Sto třicet let od svého druhého otevření a třicet let od znovuotevření po rekonstrukci si připomene 18. listopadu Národní divadlo v Praze. 
Na „zlatou kapličku“ si třicet let sbírali lidé „takřka po krejcaru“. Proto se požár, který jejich kulturní chloubu 12. srpna 1881 zachvátil těsně před dokončením, stal opravdu národní tragédií. Nadšené vlastence to ale nezlomilo. Divadlo snad ještě hořelo a už se sbíralo na nové a do dvou let stál vytoužený svatostánek umění opět v celé kráse, dokonce vylepšený o elektrické osvícení. Divadlo slavnostně otevřela 18. listopadu 1883 opera Libuše. Bedřich Smetana ji složil „ku poctě národa českého“, od roku 1872 ji uchovával právě pro otevření Národního, a nakonec ještě musel o její uvedení tvrdě bojovat. V té době už byl těžce nemocný a o půl roku později zemřel.
Přesně sto let od druhého otevření Národního divadla se Zlatá kaplička otevírala potřetí (vůbec poprvé to bylo v roce 1881), a jak jinak než opět Smetanovou Libuší. Divadlo na více než šest let uzavřela totiž v roce 1977 potřebná generální rekonstrukce budovy, která výrazně zmodernizovala jevištní a technickou část divadla. Součástí rekonstrukce byla i stavba Nové scény a administrativních budov v sousedství historické budovy.
