„Massenetova hudba je jakýmsi přechodem od odkazu Richarda Wagnera k francouzské barevnosti a eleganci směřující až k barvám impresionismu. Tematicky se často ve svých skladbách upíná k Orientu, mýtům, legendám, pohádkám nebo právě k biblickým námětům.“ Tak vidí dílo dirigent chystaného večera Robert Jindra. Jules Massenet v Máří Magdaléně nepracuje s monumentální stylizací sakrálního mýtu, ale s důrazem na intimitu, vnitřní proměnu a citové napětí jednotlivých postav. Místo distancované legendy přibližuje příběh ženy, jejíž víra i vztah k Ježíši jsou zobrazeny s překvapivou bezprostředností, což tehdejší kritika vnímala jako posun směrem k psychologickému hudebnímu dramatu. Právě tato rovina dodnes činí z díla výjimečný titul v rámci skladatelovy tvorby.
V titulní roli Máří Magdalény se představí Aleksandra Kurzak, sopranistka, jejíž kariéra vedla přes scény Metropolitní opery, Vídeňskou státní operu i Covent Garden. Letošní sezónu zde otevírala v roli Floriy Toscy pod taktovkou Jakuba Hrůši. Repertoár této pěvkyně se přirozeně pohybuje mezi italskou a francouzskou operní tradicí, přičemž kritika u ní opakovaně oceňuje přesnou techniku, měkkou kantilénu a schopnost budovat frázi v dlouhých hudebních obloucích.
Tenorový part Ježíše bude v rámci Pražského jara svěřen Kang Wangovi, pěvci, který se během posledních sezon prosadil na předních světových scénách. Po studiích v Austrálii a účasti v programu Metropolitní opery se jeho kariéra rychle rozvinula směrem k hostováním v New Yorku, Mnichově či Vídni. Jeho hlas je charakterizován jako jasný, soustředěný tenor s přirozenou nosností a schopností plynulého vedení melodické linie.
Islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir je sólistkou Opery Národního divadla, kde se prosadila v širokém repertoáru od Mozarta po francouzskou operu. Zvláštní pozornost vzbudila jako Charlotte v Massenetově Wertherovi, kde uplatnila jemnou dynamickou práci i výrazně plastické hudební frázování. V této skladatelově kompozici ztvární roli Marty. Její výkon bývá spojován s barevně bohatým projevem a kultivovanou kantilénou.
Basový part Jidáše bude patřit Františku Zahradníčkovi, dlouholetému členu operního souboru Národního divadla, kde vytvořil řadu rolí napříč mozartovským, romantickým i moderním repertoárem. Vedle domácí scény hostoval i na zahraničních festivalech a scénách, kde se profiloval jako pěvec se spolehlivým, znělým basem a výraznou divadelní zkušeností.
Hudebního nastudování se ujímá Robert Jindra, který v posledních letech patří k známým dirigentským osobnostem české opery. Jako hudební ředitel Opery Národního divadla prosazuje dramaturgii propojující klasický repertoár s méně uváděnými tituly a systematicky rozvíjí i francouzskou operní literaturu. V jeho pojetí Massenetova hudba vyznívá jako spojení dramatické naléhavosti a barevné orchestrální kultury s jemnými prvky pozdně romantického lyrismu.
Máří Magdaléna nezazní jako monumentální sakrální obraz, ale hudební drama založené na detailní psychologii postav. I dnes tak působí jako dílo, které klade důraz na lidský rozměr biblického příběhu – na jeho pochybnosti, vnitřní proměny a citové napětí.
