Napětí před Tháliemi: Promění Jana Sibera nominaci za ostravskou Ophélii?

  1. 1
  2. 2
Ačkoliv v současné době vystupuje v desítce operních titulů v Národním divadle v Praze, poprvé nominována na Cenu Thálie je za roli Ophélie v Ostravě. Koloraturní sopranistka Jana Sibera tam ztvárnila hlavní ženskou postavu v nepříliš často uváděné francouzské opeře – v Hamletovi od Ambroise Thomase. Proč přijala roli v Ostravě, když jako sólistka Národního divadla v Praze a maminka dvou dětí má práce někdy zcela jistě až nad hlavu? Co vše jí přinesla a stále přináší role Ophélie? A jak se dívají účinkující na novou pražskou inscenaci Poprasku v opeře, kterou někteří recenzenti strhali?
Jana Sibera (foto © Tamara Černá)

Váš vztah k roli Ophélie v ostravském Hamletovi Ambroise Thomase, za kterou jste na Cenu Thálie nominována?

Hamlet je krásná francouzská opera a je mi líto, že se tak málo hraje. V Ostravě měla obrovský úspěch. Také hlavní představitel mužské role rakouský barytonista Thomas Weinhappel je nominován na Thálii. Ostravská inscenace Hamleta bude uvedena v rámci festivalu Opera 2017 ve Stavovském divadle 4. listopadu a já jsem moc ráda, že ji budeme moci představit širšímu publiku. Role Ophélie – to je vyšperkovaná, extrémně náročná koloraturní role, ke konci opery má dlouhou scénu šílenství, kde lze uplatnit mnoho hereckých i pěveckých poloh. Jsem vděčná za krásnou spolupráci s panem režisérem Radovanem Lipusem. Jeho velmi niterný, pokorný a nadšený přístup k tomuto dílu byl velmi nakažlivý, a proto tak úspěšná inscenace vznikla. Již několikátá spolupráce s dirigentem Tomášem Braunerem mně potvrdila, že patří k našim nejlepším dirigentům své generace.

Proč jste přijala roli v Ostravě? Jako maminka dvou dětí určitě nemáte mnoho času – tak proč do toho všeho ještě to cestování?

Roli Ophélie mimo Prahu jsem přijala právě proto, že se tak málo hraje a že přesně odpovídá mým současným pěveckým schopnostem a i typovým dovednostem. Jinak bych asi neměla šanci si ji zazpívat. Kdyby ji nasadili v Národním divadle v Praze, tak bych republiku nemusela křižovat. Je to spíše o příležitostech, které máme mimo Prahu. Za repertoárem, který se v Praze nehraje, musíme jezdit. Je to dnes běžná praxe, že pěvci jsou často na cestách a hostují na různých scénách. Já nyní v Ostravě studuji již pátou inscenaci – Tajemství. Vždy se tam ráda vracím, jsou tam velmi milí lidé a cítím od nich velikou podporu.

Role Ophélie vám přinesla slávu i v zahraničí – připomeňte, jak k tomu došlo…

Zaskakovala jsem velmi narychlo v Göteborgu, kde jim představitelka Ophélie onemocněla. To se stalo krátce po premiéře v Ostravě, takže roli jsem měla nastudovánu čerstvě. Letěla jsem tam a hned druhý den jsem ji zpívala, celkem ve dvou reprízách. Bylo to tak, že jejich němá Ophélie hrála na jevišti a já jsem stála v portále a tam jsem ji playbackovala, což je tam běžná praxe. Oni vše dělají většinou na jedno obsazení a náhrady řeší takovýmto způsobem. Při klanění jsme potom pochopitelně byly na jevišti obě. Z této zkušenosti jsem byla nadšená, v divadle v Göteborgu vládla velmi profesionální a příjemná atmosféra a doufám, že budu mít ještě příležitost se do tohoto divadla někdy vrátit. S Ofélií jsem se do zahraničí dostala ještě jednou: spolupráce s Wrocławskou operou vznikla také po úspěšné premiéře v Ostravě. Vypadá to, že mi tato nešťastná hrdinka nosí štěstí. (smích)

Zpátky domů: Donizettiho Poprask v opeře uváděný ve Stavovském divadle způsobil poprask – toto zpracování nebylo některými kritiky moc dobře hodnoceno. Co si o tom vy jako představitelka jedné z hlavních rolí myslíte?

Samozřejmě můj pohled na věc je velmi osobní. Tak záporné kritiky jsem nečekala, mrzelo mě to a byla jsem zklamaná! Když se něčemu věnujete intenzivně, dáte tomu kus svého života a odzpíváte premiéru, tak je vám potom líto, že vaši práci někdo tak jednoznačně odsoudí. Za sebe tedy mohu říci, že nám se pracovalo velice dobře, sešel se skvělý tým mladých lidí, všechny nás to strašně bavilo a všichni jsme do toho dali sto procent své energie. Režie se ujal Radim Vizváry, což je skvělý mim a choreograf. Se svým týmem byl precizně připraven, měl jasnou, do detailu propracovanou koncepci, věděl přesně, co po nás chce. Bylo to jeho první režijní setkání s velkou operou, navíc nás tam byla rovnou celá tlupa sólistů, určitě to pro něj byla veliká výzva. Nyní už máme za sebou několik repríz, diváci se baví a jsou nadšeni – takže to vypadá, že publikum se naštěstí neztotožňuje s názorem odborné kritiky, což je pro nás dobře.

A co říkáte na Kouzelnou flétnu v režii Vladimíra Morávka? Tam se pro samé efekty zpěvák – obrazně řečeno – téměř nedostane ke slovu, což bylo kritiky odsouzeno. A teď je to nejnavštěvovanější opera v Praze, vy tam zpíváte Královny noci…

Kouzelná flétna je vůbec nejhranější a nejnavštěvovanější operou a má obrovský úspěch. Lidem se zřejmě líbí, že se tam pořád něco děje, dnešní divák už je z kina a z filmů zvyklý na mnoho efektů a akcí. Na odpolední představení chodí i rodiny s dětmi a dnešní generaci to rozhodně nečiní problém, ba naopak, vjemů je hodně a divák to má rád. Pak je potřeba přijít i víckrát, aby si člověk trochu rozdělil, které pásmo vjemů bude tentokrát víc sledovat. Já jsem hrozně šťastná, že zde zpívám Královnu noci – protože to prostě patří do repertoáru koloraturního sopránu. Moje role Královny noci má v této režii více prostoru, nemá tam jen ty dvě atraktivní árie a jeden ansámbl, ale vstupuje na jeviště i mimo zpívané role v místech, kde by to divák ani nečekal – a mně se hrozně líbí, že si to mohu herecky užít i třeba ve finále prvního jednání. Co se týče zpěvu, tak je to velmi obtížná role, sice dohromady trvá asi deset minut. Ale když se vám něco nepovede, tak se to hned pozná, i neznalec opery si uvědomí, že tam ten tón není tak, jak by měl být. Královnu novi zpívám už přes deset let a čím je to déle, tím větší mám k té roli respekt. Samozřejmě je to role pro posluchače velmi efektní a myslím si, že každá Královna noci potlesk sklízí rozhodně zaslouženě.

Jeden den Mařenka v Jeníčkovi a Mařence, hned den poté Traviata… V současné době patříte k nejobsazovanějším sopranistkám Národního divadla, v Praze teď vystupujete v desítce inscenací. Jak se stíháte v podobně krátkých časových úsecích přepínat z role do role?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na