Prodaná nevěsta v Olomouci

Celovečerní revuální show za doprovodu hudby Bedřicha Smetany

Prodanou nevěstu jsem viděla ve svém životě více než padesátkrát a stále ji mám moc ráda! Úžasná hudba, vtipný námět… Viděla jsem i mnoho různých inscenací a uchopení této opery, která ne vždy lahodila mému srdci. Poslední inscenaci, tu snad prozatím v českých zemích nejčerstvější, jsem shlédla minulý týden v olomouckém Moravském divadle. Překvapila mě. Moc.

Během večera se divák skutečně nudit nebude a opustí-li teplo domova a jistotu televizní obrazovky, vlastně mu během večera nebude chybět ale vůbec nic! Uvidí dvě rvačky, uvidí agresivního pana Krušinu opakovaně chasou kroceného, aby se neporval s Jeníkem, uvidí náznak sexu, uvidí neustálé konzumování alkoholu v míře více než hojné. I olomoucká inscenace Michaela Taranta kopíruje především moderní operní trend, absenci předehry k opeře v tom klasickém smyslu slova předehra = přede hrou. Takže i lidé opeře nenaklonění nejsou nuceni vyslechnout jakýsi kus hudby před staženou oponou za účelem naladění se, uvedení do celého hudebního večera, protože show začíná dokonce ještě před prvním tónem, kdy dirigent Petr Šumník přijede na představení na kole, projde se po okraji orchestřiště a po žebříku zaleze na svou dirigentskou pozici. A pak se rozjede opravdu neuvěřitelná podívaná. Neustálé rojení lidu všeho druhu. Pokud by toto představení sledoval neznalý divák, musel by být skutečně nadmíru pozorný, aby pochopil vývoj vztahů hlavních postav a nenechal se rozptylovat neustálým ruchem. Hledištěm mnohokrát projdou členové sboru a orchestru, Vašek a Kecal, a věřte, že uvidíte takové akce, které bych očekávala spíše při návštěvě alternativní divadelní činoherní scény.

P.Martínek (Jeník, M.Pillárová (Mařenka)

Show vygraduje velice podivnými akcemi, které mě přinejmenším uvádějí do rozpaků. Při duetu Mařenky a Vaška ve 2. dějství „Známť já jednu dívčinu“ se totiž Vašek nedvoří Mařence, ale muži převlečenému za ženu.Na jevišti lidé neustále kují pikle a neplechy. Pokud by tedy divák snad měl pocit, že hudba a zpěv jej dostatečně nezajímají, může stále sledovat jiné věci. Abyste nepochybovali, že Kecal „má jedné ženy až po krk“, během večera ji uvidíte! Pokud nevíte, že je Jeníkovi „matka požehnáním, takž kletbou macecha zlá“, nebojte se, obě je v tu chvíli uvidíte také, Hátu pak dokonce i uslyšíte. Omlouvám se za takový proud myšlenek, ale já jsem opravdu neměla kdy si to všechno při sledování oné show ujednotit. Nedostala jsem šanci. Snad jsem se trošku nadechla při duetu Kecala s Jeníkem ve 2. dějství. Tam naštěstí neúčinkovala Běla, ale Jeníkův kamarád sedící na zemi a likvidující Kecalem neustále pálenkou doplňovanou skleničku! Kdybyste se nudili, můžete sledovat opilcovy stavy až po konečné zhroucení na zem.

P.Martínek (Jeník), D.Szendiuch (Kecal)

Opravdovým vrcholem pak je ohňostroj na začátku 3. dějství po příchodu komediantů. Hlediště je doslova zasypáno barevnými papírovými proužky z raket tak mohutně, že si diváci na prvním balkoně, zvláště ve středu, musejí klestit průzory mezi visícími proužky, aby ještě případně viděli. Doufám, že jsem těmito střípky dostatečně vykreslila celkovou atmosféru inscenace.

Abych pro všechny ty efekty a gagy nezapomněla, během této celovečerní show se samozřejmě i zpívá. Já jsem byla na čtvrteční veřejné generální zkoušce (9.prosince) a na páteční premiéře (10.prosince). Čtvrteční ústřední dvojici zpívali Petr Martínek a Lea Vítková. Pro Petra Martínka není setkání s Jeníkem první, takže odvedl pěvecky i herecky velice vyzrálý výkon. Lea Vítková jako Mařenka mě naopak příliš nezaujala, především naprosto neznělým hlasem a velice násilně zpívanými výškami. Měla jsem pocit, že zpívá v indispozici, ale ta nebyla ohlášená. Stejně pěvecky nevýrazný se mi zdál i David Szendiuch. Role Kecala zřejmě prozatím nebude patřit k jeho nejlepším. Vaška na čtvrteční veřejné generálce zpíval Milan Vlček a dařilo se mu.

Páteční premiérový večer patřil ústřední dvojici v podání Marianny Pillárové a Jakuba Rouska. Marianna Pillárová byla Mařenkou akční, pěvecky suverénní. Mě osobně poněkud rušilo tremolo u vyšších dlouhých tónů. Jakub Rousek jako Jeník o svých pěveckých kvalitách nepřesvědčil. Neznělé středy zvláště během prvního dějství způsobily, že jsem vůbec netušila, o čem zpívá. Navíc mu nebylo dobře rozumět. Jediná Jeníkova árie „Jak možná věřit“ byla v jeho podání spíše dramatickou árií dona Josého, než tklivým vyznáním lásky. Zpěv na hranici neustálého forte a naturalisticky zpívané vyšší tóny nelahodí mému vkusu a nepřesně intonované tóny bez dechové kontroly mně doslova vadí. Pokud bych měla hovořit o hvězdách premiérového večera, byli jimi Kecal v podání Jiřího Přibyla a Vašek Ondřeje Koplíka. Oba jsou skvělí zpěváci i herci! Především Vaškovi Ondřeje Koplíka není skutečně co vytknout!

M.Pillárová (Mařenka), O.Koplík (Vašek)

Přibylův debut v roli Kecala je také velice slibným začátkem jeho další „kecalovské“ kariéry. Hold vzdávám také oběma alternacím rodičů, především kvintet „Rozmysli si Mařenko“ byl po oba večery ukázkový. Perfektně sezpívaný a připravený sbor nejen zpíval, ale také se celý večer průběžně podílel na show mnoha hereckými kreacemi i tancem. To celé by se nemohlo samozřejmě uskutečnit bez vynikajícího doprovodu divadelního orchestru. Dirigent Petr Šumník nastudoval celou operu skvěle.

Co říci závěrem… Komu se bude chtít opustit zvláště v těchto chladnějších dnech domov a vydá se do olomouckého divadla, zažije večer nabitý mnoha efekty, vjemy. Pozornějším jistě neunikne krásná Smetanova hudba. Jen bych do divadla nebrala menší děti, ty vidí agrese v televizi dost a dost a k tomu ještě to nezřízené pití…

Bedřich Smetana:

www.moravskedivadlo.cz

foto: J.Procházka