Matyáš Novák o svém ocenění: Je to potvrzení, že jdete správným směrem

Mladý klavírista Matyáš Novák se umístil na druhém místě klavírní soutěže The International Edvard Grieg Piano Competition v Bergenu. Čerstvě po jeho návratu domů jsme Matyášovi položili několik otázek...

Matyáš Novák (foto Khalil Baalbaki)

Redakce: Jak se po soutěži cítíte? Plný euforie, unavený či nabitý novou tvůrčí energií?

Matyáš Novák: Tak nějak od všeho trochu. Na jedné straně byla soutěž velmi vyčerpávající, na straně druhé mám samozřejmě velkou radost. 

R: Můžete nám popsat průběh celé soutěže? 

MN: Do soutěže se přihlásilo 133 uchazečů. Z nich na základě  dvacetiminutové nahrávky vybrala porota 30 účastníků. V prvním kole se hrál  třicetiminutový repertoár. Ve druhém kole, do kterého postoupilo 12 pianistů, se hrál rovněž  třicetiminutový repertoár. Do semifinále  postoupilo 6 účastníků a hrálo se 50 minut. V posledním kole odehráli 3 finalisté koncert s Bergenskou filharmonií. Každý účastník musel mít připravené dva koncerty, z toho jeden Griegův. Skladby v jednotlivých kolech se nesměly opakovat a nahrávka byla pokládána za jedno z kol. V praxi to znamenalo téměř 3,5 hodiny hudby zpaměti. Příjemné bylo, že výběr repertoáru byl poměrně volný. Kromě virtuózní etudy a skladby E. Griega  v předkole a v prvním kole a doprovodu dvou Griegových písní ve třetím kole záleželo na soutěžících, jaký repertoár si vyberou.

R: Co Vás v Norsku nejvíc zaujalo?

MN: Mnoho lidí mi před odjezdem říkalo, že je to nádherná země. Skutečnost předčila očekávání. Bergen je krásné město a jeho obyvatelé jsou velmi milí, pohostinní, vstřícní a skromní. Na lidech, se kterými jsem se setkal, bylo vidět, jak si váží své země a jak jim záleží na tom, aby každý, kdo přijede, měl na Norsko krásné vzpomínky.

R: Chtěl byste v Norsku (ať už na jakoukoliv dobu) žít?

MN: Určitě si to dovedu představit.

R: Hrál jste v Norsku poprvé?

MN: Ano, byla to moje první zkušenost.

R: Jak byste porovnal Griegovu soutěž s jinými soutěžemi, kterých jste se účastnil?

MN: Je to určitě největší a nejnáročnější soutěž, jaké jsem se dosud zúčastnil, ať už počtem kol, množstvím repertoáru či věkem účastníků. Věková hranice pro účast v soutěži je 35 let a je jasné, že ve třiceti hrajete jinak než ve dvaceti. Kdyby tomu tak nebylo, nemělo by smysl studovat hudbu. Sám na sobě vidím, jak  jsem pokročil např. za poslední rok. Ale Griegova soutěž je výjimečná ještě v jednom ohledu, a to ve skvělé organizaci. Pořadatelé se o účastníky kompletně postarají. Od vyzvednutí na letišti, přes ubytování v rodinách, doprovodný program až po odvoz zpátky na letiště. Je to naprosto výjimečný přístup.

R: Jak hodnotíte úroveň Vašich kolegů z cizích zemí?

MN: Úroveň soutěžících byla velmi vysoká. Snažil jsem se poslechnout si ostatní účastníky, ať už živě, nebo ze záznamu a slyšel jsem řadu mimořádných výkonů. Vždy si říkám, jak je těžké a svým způsobem podivné hodnotit něco tak neměřitelného jako je hudba. Zvlášť když na této vrcholné úrovni mají všichni skvělou techniku i výraz.

R: Jací byli Vaši kolegové – klavíristé? Spřátelili jste se, nebo jste naopak cítil konkurenční atmosféru?

MN: Na to, abych se s někým spřátelil, jsem díky tomu, že jsem postupoval do dalších kol, neměl čas. Obecně platí, že na soutěžích, a je jedno, zda hudebních, sportovních či jiných, jsou účastníci, kteří jsou milí a přející, a samozřejmě i ti druzí. Myslím, že málokdo  si uvědomuje, jak těžké je v uměleckém prostředí obstát. Skvělých interpretů je v celosvětovém měřítku spousta, někteří z nich cvičí i 10 hodin denně, pak jedou na soutěž a vypadnou v prvním kole. Je logické, že cítí zklamání.

R: Se kterými hudebními díly jste se dobojoval až do finále?

MN: Těžištěm mého repertoáru jsou skladby období romantismu a mým favoritem je Franz Liszt. Osobně jsem si nejvíc užil třetí kolo, kde jsem hrál Lisztův cyklus Léta putování: Rok první – Švýcarsko. Tohle dílo jsem nahrál loni na své první sólové CD a mám ho moc rád. Pro finále jsem vybral Schumannův Klavírní koncert a moll, op. 54. Kromě Liszta jsem hrál skladby Bacha, Griega, Smetany, Prokofjeva, Skrjabina a skladbu současné norské autorky Synne Skouen napsanou přímo pro soutěž.

R: Jaké bylo norské publikum a jaká byla porota?

MN: Publikum bylo úžasné, na jednotlivá kola chodilo poměrně dost lidí, což mi hodně pomohlo. Nerad hraju pro prázdný sál, což se na některých soutěžích stává. Pokud jde o porotu, byla složená z vynikajících muzikantů. Záměrně neříkám klavíristů či pedagogů, slovo muzikant je pro mě vyjádřením té nejvyšší možné kvality.

R: Co pro Vás cena na prestižní soutěži znamená?

MN: To, že  někdo získá cenu na významné soutěži, z něj nečiní nějakého světového umělce. Je to ale velmi důležitý krok na dlouhé cestě. Je to potvrzení, že jdete správným směrem a se správnými lidmi. Byť je klavír individuální disciplína, bez pomoci mnoha lidí, v mém případě především rodiny a paní profesorky Jitky Fraňkové by se  úspěch nedostavil. Je to kolektivní výsledek :-).

R: Jaký je Váš následující program?

MN: Již 16. 9. mám recitál v Německu, poté odjíždím do Itálie.

R: Na jaké koncerty v Čechách se mohou Vaši příznivci těšit?

MN: Do konce kalendářního roku vystoupím 7. 10.  na Festivalu F. L. Věka v Opočně, 10. 11. odehraju recitál v Praze v Lichtenšteinském paláci, 14. 11. recitál v Letovicích, 15 11. si zahraju Griegův Klavírní koncert v Pardubicích, 22. 11. vystoupím na festivalu Magický klavír v Opavě, 2. 12. mě čeká vánoční koncert v PETROF Gallery v Hradci Králové a 6. 12. recitál ve Vlašimi.

R: Chcete něco vzkázat publiku OperyPlus?

MN: Předpokládám, že čtenáři OperyPlus jsou zároveň posluchači klasické hudby, tedy úplně nejdůležitější článek pomyslného “uměleckého řetězce”. Jako posluchač mívám občas pocit, že umělců přibývá stejně rychle jako ubývá posluchačů. Můj vzkaz pro potenciální návštěvníky koncertů zní: Vytrvejte, stojí to za to.!

R: Děkujeme za rozhovor!

Reklama

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na