Nadpozemská dokonalost: Academy of St Martin in the Fields, Tomo Keller, Sharon Kam

Libor Nováček sen., 13.09.2018 12:11

Jak úžasné bylo včera opět slyšet ansámbl, která se opětovně vrací do Prahy ve stejném složení a se vší dokonalostí. Poděkování koncertního mistra Tomo Kellera z pódia i následný rozhovor s ním i členy orchestru svědčí o lásce souboru k Praze, k akustice Rudolfina i vřelému přijetí od publika. Ze hry i z tváří vyzařuje radost z hudby, kterou hráči předávají do srdcí posluchačů. Dokonalost frázování, dynamiky, jednotnost smyků, individuální zaujetí a brilantní intonace vytvářejí obraz téměř nadpozemský. Na minulých koncertech zářil jak Murray Perahia, tak Joshua Bell, tentokrát uchvátila i Sharon Kam.

Mendelssohnova jednovětá Symfonie č. 10 od první noty na rozdíl od ostatních mladistvých symfonií nemá žádnou kontrapunktickou náplň, hodně připomíná Houslový koncert d moll komponovaný 14 letým skladatelem a Allegro je již malý Sen noci svatojánské nebo Oktete. Orchestr od první noty vystihl skladatelův výrazný smysl pro zvuk a zvýraznil zejména v závěru třpytivé virtuózní pasáže.

Byl Mozart vizionář, nebo byl Koncert pro klarinet A dur, který dokončil asi osm týdnů před svojí smrtí, dopisem na rozloučenou? Sharon Kam na basetový roh nabídla na stříbrném podnosu sladký a kulatý tón, tvořila opulentně klenuté oblouky a krystalické pasáže byly hostinou nádherných legát a sametových staccat. Její tvorba tónu je zpěvným hlasem, nádherně bohatým mezzosopránem. Závěrečné Rondo bylo šibalské jak v interpretaci, tak v mimice připomínající Cecilii Bartoli. Gershwinův Summertime s kontrabasistkou orchestru jako přídavek vzbudil frenetický potlesk.

I o závěrečné Mozartově Symfonii g moll se dají psát pouze superlativy. Ačkoliv ve smutné mollové tónině, včetně Menuettu, zářilo provedení Academy of St Martin in the Fields v každé pasáži čistě, průhledně a radostně. Souznění duší členů orchestru ukázalo, že tento soubor vůbec nepotřebuje dirigenta. Symfonie plná nových chromatických překvapení plynula sama od sebe. Mozartův genius se vznášel Dvořákovou síní a na závěr jako poděkování Praze, mariánské teplé noci, publiku i Leonardovi Bernsteinovi zazněl Waltz z jeho Divertimenta pro orchestr.