Na slovíčko o německé taneční kritice

Nina Hümpel bude brzy hostem na semináři věnovaném taneční kritice a oborovým médiím v rámci festivalu MOVE Fest v Ostravě. Odjakživa mám za to, že spolupráce mezi uměleckými i mediálními krajinami v Česku a Německu by stála za posílení a rozvíjení, protože máme v obojím společnou historii, ačkoliv nás rozdělila pohnutá historie minulého století. Myslím, že dnes trochu podceňujeme vliv německého výrazového tance a meziválečné vazby, a v mediálním prostředí jsme spřízněni i mentálně.

Na návštěvě na veletrhu mě zaujala také organizace či platforma Tanz.Media, protože má v názvu magické slovo médium a za cíl popularizaci a zviditelnění tanečního umění. Je to oborový svaz nebo nadace? Dřív než o tanznetz.de jsem se tedy chtěla něco dozvědět o Tanz.Media a zda se můžeme některými postupy inspirovat.

Co si máme pod Tanz.Media představit za formální strukturu?
Tanz.Media je spolek, který v roce 2017 založilo 12 tanečních novinářů z Německa, kteří pracují pro tisk, rozhlas a televizi, většinou jako nezávislí autoři, kteří se setkávali na různých konferencích a festivalech. Je stále obtížnější pracovat nezávisle a dostávat za svou práci slušné honoráře.

Pro přehled, z jakých médií se zakladatelé rekrutují, je jmenujeme: Klaus Dilger (TANZwebNRW.de), Nina Hümpel (tanznetz.de), Irmela Kästner (Die Welt, Tanzinitiative Hamburg), Astrid Kaminski (taz.de, Zeit.de), Sandra Luzina (Tagesspiegel, TV arte), Elisabeth Nehring (DLF – Detschlandfunk, WDR – Westdeutscher Rundfunk Köln), Elena Philipp (nachtkritik.de, Berliner Zeitung), Frank Schmid (RBB – Rundfunk Berlin-Brandenburg), Melanie Suchy (Kölner Stadtanzeiger, Theater der Zeit), Arnd Wesemann (tanz.dance), Gabriele Wittmann (DLF, NDR – Norddeutscher Rundfunk), Manuel Brug (Die Welt).

TANZ.media e. V. vznikl proto, aby podpořil šíři a kvalitu zpravodajství o umění, kultuře a vzdělávání. Za tímto účelem sdružení rozvíjí různé partnerské formáty, které zviditelňují kulturní formu tance a podněcují diskusi. Slouží k tomu informační fóra, předávání znalostí v rámci seminářů nebo mentoringu. Sdružení pořádá sympozia a přednášky. Patří sem také do budoucna zaměřené projekty propojující novináře, které mají modelový nebo pilotní charakter. TANZ.media e. V. chce zviditelňovat taneční umění ve všech jeho podobách. Sdružení podporuje propojení mezi tancem, vědou a společností a snaží se tak pomáhat otevírat nové obzory k porozumění, prostřednictvím klasických, ale i inovativních nástrojů reflexivního zpravodajství.

Ve stanovách je definováno, že k základním předpokladům kvalitní žurnalistiky ve slově, obraze a zvuku patří odbornost a velké zkušenosti. Taneční novináři musí cestovat, bádat a přemýšlet. Sdružení TANZ.media e. V. usiluje o posílení nezávislosti zpravodajství a kritiky. V budoucnu k tomu budou patřit také granty na cestování a výzkum.

Co bylo hlavní motivací k jeho založení?
Většina z nás se nachází v prekérní situaci, protože se novinařinou sama neuživí. Pracujeme jako dramaturgové, kurátoři, tiskoví mluvčí a v marketingu tanečních produkcí, což nás činí méně nezávislými, než tomu bylo u kulturních novinářů v Německu před 30 lety. Dalším důvodem je kvalita: jak můžeme zaručit kvalitu, když vydavatelé mají méně nebo žádné peníze na výzkum, na cestovní náklady a na kvalitní dlouhodobou novinářskou práci?

Jak je to s financováním spolku?
Samotné sdružení je zatím financováno z členských příspěvků, které v současné době platí 29 členů, příspěvek je 60 eur ročně. Žádné pravidelné financování z veřejných zdrojů ale nemá.

Co novináři, kteří píší o divadle jako celku – i o činohře, opeře atd., mají o členství zájem?
Jsou velmi vítáni a mnoho našich členů má tenhle široký záběr.

Je dovoleno být členy více sdružení, spolků?
Jistě, většina z nás je.

Jaké aktivity spolku jsou nyní nejdůležitější?
Po dvou velkých a úspěšných projektech, které byly podpořeny vládou (program Corona), pracujeme znovu na žádosti o národní fond, který podporuje různé oblasti žurnalistiky.

Bývalé projekty najdete zde, jde o workshopy pro píšící profesionály Future of Dance Journalism, podrobnosti máme zveřejněné na stránkách zde a zde. Jednalo se o workshopy zaměřené na možnosti využití digitálních médií (audio, video, multimediální reportáže…). V současnosti pracujeme na projektu podpořeném z tohoto zdroje, jde opět o podporu nezávislé a profesionální žurnalistiky (tzv. podpůrný program na ochranu a strukturální posílení žurnalistiky).

Problémem všech státních fondů je, že nemohou financovat samotné žurnalistické výstupy, práci novinářů. Jde o podporu vzdělání, kvalifikace, integrace, dostupnosti, svobody slova atd., ale hlavní krédo všech fondů v Německu je: Není možné podporovat novinářské obsahy, jednotlivá média nebo jednotlivé mediální odborníky (je to uvedeno i na stránce s výzvou, kterou jsem sdílela). Že je tím zaručena nezávislost tisku a spravedlivá soutěž mezi novináři.

Teď už se ale pojďme podívat na tanznetz.de, která poměrně nedávno změnila výrazně grafický kabát. Kolikrát už jste dělali od roku 1996, kdy vznikla, redesignů?
Nejméně pět, možná víc.

Kolik máte aktivních recenzentů a přispěvatelů?
Během posledního půl roku kolem 30 plus 15 studentů v rámci 2 různých spoluprací s univerzitami ve Vídni a Kolíně nad Rýnem.

Máte zajištěno financování z veřejných zdrojů?
Ne, pravidelné financování tanznetz nemá, ale loni jsme získali jednu podporu z programu Corona na obnovení provozu včetně nového designu a práce na archivu našich asi 10 000 textů. (Dvě vládní podpory za 27 let!!!)

Takže je zásadní složkou financování inzerce?
Ano, je, protože je jediným pravidelným příjmem, který umožňuje platit alespoň redakci tanznetz.

A podařilo se vám sehnat nějaké sponzory? (U nás je to prakticky nemožné…)
Bohužel, tady je to stejné. Ani čtenáři nejsou ochotni platit za články nebo předplatné.

Můžete prozradit, jaký je za článek, kritiku honorář?
Žádný z našich autorů není placen, s výjimkou speciálních projektů nebo spolupráce (do 400 eur za text). Dostáváme malou vládní podporu pro accesstodance.de, webové stránky pro tanec v Bavorsku, od kulturního odboru pro město Mnichov. Takže tam za každý text mohu zaplatit 120 nebo 150 eur. Většinou jsou tyto texty zveřejňovány také v časopise tanznetz.

Myslíte si, že kritici mají při psaní na mysli víc publikum, nebo tvůrce díla?
To velmi záleží na autorech. Většinou mají na mysli publikum.

Jaký je váš přístup, máte třeba ráda strukturální analýzu?
Určitě ano. Studovala jsem divadelní vědu, literaturu a filozofii na Ludwig-Maximilians-Universität München. Ale upřímně řečeno, strukturální analýza je užitečná v univerzitním kontextu, ale v žurnalistice nemá zas až tak smysl, protože v časopise většinou není atraktivní. Ale jako odborný nástroj jistě ano.

Mnozí z nás začali nejdříve psát o baletu a následně objevili současný tanec. Jaká byla vaše cesta k obsáhnutí všech žánrů?
Myslím, že to začalo velmi brzy, už ve školních letech. Jednak jsem už jako teenager chodila na hodiny současného tance (techniky Limon a Graham) do baletní školy v Lübecku. Dalším silným vlivem byl ale můj učitel divadla a výtvarné výchovy ve škole, který uvažoval a učil velmi soudobě a inovativně. Své studenty také vedl k otevřenému přemýšlení o umění a k překračování žánrů.

A my budeme v rozhovoru pokračovat příští týden v Ostravě. Zůstaňte s námi a sledujte síťování taneční žurnalistiky napříč státy a médii!