Na jubilejní MOVE Fest 2023 (3): Ještě více slovenského tance

Komorní scéna Aréna hostila slovenskou choreografii Matter sdružení Neskorý zber, které není ostravskému publiku neznámé. Matter se v březnu objevila ve Studiu G, pro mnohé návštěvníky festivalu MOVE Fest to však byla novinka, a to velmi osvěžující. Avizovaný duet Anny Sedlačkové a Daniela Račeka měla doplnit ještě dramaturgyně Dáša Čiripová, nakonec zůstalo u duetu, ale nechybělo – alespoň z pohledu outsidera – naprosto nic. Absurdní taneční divadlo plné satiry mířící do vlastních řad, určené právě spíš insiderům taneční komunity, kteří ocení textové i pohybové narážky. V inscenaci vystupují výrazné osobnosti střední generace slovenského tance, které si mohou dovolit a také dovedou dělat legraci samy ze sebe. Dano Raček nedávno oslavil padesátku, Anna Sedlačková tančí na světě o dekádu a kousek déle, oba si vystupování užívají a nebojí se komentovat svůj věk, fyzičku i taneční historii.

V režii Martina Hodoně se rozehrávají odlišné situace, přecházející postupně jedna v druhou. Výchozí je hodina baletu, kde Anna je pedagožkou a Dano studentem, nepříliš ukázněným, ale talentovaným. Určitě si tuhle část nejvíc užije a její subtilní humor pochopí ten, kdo baletní trénink zná, docení pedagogické připomínky, výdrž u netradiční tyče, nebo třeba střední skoky prováděné ne nohama, ale rukama. Technika ale humoru neutíká, přítomná je, a to je právě to, co určuje plnost zážitku, je to tanec, ne hra na něj. Stejně jako v další části, kde se z baletní hodiny dostáváme do muzea, do panoptika slovenského současného tance, kde se divákům vzájemně představují tyto dva nejstarší exempláře. I tato lekce je ovšem prošpikovaná hutnými dávkami současného tance, kde výchozím bodem je animální postavení těchto zvláštních živočichů (čistě teoreticky on má předobrazem daňka, ona je samicí rysa).

Pohyb a slovo ladí v této inscenaci výjimečně dobře (slovu pomáhá mikrofon), je to právě ten případ, kdy spolu složky souzní a vzájemně se podporují, zřejmě proto, že projekt má režiséra i dramaturga a jeho divadelnost jednoduše funguje. Část s muzeální nadsázkou pobaví i neznalce, ale také může přivést k zamyšlení, nad tím, jak dalece efemérní a časově omezená je či není profese tanečníka, není to plochá zábava. Nakonec se interpreti s nadhledem baví právě i o stáří a o posledních věcech člověka, nechybí ani historky z pohřbů, a přitom oba pokračují ve fyzickém duetu, kdy se jeden druhému stává oporou ve značně krkolomných pozicích, až se zdá téměř nemožným, že mohou současně jít do taneční akce i mluvit. Duet neztrácí švih ani na chvíli. Ve výsledku se jím asi opravdu víc pobaví tanečníci nebo ti, kteří prostředí uměleckého tance dobře znají a vědí nejen, jak to chodí na trénincích, ale i s těmi generačními obměnami a odcházení ze scény. Ale ani divák mimo komunitu neodchází zkrátka. A když už jsme na to narazili, tak Dano Raček i Anna Sedlačková jsou důkazem toho, že na jevišti stojí za to stát hodně, hodně dlouho a že zralí tanečníci mají právě onu schopnost nadhledu, kterou lze získat jen časem a zkušenostmi.

Slovenské provenience je i projekt T.E.T.S.U, The Energy that Shapes Us, kterou jsme měli možnost vidět v její verzi pro divadelní interiér na letošní Malé inventuře. Pětice tanečníků se v ní pod vedením choreografa Petera Šavela inspiruje živly a jejich energií, víří kolem sebe a spojují se jako částice v nitru atomů. Na MOVE Festu se odehrála její verze pod širým nebem. Ačkoli jde o stále stejnou choreografii, její vyznění bylo diametrálně odlišné. Tanečníci jsou venku oblečeni do ležérních oděvů jemných světlých barev, mezi kterými dominuje růžová, prostor kolem nich dodává choreografii na vzdušnosti a divákům i pocit bezpečí, když se interpreti pohybují blízko u nich. Jako kdyby indoorová choreografie soustředila jejich energii tolik, že se stává nebezpečnou a hrozivou, zatímco venku se může volně rozprostřít a nikoho neohrožuje svou intenzitou, i interakce s publikem je přirozená a příjemná. Je to jistě dáno i celkovým pocitem bezpečí, které garantuje volný prostor (z divadelního sálu doslova není kam utéct).

Světla, jejichž měnící se barva nyní také lépe vynikla, určují orientaci choreografie i dráhy pohybu tanečníků, kteří se setkávají a dostávají do interakcí, v neutuchajícím proudu. Energie je proměnlivá, více vyniknou pasáže zklidnění, skoro lyrické nebo meditativní. Je tu mnoho akcentů, které ve vnitřním prostoru nevynikly, zřejmě neměly jak. Tanečníci mohou reagovat nejen na diváky, ale také na samotné prostředí. Performance se odehrávala v praku, ale v tiché části města, kde nebyla rušena například dopravou a nevznikala tu žádná paralelní zvuková plocha, což se jinak u produkcí pod širým nebem může stávat. Tanečníci vesměs působili jako ti, kteří divákům nabízejí své nadšení z tance a jeho rozpohybovanou, rozprouděnou energii. Je to choreografie, která prostor opravdu potřebuje, přímo vyžaduje. A tak ačkoliv nebe chvíli hrozilo deštěm a zvedal se ledový vítr, diváci zůstali ve spojení s performery. Rozhodně je to v této podobě výborná festivalová produkce, která na MOVE Fest zapadla a program osvěžila.

V sobotu večer proběhla ještě Roller Skate Party na kolečkových bruslích, ale i bez nich, v neděli byla na programu mimo jiné inscenace pražského souboru BURKICOM Ostrov! a během festivalu se konalo mnoho workshopů, které využili především studenti tance. Setkali se zde také zástupci médií zabývajících se taneční publicistikou na semináři Taneční kritika v evropském kontextu, který pořádaly Taneční aktuality. Jako hosté (pomyslní lektoři, ale spíše kolegové a budoucí přátelé) se ho účastnili zakladatelka a šéfredaktorka německého portálu Tanznetz Nina Hümpel, šéfredaktor magazínu Dancing Times Jonathan Gray (Dancing Times byl nejstarší tištěný časopis o tanci, ale zanikl v roce 2022) a Sanjoy Roy, kritik The Guardian a Springback Magazine. K workshopu se jistě ještě vrátíme, celý se točil především kolem udržitelnosti provozu tanečních médií, financování, subvencí, fundraisingu a vcelku z něj stále vyvstává, že i když není naše situace v tuzemsku uspokojivá, nemáme si zase až tak úplně na co stěžovat, ostatně na stížnosti není čas, je potřeba se spíš zabývat vývojem médií a neztratit s ním krok.

V neděli pokračovala panelová diskuze otevřená i veřejnosti tématem Ozvěny taneční kritiky v regionálních médiích, kde bylo možná pro některé účastníky zajímavé seznámit se s fungováním regionálního rozhlasu a televize, protože ČRo i ČT zde měly své zástupce. Také se křtil Speciál Tanečních aktualit, jehož texty letos spojuje téma „tanec a slovo“. Na festivalu si tedy přišli na své diváci, tanečníci i profesionálové dalších oborů.

Matter
Režie: Martin Hodoň
Dramaturgie: Dáša Čiripová
Choreografie: RASEMA
Sound design: Dominik Suchý
Light design/scéna/kostým: mátoha
Technická podpora: Lukáš Kubičina
Tanec/performance: Anna Sedlačková, Dáša Čiripová, Daniel Raček, na festivalu MOVE Fest Anna Sedlačková a Daniel Raček
Premiéra v Kultúrnom centre P*AKT dne 20.5.2022 o 20.00 hod.
Produkce GAFFA v koprodukci s KC P*AKT a Neskorý zber. Poděkování CO.Labs Brno.
Na festivalu MOVE Fest uvedeno: 6. 10. 2023, Komorní scéna Aréna

TETSU
Koncept a choreografie: Peter Šavel
Pohybový materiál a tanec: Barbora Janáková, Eva Priečková, Silvia Sviteková, Andrej Štepita, Jaro Viňarský (alternace: Miroslava Stašková, Peter Šavel)
Hudba: Marián Zavarský
Světelný design a technika: Juraj Čech
Kostýmy a scénický vizuál: Laura Štorcelová
Produkce: mimoOs
Koprodukce: Studio Alta, Nová Cvernovka
Reprízu představení z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umenia.
Na festivalu MOVE Fest uvedeno: 7. 10. 2023, Farská zahrada