Mařenka ve Vídni (4)

  1. 1
  2. 2
Dvorní opera

Na uvedení ve Dvorní opeře čekala Prodaná nevěsta ještě další tři roky. Hlasy, že takové dílo na jeviště Dvorní opery rozhodně patří, se objevovaly již od jejího oslnivého úspěchu ve výstavním divadle. Po roce 1893 se ředitel Jahn stal terčem ironických poznámek, že si evidentní umělecký i kasovní úspěch nechal vzít operetním divadlem. Když 7. září 1894 uvedlo Divadlo na Vídeňce Blodkovu V studni, připomněli mu novináři znovu: „Škoda, že pan ředitel Jahn nebyl při včerejší premiéře Blodkovy aktovky V studni. Možná by vyposlouchal z bouřlivého aplausu, jehož se půvabnému dílu dostalo, demonstraci proti takovému systému, jenž nechává před nadanými skladateli naší vlasti dveře první rakouské kulturní instituce uzavřeny, zatímco méněcenným cizincům otevírá brány nejpřednějšího operního domu do nebeské šíře,“ napsal Illustrirtes Wiener Extrablatt.


Narážek tisku nebyl Jahn ušetřen ani když konečně – poté co uvedl roku 1894 Hubičku a 1895 Tajemství – 4. října 1896 poprvé zazněla ve Dvorní opeře Smetanova nejnárodnější opera. Váhal opravdu kvůli předsudkům, zdála se mu opera opravdu příliš česká a příliš lidová a tedy pro dvorní jeviště nevhodná? Dokumenty archivu Dvorní opery hovoří poněkud jinak a v lecčems Jahnovo jednání vysvětlují a ospravedlňují. V prosinci 1892 se například zajímal u berlínské firmy Bote & Bock, jaké by byly podmínky uvedení Prodané nevěsty pro příští sezónu, ovšem za předpokladu, že opera nebude do té doby uvedena ve Vídni nikým jiným, „ani německy, ani v jiném jazyce“. Nato ovšem dostal odpověď, že něco takového lze jen stěží zaručit: ředitel Šubert například plánuje na červen hostování v Divadle na Vídeňce. Šubert se tedy nevzdal a když se nepodařilo prosadit hostování v létě 1892 ve Dvorní opeře, chtěl se pokusit další rok nato v jiném vídeňském divadle; marně, ale na další vývoj událostí to mělo vliv. „Bránit Čechům při tomto hostování v uvedení jejich nejnárodnější opery by už z politických důvodů nebylo vhodné,“ psal Hugo Bock z Berlína. „Naopak si myslím, že pro úspěch německých provedení potřebujeme podporu českého elementu. […] Chtěl bych zdůraznit, že ještě nějaká představení v české řeči pozdějším německým provedením nejenže neuškodí, nýbrž vzbudí ještě větší zájem.“ A Jahn dostal dokonce diplomatickou radu: „Podle v současnosti platného zákona na ochranu autorských práv v Rakousku uplyne ochranná lhůta na Smetanova díla k 1. lednu 1895, pokud mezitím nedojde k prodloužení této lhůty. To pro mne jako zástupce dědiců Smetanových znamená následující…“ vypočetl Hugo Bock Jahnovi podmínky, za jakých by byl ochoten jednat s Divadlem na Vídeňce o zrušení připravovaného hostování. Tyto podmínky se však nezamlouvaly Smetanovým dědicům. Smetanův zeť lesmistr Schwarz byl rozladěn, že by Dvorní opera měla získat takovou „ryzí repertoárovou operu“ za směšnou částku a netajil se svým podezřením, že „domácím umělcům není ani v nejmenším prokazována taková přízeň jako je tomu v hojné míře u skladatelů cizích“.

 

Wilhelm Jahn

 

Jahnovi tedy posléze vypálila rybník – po dohodě nejen s Bockem, ale podle všeho také se Šubertem a Schwarzem, – directrice Alexandrine von Schönerer se svým uměleckým poradcem von Jaunerem a uvedla, jak už víme, Prodanou nevěstu sama. A aby tedy mohl Jahn Prodanou nevěstu konečně dát na repertoár, musela být nejprve zrušena provozovací práva Divadla na Vídeňce. Ta slečna von Schönerer Dvorní opeře velkoryse postoupila, prvenství v uvedení německé Prodané nevěsty už jí nikdo vzít nemohl. A ještě jednu překážku musel Jahn zdolat, nemělo-li provedení ve Dvorní opeře zůstat pozadu nejen za českým nastudováním, ale dokonce i za provedením na vídeňském předměstí. Potřeboval kvalitní obsazení, a to vázlo především na dobrém basistovi. Snad si i vzpomněl na nabídku agenta Matthiase Täncera, nejpravděpodobněji však zafungovalo spojení s Franzem Jaunerem, momentálně pravou rukou ředitele Polliniho v Hamburku. Každopádně nabídl Jahn tři pohostinská vystoupení Vilému Hešovi, toho času rovněž v Hamburku. Heš představení v srpnu 1895 úspěšně absolvoval, připomněl se vídeňskému publiku, a se začátkem sezóny 1896/97 přešel do Vídně. Role Kecala byla v Hešově podání Jahnovou jistinou. Riziko neúspěchu při uvedení Prodané nevěsty se tím výrazně snížilo.

 


4. října 1896 tedy konečně vstoupila Prodaná nevěsta na prkna Dvorní opery. V den císařova svátku. Na jmeniny a narozeniny císařského páru byl v repertoáru Dvorní opery (a nejen tam) vždy brán ohled, a není náhoda, že už Dvořákův Šelma sedlák roku 1885 byl nasazen na 19. listopadu – svátek císařovny Alžběty. Rok po Prodané nevěstě, 4. října 1897 zazněl ve Dvorní opeře poprvé Smetanův Dalibor, pod taktovkou nastupujícího nového ředitele Gustava Mahlera, jemuž je také prosazení této opery ve Vídni většinou přičítáno. Neprávem; Dalibor byl už obsažen v dramaturgickém plánu odstupujícího ředitele Jahna, který Mahler převzal.

Politická situace v zemi se po třech letech od premiéry v Divadle na Vídeňce nezlepšila. V týdnu před premiérou se bouřilo v Čechách pohraničí, reforma hraběte Badeniho narazila na nesouhlas konzervativců i radikálů, kterým připadala polovičatá. Smetanova opera byla tedy i tentokrát obklopena ovzduším napětí – a také tentokrát zvítězila. Běh událostí, jenž rád chystá paradoxy, tomu chtěl, že oslavné fejetony na „dvorní“ Prodanou nevěstu vyšly zároveň s nekrology za jednoho z nejpřesvědčenějších mladočechů Dr. Julia Grégra, jenž právě onoho 4. října zemřel.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na