od půl osmé večer v chrámu v Brně – Králově Poli, v síle celé jedné stovky zpěváků.

Kolik novinek máte připravených na váš slavnostní výroční koncert k osmdesátinám Moravanu, který by se měl konat 3. prosince 2011 v brněnském Besedním domě?

Nazvat něco u klasického mužského sboru novinkou snad ani nelze. Takových příležitostí je málo. K této slavnostní příležitosti jsme ovšem připravili náročný repertoár. Kromě programu a capella zazní především Missa adventu set quadragesimae Petra Ebena, slavnostní závěr pak obstará rozměrná kantáta Bohuslava Martinů – Polní mše za doprovodu členů Filharmonie Brno. Tato krásná skladba se k její škodě hraje poměrně málo, v Brně nezazněla již pět let, naposledy také v našem podání.

Jak často se sborem vystupujete? Přijdou si vás lidé poslechnout?

Obvykle vystupujeme zhruba jednou měsíčně na menších chrámových koncertech po celé republice, velké koncerty dáváme vždy jednou za půl roku, podzimní koncert je koncipován jako vážnější, jarní pak jako veselejší, lidovější, radostnější. Pravidelně koncertujeme ale i v okolních zemích, účastníme se různých projektových akcí s jinými sbory, festivalů a podobně. Doufám, že se nám bude dařit šířit krásu mužského sborového zpěvu ještě mnoho let.

Vše nejlepší k jubileu, děkuji za rozhovor!

www.moravan.funsite.cz