Nahlédnutí do účetních knih Státní opery Praha

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Senát na své schůzi 21. července přes ministrovy námitky odmítl zamýšlené sloučení souborů Státní opery Praha a Národního divadla, tak jak o tom Ministerstvo kultury rozhodlo; ministr Jiří Besser ovšem i přes zmíněné usnesení Senátu stále trvá na svém. Ministerstvo přitom celý problém Státní opery nevidí primárně v uměleckém pojetí či kvalitě operních a baletních představení, ale ve špatném hospodaření. Ministr Jiří Besser v této souvislosti v Senátu zdůraznil, že pokud by Ministerstvo kultury jako zřizovatel v letošním roce do činnosti Státní opery Praha nijak nezasáhlo, byla by její činnost ukončena na základě zákona, a to kvůli deficitu hospodaření ve dvou letech po sobě. Současný pověřený ředitel Státní opery Praha Ondřej Černý zase na televizním kanále ČT 24 26.července prohlásil, že transformace se dělá proto, aby se zachránila Státní opera, která je dlouhodobě, v posledních sedmi až deseti letech, v červených číslech. Podle Ondřeje Černého je jedinou možností, jak druhý pražský operní dům zachránit, jej napojit na Národní divadlo.

První otázka pro Radima Dolanského, stále stojícího v čele snah o zachování samostatnosti Státní opery i poté, co byl v březnu odvolán z jejího vedení: Nejsou právě ekonomickédůvody,o kterých mluví Jiří Besser i Ondřej Černý, tím hlavním argumentem pro sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem?

Ministerstvo kultury se neustále vrací k deficitu 13 milionu korun z loňského roku, kterým odůvodňuje nutnost sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem. Faktem ale je, že Státní opera Praha nikdy dva roky po sobě ve ztrátě nebyla, což je snadno doložitelné z výročních zpráv. A ani letos jí ztráta nehrozí.

Jak si tím můžete být jistý? A jak vůbec ke ztrátě minulý rok vlastně došlo?

Zmíněná ztráta byla způsobena snížením dotace, která i bez tohoto snížení vždy byla velmi podfinancovaná. Schodek vznikl někdy v polovině minulého roku, v té době Ministerstvo kultury neprodloužilo smlouvu bývalému řediteli Státní opery Praha Jaroslavu Vocelkovi. Těžko tedy jemu dávat tuto ztrátu za vinu, když neměl příležitost se se ztrátou ve zbylých měsících do konce roku vypořádat. Do čela Státní opery byl v červenci jmenován dirigent Oliver Dohnányi a ten se svým týmem poradců tuto ztrátu ještě zvýšil. I jemu ji ale nemůžeme dávat tak úplně za vinu, do opery nastoupil až v půlce kalendářního roku, také tedy neměl relevantní čas na to, aby ji odstranil, navíc minimálně tu větší část ztráty ani nezavinil. Šlo tedy o nešťastný a zcela mimořádný sled událostí a těžko z tohoto případu vyvozovat, že Státní opera Praha vždy špatně hospodařila. Znovu opakuji, že nikdy jsme nebyli ve ztrátě dva roky po sobě. Co se týká současné finanční situace Státní opery Praha, na konci minulého roku jsem ve spolupráci s externími auditory z Ministerstva kultury připravil taková opatření, která vedla ke snížení nákladů na provoz divadla. Navíc většina provozních nákladů – myšleno náklady na premiéry, výrobu atd. – byla soustředěna do první půlky roku, abychom se v polovině druhé mohli soustředit především na dosažení kladných hospodářských výsledků. Díky těmto zásahům a díky nárůstu návštěvnosti, potažmo našich výnosů, je Státní opera Praha v tuto chvíli v plusu devět miliónů korun! Pokud tedy současný pověřený ředitel Státní opery Praha Ondřej Černý pouze dokončí to, co jsem začal, tak divadlo ukončí rok s vyrovnaným rozpočtem a ještě by mělo být schopno pokrýt ztrátu roku minulého. V této souvislosti připomínám, že v tuto chvíli má Státní opera za sebou většinu letošních premiér, a že v druhé půlce roku ji čeká finančně velmi výhodný zájezd do Japonska. Pokud bychom z nějakého důvodu loňskou ztrátu přece jen letos celou nepokryli, můžeme tak učinit ještě v roce následujícím, což zmíněný zákon nevylučuje.

Ředitel Černý ale zařadil ještě na konec tohoto roku novou premiéru opery Tři Pintové, s tím přece váš rozpočet už nepočítal. Nemůže tato premiéra nakonec přece jen být důvodem ztráty na konci roku?

Tato inscenace je pozůstatkem po panu řediteli Vocelkovi. Smlouvy jsou podepsány, navíc s nepochopitelnou doložkou, která inscenátorům zaručuje velmi slušné odstupné v případě, kdyby se inscenace nakonec neuvedla. Naštěstí můj předchůdce pan Dohnányi premiéru téměř okamžitě po svém nástupu, tedy doslova pár dnů po podpisu smluv inscenátory, přesunul na některou z následujících sezon a inscenátory o tom samozřejmě informoval. Šlo o to najít vhodné koproducenty či sponzory, kteří by snížili výrobní náklady. Ovšem současné vedení divadla se nakonec rozhodlo, že závazek nebude přenášet do dalších let, a že inscenace přece jen bude uvedena ještě letos. Tato premiéra nicméně letošní rozpočet Státní opery Praha zbytečně zatíží, jsem přesvědčený o tom, že v červených číslech letos skončit nemůžeme. Pokud se o to ovšem někdo nebude úmyslně snažit.

Počkejte, jak to myslíte?

Pokud prý špatně hospodaříme, což je teď ten hlavní důvod sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem, tak uznejte, že náš kladný hospodářský výsledek se v tuto chvíli zastáncům sloučení moc nehodí… Nabízí se spousta možností, jak v mezích zákona úmyslně tento kladný hospodářský výsledek snižovat.

Třeba zařadit v tomto roce neplánovanou premiéru opery?

To jste řekl vy… Chci ale věřit, že se současné vedení Státní opery se rozhodlo pro uvedení premiéry Tří Pintů ještě v tomto kalendářním roce čistě z dramaturgických důvodů. Podle mě to ale bylo rozhodnutí špatné.

Ministr kultury ještě na začátku roku tvrdil, že v Praze je místo pouze pro jeden operní a baletní soubor. Začátkem června ovšem ohlásil spojení Státní opery Praha s Národním divadlem, a to už k 1. lednu 2012, avšak zaručuje při tom zachování samostatnosti orchestru, operního sboru i značky Státní opery Praha. Navíc má dojít ke zvýšení platů. Ti, co chtěli Státní operu Praha zachovat, by tedy mohli vzásadě být spokojeni, ne?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
29 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments