Mařenka ve Vídni (5)

Vlasta Reittererová, 07.08.2011 0:00

Z daleka pane jsem…

Zmiňme alespoň velmi krátce některé z těch, kteří jsou s oběma vídeňskými premiérami Prodané nevěsty spojeni. Životní a profesní osudy některých z nich leccos napoví. Intendant Dvorních divadel Josef svobodný pán von Bezecny, doktor práv, pocházel z Tábora. Do funkce intendanta Dvorní opery nastoupil v listopadu 1885 (zažil tedy demonstrace kolem uvedení Dvořákova Šelmy sedláka) a vykonával ji do února 1898. K funkci jej opravňoval i hudební talent; dříve než se stal státním úředníkem vystupoval jako klavírista, mj. prý i na hudebních zábavách vídeňských Čechů.

Josef svobodný pán von Bezecny

Jeho syn Emil Bezecny byl významný pražský hudební pedagog. Josef Bezecny byl také viceprezidentem a posléze prezidentem Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde). Ředitel Dvorní opery Wilhelm Jahn se narodil ve Dvorcích na Moravě, první kontakt s hudbou získal jako člen chlapeckého sboru v olomoucké kapitule. Jako dirigent debutoval (s malým úspěchem) v Novoměstském divadle v Praze roku 1859, postupně si však získával uznání zejména jako znalec díla Richarda Wagnera; řídil pražskou premiéru Rienziho ve Stavovském divadle. Dvorní operu řídil v letech 1881–1897 a prvá uvedení českých oper spadají do jeho funkčního období. Snažil se udržovat repertoárovou rovnováhu mezi díly německé, italské i francouzské opery. Nelze se však zavděčit všem, a tak od žurnalistů, kteří viděli Dvorní operu jako výlučně německojazyčnou scénu, sklízel poznámky o „mascagniovské a massenetovské“ módě. Za něj byli do Dvorní opery angažováni vynikající pěvci své doby jako Amalie Materna, Rosa Papier, Hermann Winkelmann a další; k nim je třeba připočítat také Viléma Heše, který se stal hvězdou provedení Prodané nevěsty ve Dvorní opeře. Heš zde pak působil až do své předčasné smrti roku 1908.

Vilém Heš (první Kecal ve Dvorní opeře) v civilu

Eduard Lunzer, který hrál v Divadle na Vídeňce Indiána ve scéně komediantů, pocházel ze slovenských Rusovců a než se dostal do Vídně, prošel jevišti v Karlových Varech, Plzni a Německým zemským (Stavovským) divadlem v Praze, kde byl uznáván jako představitel komediálních typů Johanna Nestroye. Stejnou scénou prošli také první vídeňský Jeník Karel Streitmann, pozdější režisér Dvorní opery (také Prodané nevěsty) August Stoll, a Jeník z Dvorní opery a od roku 1904 tchán Viléma Heše, tenorista Fritz Schrödter.

Fritz Schrödter, Jeník ve Dvorní opeře

Z Čech byli oba Kecalové Divadla na Vídeňce, Hans Pokorny z Brna a Jakob Pohl (Pollak) z Prostějova. Anton Schittenhelm, který zpíval Vaška ve Dvorní opeře, pocházel z Albrechtic. Alternant Karla Streitmanna v roli Jeníka v Divadle na Vídeňce Julius Spielmann pocházel z Prahy, kde začínal roku 1885 jako sborista v Národním divadle. Přes divadla v České Lípě, Plzni, Teplicích, Štýrském Hradci, Berlíně a Štětíně přišel do Vídně, roku 1895 byl angažován do Hamburku, kde zpíval wagnerovské role, hrál však také v operetě a až do roku 1915, kdy ukončil kariéru, vystřídal ještě řadu dalších scén, kde byl vždy vítán jako „sympatický pěvec krásného tónu“. Z Prahy byla také Bertha Stein, Háta (v Kalbeckově překladu Agnes) z Divadla na Vídeňce, která debutovala jako Amneris ve Verdiho Aidě v Brně; její život ukončil nacismus, datum její smrti není známo. Dá se samozřejmě předpokládat, že také celá řada orchestrálních hráčů obou divadel, sboristů a tanečníků buď z Čech pocházela (jména na dochovaných orchestrálních partech z Divadla na Vídeňce o tom svědčí), nebo prošla některou z tamních scén. Ačkoli ti, jejichž jména a kariéry konkrétněji známe, byli většinou německého jazyka, vnímali Prodanou nevěstu také jako dílo své země. Choreografii Prodané nevěsty v Divadle na Vídeňce vytvořil přímo český host, Augustin Berger z Národního divadla, a se svou partnerkou v ní tančil sólo.

Augustin Berger

A aby byl obrázek úplný: mezi kritiky a novináři, kteří obě premiéry s napětím očekávali, vychutnávali Smetanovu hudbu v hledišti a o výsledku psali, byli pražský rodák Eduard Hanslick, Robert Hirschfeld z Velkého Meziříčí, Albert Kauders z Prahy, Josef Königstein z Třanovic ve Slezsku, Richard von Kralik z Lenory, Oscar Teuber z Křinic na Náchodsku, Rudolf Wallaschek z Brna. Psali většinou více než nadšeně. Ačkoli jejich mateřštinou byla němčina, projevovali z úspěchu Smetanovy opery upřímnou radost. I oni považovali Smetanu také za „svého“ skladatele. Poznali a ocenili ho po jeho smrti, ale nelze jim to mít za zlé; vždyť kdy se dočkal plného uznání od Čechů?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat