Nápoj lásky v ND: Však už bylo načase

Na to, že Simone Sandroni režíroval operu vůbec poprvé, se Donizettiho Nápoj lásky v pražském Národním docela vydařil. Sandroni v něm očividně zúročil své letité zkušenosti z profese choreografa – pohybová stránka jeho nejnovější inscenaci rozhodně dominuje. Italský tvůrce především výtečně cítí hudbu, krom toho se na dobrém výsledném dojmu podepsali i mladí, pohybově celkem nadaní sólisté, které zjevně dokázal získat na svou stranu a pro svoji koncepci nadchnout. Nadto režisér do děje začleňuje i novou postavu – Dulcamarovi dává k dispozici sluhu (výtečně představovaného členem baletu ND Zdenkem Horváthem), který řadě scén tohoto docela „bláznivého“ příběhu také dodává tu správnou šťávu.

A.Brischein (Nemorino), O.Mráz (Dulcamara)

Ale pěkně popořádku: Donizetti svůj Nápoj lásky šil poměrně horkou jehlou, když mu vpodstatě nic jiného ani nezbývalo – dostal totiž objednávku už i s termínem premiéry (12.5.1832 milánské Teatro Canobbiana). I přes jednoduchý, chtělo by se říci až prostoduchý děj je poznat, že v té době pětatřicetiletý Donizetti (1797-1848) měl už nejednu operní zkušenost za sebou (především Annu Bolenu), takže i přes chvat při komponování je Nápoj lásky dílem poměrně vyrovnaným, s řadou efektních příležitostí pro čtveřici hlavních představitelů, s již zručně sestavenými ansámbly, s jednoduchými, však až vtíravě jiskřivými melodiemi (snad jen pořádné závěrečné finále jakoby chybělo). Dirigent David Švec, kterému se s hudebním nastudováním Nápoje lásky dostalo další velké příležitosti, si rozhodně vedl velmi solidně, premiérový výkon orchestru působil dojmem celkem poctivě nazkoušené partitury, s důrazem na melodickou zpěvnost a rytmickou preciznost (byť alespoň v zadních řadách přízemí se nejen zvuk orchestru, ale i zpěv sólistů vlivem nepříliš dobré akustiky chvílemi nepříjemně „lámal“ a působil občas příliš „tvrdě“ a nekompaktně).

 

K.Kněžíková (Adina), J.Hájek (Belcore)

Jako šťastné se ukázalo umístění prostého příběhu do italské vesnice šedesátých let minulého století, tak jak ji sám Simone Sandroni ze svého dětství pamatuje. Scéna Lenky Flory velmi dobře využívá hloubku jinak poměrně úzkého jeviště historické budovy – šikma, tvořící docela efektní „kopeček“ svažující se směrem k orchestřišti, je efektním nástupním prostorem i příjezdovou rampou pro Nemorinův skútr či Dulcamarovu dodávku. Netradiční je i využití pásového dopravníku, na kterém v nápaditém aranžmá odehrají svoji první společnou scénu Adina s Nemorinem. (Při dalších zapnutích pásu si ovšem člověk časem říká, že méně by znamenalo více, nehledě na sice docela tichý, ale přece jen pisklavý tón motoru, tahající za vnímavější uši). Poněkud toporně a bez švihu naopak působila přestavba scény za povelů píšťalky Belcora během druhé půle, působivě ovšem vyšlo finále, kdy hlediště doslova zaplavily Dulcamarovy letáčky, nabízející zázračný elixír.

A.Briscein (Nemorino)

Sympaticky na tomto Nápoji lásky působí trojí obsazení prakticky všech rolí domácími sólisty nebo až na výjimky stálými hosty, což opera první scény už dlouho při nové inscenaci nezažila. Premiérovému večeru vévodila Kateřina Kněžíková coby Adina, pěvecky i pohybově naprosto suverénní a představitelsky přesvědčivá, s příjemně znělými výškami, tím spíš je škoda méně znělých nejspodnějších tónů, na kterých by měla zapracovat. Také Aleš Briscein měl od publika docela slušný aplaus (zaslechl jsem při závěrečné děkovačce také jedno dvě nesmělá zabučení nebo se mně to je zdálo?), avšak soudím, že Nemorino již dnes pro něj po Jenících a Princích příliš vhodnou rolí není. Jeho zpěv už nemá onu pravou belcantovou lehkost, nejvyšší tóny mu vycházejí příliš silácky. Pravda ale také je, že je třeba pochválit Brisceinovu skvělou hlasovou mimiku i příkladnou výslovnost. Ondrej Mráz je velmi dobrým Dulcamarou, jeho jadrný, byť nepříliš velký bas se příjemně poslouchá. Za nejslabší článek prvního obsazení považuji Belcora Jiřího Hájka. Jistě, jde o nepochybný talent, a to jak po pěvecké, tak i herecké stránce, jenže jeho výšky postrádají potřebnou oblost a působí neusazeným, mnohdy až začátečnickým dojmem.

J.Hájek (Belcore), L.Fišer Silkenová (Giannetta), K.Kněžíková (Adina), O.Mráz (Dulcamara)

I přes všechny dílčí výhrady je třeba říci, že nový Donizetti v Národním je po delší době titulem světového repertoáru, který má šanci na dlouhou repertoárovou životnost a také diváckou úspěšnost. Však už bylo načase.


Gaetano Donizetti:
L´elisir d´amore
(Nápoj lásky)
Hudební nastudování: David Švec
Režie: Simone Sandroni
Scéna: Lenka Flory
Kostýmy: Lenka Flory
Sbormistr: Martin Buchta
Orchestr, operní sbor a balet opery Národního divadla
Premiéra 15.prosince 2010 Národní divadlo
Adina – Kateřina Kněžíková (alt. Marie Fajtová, Jana Kačírková)
Nemorino – Aleš Briscein (alt. Peter Berger, Jaroslav Březina)
Belcore – Jiří Hájek (alt. Svatopluk Sem)
Dulcamara – Ondrej Mráz (Roman Astakhov, Jiří Sulženko)
Giannetta – Lucie Fišer Silkenová (alt. Alžběta Poláčková)
Sluha – Zdenek Horváth
foto: H.Smejkalová

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Nápoj lásky (ND Praha)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (29) “Nápoj lásky v ND: Však už bylo načase

  1. Také jsem se chtěl podělit se svými dojmy, ale… Co se dělo prvních 10 – 15 minut nevím, protože uvaděčka na první galerii vpravo („lístek bratru za tři kila“) pouštěla po začátku opozdilce do hlediště, dokonce je směrovala i doprostřed řad, takže jak např. Brisceinovi vyšla Quanto e bella, netuším, neboť se přes mne dral jakýsi muž s partnerkou. Naprostá bezohlednost. Nedávno mne tu inspiroval jeden čtenář, který ND žádá o vrácení vstupného za tu šmíru, kterou občas nabízí, tentokrát budu žádat já – o výsledku dám vědět. To teprve uvidíme, jak ND záleží na stálých divácích, jak se opakovaně holedbají vedoucí pracovníci ve svých úvodnících časopisu ND.

    Režijně mi inscenace přijde celkem slušná, evidentně tvořená s úmyslem: hlavně aby se pořád něco hýbalo a lidi se nenudili. Na rozdíl od p. Dvořáka mi postava tanečníka přišla vysloveně trapná, stejně jako přestavba s píšťalkou. A co měla znamenat ta střelkyně? Jezdící pás sice pan Veber vynesl do nebe, škoda ale, že poznamenal výkon K.Kněžíkové (alespoň co se dalo postřehnout kvůli výše zmíněné situaci na první galerii). Zpěv je fyzický výkon, je potřeba si „stát jistě“ a honit se u toho na běžícím pásu jistoty nepřidá. Jinak kromě deficitu v nejspodnějších tónech, o nichž se recenze zmiňuje, se mi nezdály ani ty úplně nejvyšší. Ale celkově se jednalo o výkon velmi dobrý, myslím, že ji ještě čeká velká budoucnost. Aleš Briscein je spíše slovanský Jeník než italský typ (vzhledem i hlasově), ale proč ne. Ondrej Mráz (ten především) i Jiří Hájek podali také výkony na úrovni. Místy se mi zdálo, že orchestr (dirigent) má co dělat, aby se nerozpadl.

    Celkově jsem představení sledoval spíše s kamenným obličejem a lámal si hlavu, proč mne nedávno třicet let stará Schenkova inscenace ve Vídni tak bavila. Ale připouštím, že mne personál divadla otrávil hned na začátku. Každopádně se vypravím ještě alespoň jednou, jsem zvědavý na M. Fajtovou a J. Březinu.

  2. Pavle, kdyz ctu predchozi komentar, vypada to, ze opozdilci v ND ti poradne "hnuli s zluci" (to se kdysi rikalo, nevim zda porad). Napr. v Met nebo v Lyric maji pro ne maly sal, kde je TV a tam se na to musi divat, na sva mista se dostanou az o prestavce nebo mezi dejstvima. Docela se to dodrzuje. Mne take vadi, kdyz v Montrealu na Place des arts se do salu po zacatku vali nekdy i cele rodiny, absolutne bezohledne a ti/ty korpulelentnejsi si jeste o sedici divaky otiraji vis co. Je to absolutne bez respektu predevsim k umelcum na scene a samozrejme i ostatnim divakum.

    Nepsal jsi, zda v hledisti byli i divaci, kteri si roztahli zimni kabat na sedadlo (a nejen na jejich), aby usetrili za satnu. Mozna je v ND zdarma. Tak to jsem zazil i v Lyric. Navic v Sev. Americe se mnozi lide oblekaji do opery nebo na koncerty tak, jako by prave dorazili z horske tury.

    Mnohe zdejsi kulturni instituce maji na webovych strankach a v programu (byva zdarma) "etiketu navstevnika", nekde dokonce varuji pred pouzivanim silnych parfemu (to mi vadi ze vseho nejmene), jenze ti opozdilci se pochopitelne k tomu nedostanou.

    Snad navsteva pozdejsi reprizy bude s mene opozdilci a zajimavejsi umelecky zazitek!

  3. VT: je to můj věčný boj s pořadateli u nás. Sice všude píšou, že po začátku není přístup do sálu možný, ale nerespektují to nikde. Takže to odnáší slušní diváci. Jinak šatna v ND je opravdu zdarma, ale cizinci často jdou dovnitř i s batohy.

    Anonymní 0:28 – ale, ale, co to naznačujete? Internetové stránky ND ji pořád uvádí v alternacích… Ještě jsem zapomněl dodat: plakát k Nápoji s M.Fajtovou a J.Březinou se mi líbí víc než ten s K.K. a A.B., což není nic proti nim :-)

  4. Také jsem byl na premiéře, také se mi inscenace celkem líbila (v kontextu operních premiér ND se mi dokonce jevila jako velice zdařilá), byť některé gagy byly až na hranici trapnosti (např. scéna s parukami). Enrico Dovico dirigoval Nápoj v SOP stylověji, ale asi to má v genech, v ND to také nebyl průšvih. Vůbec se mi nelíbila Kněžíková, zpívá šustivým, slaboučkým hlasem posazeným zcela vzadu (když zpívala Barče, byla skvělá – kdo ji tak "dobře" vede?). Briscein byl jednička představení, byť nejhorší byly presované tóny, které si tam přidal, které Donizetti ani nenapsal a které mu dirigent dovolil nestylově zpívat. Proč? Aby ukázal, co mu nejde? Panu Mrázovi spíš sedí seriózní role a pan Hájek byl zcela pod laťkou ND. Proč nezpíval premiéru Sem s paní Fajtovou nebo Kačírkovou? Museli by být lepší!

  5. Někdy mne pobaví mezi komentáři slova autorů a přispěvatelů, jako v tomto případě pana P. Šimáčka. Žil jsem v domnění, že je to vzdělaný člověk, který chápe realitu tohoto světa. Dopisy a stížnosti vedení, že chodí opozdilci? Zbytečné a hlavně malicherné. Velkorysí a vzdělaní lidé toto přejdou bez hnidopišství.
    DH

  6. Pana Šimáčka se musím zastat. Pozdní příchody diváků do hlediště opravdu ruší. Člověk má právo, když si koupí vstupenky, v klidu sledovat představení. Jsou divadla, kde opozdilce vůbec nepustí do hlediště a tak je to správné. Pro ně se dá někde v hledištní části udělat koutek s průmyslovou televizí a tam mohou sledovat představení do první přestávky nebo proměny. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí!

  7. Pane Šimáčku, proboha. Když vým přijede pozdě tramvaj, stěžujete si na řidiče posíláním dopisů na vedení Doprvních podniků?

    Možná bych pochopil, kdybyste se o tom ve svém komentáři zmínil, že to tak bylo, ale vaše e-maily a dopisy na vedení FOK kvůli cinkání skleniček a vedení ND kvůli pouštění opozdilců vás hodny opravdu nejsou. To je opravdu malicherné.

    Rád si přečtu zase něco poučného o historii a třeba i recenzi na koncert, ale opravdu mi přijde pod vaši úroveň, dávat na vědomí, že napíšete stížnost na vedoucí hlediště v ND :-)

    DH

  8. Z mé strany naposledy k tomuto tématu, opět se diskuse ubírá jiným směrem, tentokrát mou vinou: DH, těší mne, že o mne máte tak vysoké mínění. Svými opakovanými dopisy jsem si idealisticky myslel, že se mi podaří přesvědčit kompetentní osoby, že by měly dávat přednost slušným návštěvníkům svých akcí a zajistit jim nerušený průběh koncertu či představení. Evidentně se však preferuje bezohlednost. Pokud si za něco zaplatím a okolnosti na straně poskytovatele (nikoliv žádná vyšší moc)mi užívání dané věci částečně či zcela znemožní, považuji za své legitimní právo žádat nápravu.

  9. Leonora3:
    Vazeny DH, nevychadzam z udivu. To ze je "hnidopistvo" stazovat si na to, ze opozdilci su vpustani do hladiska divadla a predieraju sa na miesta tak, ze vyrusuju tych, ktori sa usadili vcas? To snad nemyslite vazne. Ja som si myslela, ze nieco take v ND nie je mozne, tak jak to je nemyslitelne v Staatsoper Vieden a Mnichov a v inych divadlach na zapad od hranic! To, ze pan Simacek si stazoval na obsluhu na vedeni divadla, ktoru bolo pocut z bufetu, a ziadna omluva, ani ziadna naprava je neomluvitelne. Pokial som tomu rozumela dobre, pan Simacek sa nestazoval na opozdilcov,( to sa predsa moze stat komukolvek z nas), ale stazoval si na to, ze to neprijemne zasiahlo tych, ktori prisli vcas.

    Aj tak som ako divak (i obcan) vdacna ludom, ktori nevzdavaju boj s aroganciou a lahostajnostou, i ked vysledok je dost casto stejny, ako ked by sme sa stazovali na "lamparne".
    Ale ked tolko debatujeme o urovni opernych predstaveni, a pritom vsetci dobre vieme, ze divadlo mozu robit len ti, co su tam, tak predsa kulturnost servisu okolo predstaveni sa da zaistit bez vacsich nakladov ihned!

  10. Musím se zastat uvaděček, jsou to buď seniorky nebo mladé dívky a již několikrát jsem slyšel jak na ně opozdilí diváci řvou, když je nechtějí pustit dovnitř. A ten křik je slyšet i přes zavřené dveře do sálu. Vzhledem k tomu, že uvaděčka má nějakých 55,- Kč na hodinu, tak ji chápu, že nemá zapotřebí hádat se…

  11. tak operu jsem včera viděl a publiku se líbila.Orchestr se rozehrál a dirigent to zvládl na min. 1-.Dílko je živé a tudíž se bude líbit.Pěvecky byl pro mne nejhorší Briscein ,ale je to můj dojem.Recenze Drápelové je pro mne vždy zajímavou ,upozorní mi na hlasové detaily,které rozezná jen odborník.Nechápu proč tu některým tak vadí její srovnání s Metropolitní to je přeci logické.Scéna opery je dosti šílená,dopravník připomíná dobu raného socialismu v čssr,ale to jak tam nechají kroužit trojkolku a kde se pohybují s mopedem Babettou je šílené a hrozí to ,že stroj může spadnout do orchestřiště.Proto bych doporučoval všem ,aby dílko navštívili co nejdřív,navíc je to představení,které se bude líbit dětem .

  12. Marie Fajtová skvěle zvládla záskok dne 17. 12. 2012 a získala si největší ovace publika. Podle mého soudu předvedla vynikající pěvecký přednes, který by dobře unesl i mezinárodní srovnání. Milenecký pár doplnil velice slušným výkonem i Peter Berger. Navíc oba pěvci předvedli i pozoruhodné herecké kreace, nutné pro podání psychologického vývoje svých postav. Představení bylo živé, dobře vystihovalo italskou náladu. Samozřejmě člověk postřehl i již dříve zmiňovaná problematická místa, jako pískavě rušivý zvuk pásu (snad by šlo odstranit změnou elektrické modulace), prodlužovaný efekt s píšťalkou během přestavby, ale to jsou jen detaily. Do celkové rozmařilosti přispělo dobře i neplánovité opoždění jednoho zpěváka, takže jeho vojáci si dali sami pohov, milenci přidali jedno políbení navíc, dirigent oznámil publiku, na koho se čeká a vlastně plynule se pokračovalo. Veskrze příjemný večer.

Napsat komentář

Reklama