Návraty domů

  1. 1
  2. 2
Hudba Plus Petra Vebera (3) - vybraná témata uplynulých dní s nadhledem a v souvislostech: Tomáš Netopil a Jakub Hrůša na Dvořákově Praze - první se „svými“ Essenskými a Pavel Haas Quartetem, druhý pak na místě, kde původně měl stát jejich společný učitel. Krom letmého nahlédnutí do diáře Tomáše Hanuse aktuálně také o Pražském filharmonickém sboru s Lukášem Vasilkem, který ohlásil plány nové sezony.
Tomáš Netopil – Essener Philharmoniker – Dvořákova Praha 12. 9. 2017 (zdroj DP / foto Martin Divíšek)

Tomáš Netopil měl prý trému, když bylo před koncertem na festivalu Dvořákova Praha. Odlišnější než jindy, pokud ji mívá. Dostal totiž příležitost ukázat doma svůj orchestr. Prezentovat práci, kterou už několik let vykonává v Essenu. Kdo na jejich společném koncertě v Rudolfinu byl, mohl se přesvědčit, že se essenský hudební ředitel za nic stydět nemusí. Hráli mu inspirovaně, pozorně, jsou koncertním i operním tělesem vysoké úrovně, kázně a kultivovanosti. Pokud loni hovořil o svém německém působišti jako o místu čisté tvůrčí práce představujícím vše, co mu v Praze chybělo, pak to evidentně trvá.

Tomáš Netopil – Pavel Haas Quartet – Essener Philharmoniker – Dvořákova Praha 12. 9. 2017 (zdroj DP / foto Martin Divíšek)

Pod Netopilovou taktovkou spoluúčinkoval při zahájení sezony v Essenu a následně hned na Dvořákově Praze v Koncertu pro smyčcové kvarteto a orchestr od Bohuslava Martinů jeden z nejvýznamnějších tuzemských komorních souborů dnešních dnů – Pavel Haas Quartet. Byla to příležitost se jeho členů zeptat na jejich návraty domů. Tím nejbližším a na dlouho vzácným je posledního září koncert, jímž otevřou druhý ročník Lednicko/Valtického hudebního festivalu. V cizině lze o nich číst ty největší superlativy. Že jsou bezkonkurenční, že v případě konkrétní skladby jde o to nejlepší provedení, jaké kdy bylo možné slyšet…, že jsou nejlepším smyčcovým kvartetem na světě… Jak čtveřice zdůrazňuje, jejich práce se pod dojmy z takových článků ale stejně nemůže proměnit. Čtou je potěšeně, absolutní váhu jim však dávat nelze. Spoléhat na to, že „jsou dobří“, by byla cesta dolů. Podrobnější rozhovor s Haasovci zveřejní Opera Plus v nejbližších dnech.

Pavel Haas Quartet – Essener Philharmoniker – Tomáš Netopil – Dvořákova Praha 12. 9. 2017 (zdroj DP / foto Martin Divíšek)

Na Dvořákově Praze dirigoval Jakub Hrůša místo svého zesnulého učitele Dvořákovo Requiem. Na otázku, jestli je jen zdáním z našeho hudebního života, že se mnohem častěji uvádí Dvořákova Stabat mater, nebo zda tomu tak je i zahraničí, mi odpověděl, že zařazení Dvořákova Requiem do sezony bývá skutečně výjimečnou událostí. A že se opravdu lze setkat s názory, že nedosahuje kvalit zmiňované kantáty. „Ano, je svátečnější, mimořádnější. Vyžaduje od posluchače větší investici. Ale proto je mně tak drahé,“ prohlásil. Možnost dirigovat právě tuto skladbu – a moci se právě kvůli ní vrátit domů, uvést ji v pražském Rudolfinu, které považuje téměř za „polochrám“ – by za nic nevyměnil.

Jakub Hrůša – Česká filharmonie – Pražský filharmonický sbor – Dvořákova Praha 13. 9. 2017 (zdroj DP / foto Petra Hajská)

Dvořákovo Requiem má Hrůša za jedno z nejhodnotnějších děl, která můžeme potkat. Cítí se vůči němu skutečně malý a je přesvědčen, že jde o hudbu, která si zaslouží od interpretů totální nasazení. Dvořák v Requiem, které je mnohem vážnější než Stabat mater, ambiciózně experimentoval. „Ke Dvořákovi chovám nesmírnou úctu a obdiv,“ řekl také dirigent. Je typem přemýšlivého umělce, který umí své myšlenky formulovat. Věřím mu každé slovo. Věřím, že je myslí zcela vážně.

Jakub Hrůša – Dvořákova Praha 13. 9. 2017 (zdroj DP / foto Petra Hajská)

Pro Jakuba Hrůšu připravil RequiemPražským filharmonickým sborem jeho hlavní sbormistr Lukáš Vasilek. V nacházející sezoně se těší na řadu podobných vokálně-symfonických úkolů, mimo jiné na Rossiniho Stabat mater v Izraeli, také na vlastní a cappellové koncerty tělesa v Praze, ale nejvíc asi na kompletní provedení čtyř Kantát z Vysočiny od Bohuslava Martinů v Mariinském divadle v Petrohradu. Ano, to zní skutečně téměř exoticky…! Když jsem se ho v té souvislosti ptal, zda nejlepší umělecké vzpomínky z uplynulé sezony má se svým sborem také z ciziny, odpověděl však, že ne – že se týkají tuzemska. Jarní uvedení komorní verze Honeggerova oratoria Král David, které jeho osobně i sbor nesmírně bavilo a při němž cítil na pódiu veliké souznění, vnímal jako srdeční záležitost, byl to pro něj opravdu výjimečný zážitek. A pak koncert na Janáčkově máji, kdy po několika letech zpívali Stravinského Svatby. „Byl jsem trochu rozechvělý, je to příšerně těžká skladba, ale těch pětadvacet minut jsme vystřihli neuvěřitelně! Byl to životní zážitek, sáhli jsme si na maximum, čeho lze ve sborovém umění docílit,“ přiznává sbormistr.

Lukáš Vasilek a Jakub Hrůša -Dvořákova Praha 13. 9. 2017 (zdroj DP / foto Petra Hajská)

Ovšem i návrat domů po létě byl doprovázen uspokojením – sbor se podílel na festivalu v St. Gallen na provedení Catalaniho opery Lorelei, na festivalu v Bregenzu na jezerní scéně zpíval v Carmen a v přilehlém divadle zpíval a hrál v opeře Mojžíš v Egyptě, úspěch byl veliký. „Pro jakýkoli divadelní sbor by to byla po celoroční sezoně denní rutina, pro nás je to ale spíše něco jako odpočinek,“ komentuje pravidelné letní operní angažmá filharmonického sboru jeho sbormistr. A část tělesa navíc odletěla do Izraele jako součást velkého provozovacího aparátu, který sestavil dirigent Zubin Mehta pro několikeré koncertní uvedení opery Turandot. Krásná práce. A kde se Pražskému filharmonickému sboru zpívá nejhůř? Ve smyslu tíhy odpovědnosti? Paradoxně doma. „Mimo Prahu – s výjimkou Brna – se dokážeme uvolnit,“ říká Lukáš Vasilek.

Česká filharmonie – Pražský filharmonický sbor – Jakub Hrůša – Dvořákova Praha 13. 9. 2017 (zdroj DP / foto Petra Hajská)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář