Nadační fond pro taneční kariéru bilancuje situaci oboru

  1. 1
  2. 2
Tanečníci a pohyboví umělci nemají ve zvyku si veřejně stěžovat. Možná proto nejsou tolik slyšet a jako jedni z mála nyní nahlas nehořekují nad nastalou krizí. Jsou zvyklí na nízké platy i úplné výpadky v příjmech. Na bolest, stres i brigády mimo obor. Krize je může potkat kdykoliv. Vědí, že jejich kariéra je krátká, zranění číhá za rohem a budoucnost je nejistá. Vše balancuje na špičce jako balerína při piruetě. Koronakrize nyní z individuálních příběhů udělala oborovou normu. A tím více než cokoliv jiného odhalila systémové problémy, které bijí na poplach již několik let. Nadační fond pro taneční kariéru se těmto specifikům taneční kariéry věnuje a nyní mapuje dopady nouzového stavu na oblast tance a pohybového umění. Přicházející recesi tanečníci dost možná nezvládnou.
420PEOPLE: The Watcher (foto Pavel Ovsík)

Vyhlášení tzv. nouzového stavu a s ním související restrikce, zasahující významným způsobem do soukromého i veřejného života, dopadlo na oblast kultury. Ta se ze dne na den téměř zastavila. Nejinak je tomu v případě tance a pohybových umění, kterým se dlouhodobě věnuje Nadační fond pro taneční kariéru (NFTK). Fond od poloviny března postupně mapuje vliv koronakrize na taneční a pohybová umění a vede rozhovory s jednotlivými aktéry. Oblast tance a pohybových umění je značně rozmanitá, a proto se také různí intenzita dopadu nouzového stavu na jednotlivé subdisciplíny, jak přibližuje Jana Návratová, předsedkyně správní rady Nadačního fondu pro taneční kariéru:

„Řada tanečníků baletu je ve stálém angažmá v divadle, obvykle zřizovaném, kde mají běžnou zaměstnaneckou smlouvu – i když se také najdou výjimky, jako například v případě Laterny magiky, či operních baletů Národního divadla. Plat tanečníkům baletu tedy úplně nevypadl. Na druhou stranu je zde významný psychický dopad krize – tanečníci jsou zvyklí denně trávit hodiny na tréninkovém sále, večer vystupovat před publikem, být v neustálém fyzickém kontaktu s kolegy. A nyní jsou sami. Jiná je situace na nezávislé scéně, kde naopak většina tanečníků funguje na krátkodobé dohody či jsou OSVČ. Ti ze dne na den přišli o příjmy. Přitom možnost vytvářet rezervy je velice individuální a často hodně obtížná i ze samotné podstaty fungování neziskového sektoru. V tzv. černých divadlech, která jsou soukromá a spolupracují s tanečníky a artisty, je situace ještě komplikovanější. Jejich činnost je totiž závislá na turismu a je možné, že řada z nich se již nevzpamatuje, protože jakýsi nouzový stav pro ně bude platit mnohem déle.

Tomu odpovídají i názory samotných tanečníků. Tanečnice Lucie Drábková, která za sebou má řadu významných a úspěšných projektů, muzikálových rolí či turné s Kanye Westem po Americe, přibližuje nastalou situaci: „Naštěstí jsem měla pracovně dobrý leden a únor, takže mám z čeho žít. Co se týká mých spolupracovníků, ne všichni mají finanční zásoby a někteří byli donuceni hledat práci mimo svůj obor, popřípadě šli na úřad práce a jsou na podpoře.O svou situaci se podělil také Václav Kuneš, umělecký šéf taneční company 420PEOPLE a loňský porotce oblíbené taneční soutěže Když hvězdy tančí: „Naši tanečníci jsou hodně aktivní, takže mají snad i nějaký finanční polštář, ale rozhodně ne na dlouho. Záleží také na tom, jaké má kdo zázemí, jestli ho někdo v rodině může podpořit. Je ale strašně důležité mít nějaký časový horizont, kdy se vrátíme k práci. Pokud se bude odsouvat, bude to pro spoustu lidí, včetně mě, opravdu těžké.“

Meduza – tYhle, Studio Alta 2018 (foto Michal Hnačovský)

Dopad koronakrize na taneční a pohybová umění, jak upozorňuje Nadační fond pro taneční kariéru, spíše odhaluje křehkost a systémové problémy v pohybovém umění. Pohybová umění (balet, současný tanec, nový cirkus, fyzické divadlo, pantomima) jsou rizikovým povoláním. Fatální zranění může přijít kdykoliv, uměleckou kariéru může zkomplikovat, anebo úplně ukončit. Taneční kariéra je navíc značně limitována věkem a fyzickou kondicí, například tanečníci baletu zpravidla končí do věku 35 let. Běžně nízké odměny za práci v oboru jsou důvodem, proč si řada tanečníků a artistů nemůže vytvořit dostatečný finanční polštář, který by jim pomohl překlenout období rekonvalescence nebo rozjezdu druhé kariéry. Pro tanečníky a artisty tak může nastat krize podobná té současné téměř kdykoliv, bez ohledu na koronavirus. Navíc v případě zranění či ukončení kariéry se bavíme o řádu měsíců až let, po které může tanečník zůstat bez prostředků a trávit čas na pracovním úřadě nebo z nouze vykonávat jinou podhodnocenou práci. Proto Nadační fond pro taneční kariéru navrhuje systémové řešení v podobě specifického spořícího systému, který by současně stavěl na participaci a oborové solidaritě. „Tanečníci, herci fyzického divadla a akrobaté musejí svoje pracovní příležitosti kombinovat z několika projektů a často je doplňovat o pravidelnou pedagogickou činnost a případně práci v komerční eventové sféře nebo i mimo svůj obor, jen aby pokryli svoje životní náklady. Přesto nejsou zvyklí si nahlas stěžovat. A proto toto téma nemá tolik pozornosti, i když je situace tristní,” dodává Návratová.

Těsně před vypuknutím krize se zástupci fondu sešli s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem, aby mu situaci, která v tanci a pohybovém umění přetrvává desítky let, přiblížili. Cílem setkání bylo také začlenění tanečníků a artistů do kategorie tzv. náročných profesí, což se může do budoucna odrazit mj. i na jejich důchodech. Lubomír Zaorálek by tak mohl být první ministr kultury, který konečně dotáhne navrhovaný systém participativního spoření do zdárného konce a uvede jej v život.

Assemblage, Studio ALTA 2018 (foto Vojtěch V. Sláma)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat