NdB 2: Za úspěchy mladých tanečníků stojí odhodlání i píle
Tanečníci NdB 2 samozřejmě postup do souboru nemají garantovaný, ale možnost získat angažmá je pro ně motivací. Setkávají se s repertoárem napříč všemi styly a získávají více zkušeností, než kdyby byli zcela samostatnou skupinou. A také pro členy hlavní company je podle vedení zdravé, že jim to natěšené taneční mládí v dobrém slova smyslu „šlape na paty“. První ze dvou vlastních letošních premiér už mají za sebou – konala se v říjnu v Redutě a zahrnovala choreografie na hudbu českých skladatelů, protože byla uvedena v rámci Roku české hudby.
Úvodní For2 vytvořila jako neoklasickou taneční hříčku odhalující lidské charaktery jejich baletní mistryně Markéta Pimek Habalová, která si vybrala hudbu ze dvou koncertů Josefa Myslivečka. Prostřední, rovněž humorně ladné taneční divadlo s parodickými prvky na detektivní žánr či gangsterku, postavil umělecký vedoucí Uladzimir Ivanou na Capriccio Jana Nováka (skladatele soudobé hudby 20. století) a poslední číslo Silent Woods, které skrze umírněnou modernu hledá cestu mezilidských vztahů a teplo domova symbolizované bělostnými peřinami, jim připravil šéf baletu Mário Radačovský na hudbu Antonína Dvořáka: Silent Woods, op. 68/5 zkombinoval s rondem pro violoncello a orchestr g moll a koncertem pro violoncello a orchestr h moll. Tanečníci se ve všech třech částech představili s živým zápalem, dobrou technikou a muzikalitou.
Jak vlastně takový soubor funguje a jak vznikají jeho premiéry, na to jsme se zeptali choreografů, kteří tvoří umělecké vedení, šéfa baletu Mária Radačovského i několika členů NdB 2. Pilotní byla pro soubor sezona 2022/23, v září tedy uplynuly první dva roky jeho úspěšné existence. Každou sezonu má NdB 2 na programu dvě vlastní nové komponované premiéry. V březnu 2024 se vydal na své první zahraniční turné a v červnu byl pozván na festival „The Next Generation Royal Ballet“ v Londýně. V současné má ve svých řadách 12 tanečníků z České republiky, Kanady, Itálie, Španělska, Portugalska, Francie, Japonska a Německa. Mladí tanečníci se do všech úkolů pouštějí se zápalem a nadšením. Jsou od pohledu velmi soudržnou skupinou, ačkoliv jsou ve zcela mezinárodním složení – jedinou českou tanečnicí je v souboru absolventka brněnské konzervatoře Žaneta Pazderová. Uměleckému vedení se věnuje bývalý sólista brněnského baletu Uladzimir Ivanou a baletní mistryní je také oblíbená tanečnice Markéta Pimek Habalová. Mário Radačovský jako umělecký šéf baletu NdB odpovídá za řízení obou souborů, tedy i juniorů, a vytváří jejich dramaturgii, vybírá tanečníky a hledá nové talenty, stejně tak jako choreografy pro premiéry skupiny. Uladzimir Ivanou jako umělecký vedoucí odpovídá za provoz juniorského souboru, rozvrhy a plánování zkoušek, jejich synchronizaci s prací hlavního souboru, připravuje obsazení ve spolupráci s choreografy, zkouší, podle potřeby dává tréninky. Markéta je baletní mistryní a vede zkoušky, zároveň jsou oba choreografy, kteří pro své svěřence i tvoří nový repertoár a s tanečník jej zkouší. Prostor jako tvůrci ale dostali během prvních dvou sezon také další autoři: Rie Morita, Barbora Bielková, Margaréta Štovčíková, Glen Lambrecht, Kristýna Kmentová a Carolina Isach.
Různorodost a výzvy jako základ repertoáru
Choreografy nových premiér sice určuje šéf baletu, ale tým svůj prostor má. „Za dramaturgii souboru zodpovědní jsme, protože máme svobodnou ruku v tom, jaké téma v choreografii budeme zpracovávat,“ říká Markéta Pimek Habalová. Ohledně dramaturgie dalších sezon ale Mário Radačovský plánuje dát oběma více volnosti: „Na rozbehu som to zatiaľ určoval ja, ale po porade s nimi dvomi už by som chcel to od tej budúcej sezóny 2025/2026 alebo ďalšie, aby už to tak postupne začali preberať. Sú vnímaví, prichádzajú s nápadmi, takže už to začína vznikať spoločne. A jednak aj všetci v divadle už chápu, čo znamená NdB 2, lebo na začiatku naozaj to bolo zahmlené pre mnohých, ale keď videli prvú premiéru, vtedy pochopili, že tu naozaj vznikol súbor, ktorý má svoju identitu, ale pritom je dôležitou súčasťou budúcnosti hlavného súboru.“
„Repertoár pro NdB 2 se snažíme udělat maximálně různorodý, tak aby se tanečníci mohli setkat s velkým množstvím různých stylů a nasbírat potřebné zkušenosti,“ říká Uladzimir Ivanou. „Osobně se při tvorbě pro NdB 2 snažím vytvářet choreografie, které by nabídly tanečníkům výzvy, jež rozšíří jejich taneční dovednosti: například jevištní šerm v choreografii Uroboros, v Královské Večeře jsem zase nechal při tanci mluvit Izabelu Gracíkovou, i když mě přesvědčovali, abychom si raději připravili nahrávku ve studiu. U Capriccia mě přesvědčovali, že tanečnicím nesluší podpatky a omezují jejich pohyb, ale můj názor byl, že problém je spíše v nedostatku praxe v tanci na podpatcích. Existuje přeci spousta slavných choreografií, v nichž dámy tančí právě na podpatcích, například Sinatra Suits s Michailem Baryšnikovem nebo choreografie Crystal Pite Betroffenheit. Zásadní součástí mých choreografii je herecký projev, který je pro mladé tanečníky velkou výzvou,“ zamýšlí se choreograf.
Tanečníci NdB 2 vystupují s hlavním souborem především ve velkých klasických nebo dramatických inscenacích, jako je Labutí jezero, Bajadéra, Louskáček, Cyrano de Bergerac apod. „Niektorých si už vlastne aj asistenti Jiřího Kyliána a Nacho Duata vyberali, čo už boli v Dvojke, takže boli tretie obsadenie alebo náhrady, ale čo sa týka toho veľkého hlavného repertoáru, či už klasiky, vo všetkom sú, v Luskáčikovi, v Bajádere, samozrejme keď pôjdeme na zájazd teraz do Dubaja s Bajadérou, idú spolu s nami, teraz v Popoluške sú už zakomponovaní, to pôjdeme na zájazd budúci rok. V novom Donu Quijotovi pripravovanom budú všetci určite,“ vypočítává Mário jejich praxi. „Je to dobrá škola pre nich, čiže aj pre nás ako pre súbor, že máme zrazu o 12 tanečníkov viacej. Teraz nás je dohromady aj s Dvojkou myslím okolo 58 tanečníkov. Boli roky, kedy tu bolo 80 tanečníkov, ale to už nikdy nebude, to viem, lebo na to nie sú peniaze. Na druhú stranu ani nie je dôvod mať taký obrovský súbor, takých 60–65 tanečníkov podľa mňa by bolo úplne dokonalé pre Brno aj z pohľadu nejakej využiteľnosti všetkých.“
Členové mohou v souboru zůstat jen po dvě sezony. Není to těleso určené pro stálé angažmá, ale jako most k dalšímu profesnímu životu. Aby získali právě ty zkušenosti, které je připraví na další kariéru a jejichž nedostatek jim hned po škole brání v tom získat větší příležitosti.
„V dnešní době je provoz baletních souborů velice náročný,“ rozvádí situaci Uladzimir Ivanou. „Balet NdB každý rok připravuje minimálně dvě premiéry, často se zahraničními choreografy nebo českými choreografy žijícími mimo Brno (jako je např. Jiří Bubeníček). Tito choreografové obvykle nemají dost času, aby mohli pracovat s mladými tanečníky nebo experimentovat. Proto dostávají předno st ti zkušení. V této situaci se tanečníci hned po škole nacházejí v nevýhodě, což má v důsledku vliv na jejich psychiku (nejistota, pocit nepotřebnosti atd.). Pokud se podíváte na požadavky baletních souborů při konkurzech, většina z nich vyžaduje několikaletou praxi v profesionálním souboru. To stejné vyžaduje i hlavní soubor NdB. Během náročné sezóny mezi nastudováním premiér a přípravou stálého repertoáru bohužel fyzicky není čas pro práci s mladými tanečníky. Ano – je to drsná realita. Kdo se chytí, zůstává, kdo zaváhá, hledá jiné angažmá.“
Nebylo by možné provozně zařídit, aby choreografové měli na přípravy více času a aby se přímo zohlednilo, že jej mohou věnovat těm méně zkušeným členům? Něco takového je zřejmě v nedohlednu. „Během své kariéry jsem se nesetkal ani s jedním choreografem, který by řekl, že času na přípravu premiéry bylo dost a všechno proběhlo podle jeho představ,“ říká Uladzimir. „A není to chyba ani choreografa, ani vedení divadla. Během nastudování vzniká spoustu problémů, které se nedají na 100 % předpovídat (nemoci, zranění, zrušené zkoušky, někdy z důvodu potřeby zkoušet stálý repertoár, záskoky atd.), proto choreografové sázejí na zkušené tanečníky, kteří jsou schopni se s těmito problémy vypořádat především rychle. Právě pro to vznikl NdB 2, aby tanečníci hned po škole měli možnost nasbírat zkušenosti, které jim pomůžou v budoucnu v takových situacích.“
Tréninky absolvují junioři společně s hlavním souborem a zkoušky pak pokračují podle repertoáru. V představeních mají mladí tanečníci z NdB 2 dnes možnost zatančit si i sólové role, ale příprava na ně probíhá na individuálních zkouškách. „Většinou, pokud je v choreografii sólová role nebo samostatný part, pracujeme s tanečníky jednotlivě. Pokud má například někdo někde nějaké nedostatky nebo se musí něco nového naučit, pracujeme často individuálně,“ doplňuje Markéta.
„Osobně mi udělalo velkou radost, že si Jiří Bubeníček na castingu do Cyrana de Bergerac vybral právě některé tanečníky, kteří byli v NdB 2 nebo jím prošli. V ten moment jsem si uvědomil, že naše práce má smysl,“ uzavírá Uladzimir. „To sa veľmi teším, že si ich aj berie každý choreograf, kto sem príde. Keď prišiel Jirka Bubeníček, už niekedy, keď začal v máji, v Dvojke bolo 12 tanečníkov a z toho si šesť alebo sedem vybral a s nimi ešte tri, čo pokračovali v Dvojke ďalej, Cleo, Nikolasa a Joshuu. Teším sa, že to pomáha aj tomu hlavnému súboru,“ říká Mário.
Zájem ze zahraničí převážil tuzemské adepty
Diváka ovšem na první pohled může zarazit, že juniorský soubor nemá více českých členů. „Problém je v tom, že málo českých tanečníkov prišlo na tie začiatočné konkurzy do Dvojky, takže to spôsobilo, prečo je aj teraz v súbore iba jedna Brňáčka, Žaneta,“ říká Mário Radačovský. „Ale ja budem rád, keď tam v blízkej budúcnosti bude viac českých tanečníkov, budem dúfať, že sa budú, či už z tanečného konzervatória v Brne alebo v Prahe hlásiť k nám na konkurz, alebo že budú chcieť, aby sme si ich pozreli, lebo mnohí sme aj dúfali, že prídu a neprišli.“
Zajímá mne, jak se vlastně první skupina složila dohromady a kolik zájemců o angažmá přišlo na konkurz. „Na ‚prvý vrh‘ bolo možno aj cez sto aplikácií. Vybral som si niekoľko prvých, potom som aj chodil po Európe a obišiel rôzne školy, či už zürichskú akadémiu, odkiaľ potom sme mali jednu študentku, ktorá už bohužiaľ nepokračuje s nami, Izabela Gracíková prišla z Prahy, bol som aj v Nemecku, aj v Holandsku, aj v Royal Ballet, kde mám dobrý vzťah nielen so školou, ale aj so súborom, takže som si tak vyberal postupne. Tento ‚druhý vrh‘ už bol ďaleko jednoduchší, že jednak už aj tie školy mi posielajú priamo svojich adeptov, jednak oni si medzi sebou povedia, že je to skúsenosť pre nich, ktorá otvára dvere, nabaľujú sa už úplne prirodzene,“ říká Mário. Oslovit více české konzervatoře a jejich absolventy se samozřejmě snaží. „Už mi napríklad teraz nová riaditeľka pražského konzervatória Pamela Morávková písala, že sa chce stretnúť, chcela by spolupracovať ďaleko viac aj s naším súborom, tuto v Brne idem pozrieť ôsmačky a ôsmakov tohtoročných, porozprávať sa, aké sú šance a možnosti. Tri alebo štyri miesta do Dvojky budú určite voľné, takže ja by som bol najradšej, aby to boli domáci, veď vlastne kvôli tomu to aj prioritne vznikalo.“
Soubor vlastně vznikl po vzoru Kyliánova NDT 2, v němž získával zkušenosti před přechodem do „hlavní“ company Mário Radačovský jako mladý tanečník. Snaží se tedy, aby byla NdB 2 také částečně přípravkou na přechod do hlavního souboru a aby i to bylo pro mladé tanečníky motivací. I proto se rozhodl, že tanečníci mohou být součástí souboru NdB 2 jen dva roky: „Ja si to pamätám zo svojho mladého obdobia, keď som bol v NDT 2, snažím sa ísť Kyliánovou cestou. Tam potom v jednom momente sa to zablokovalo trošku, že niektorí už boli tri roky a to už nerobilo dobrotu, dva roky sú dostatočne na to, že sa vidí progres, a či ten tanečník má potenciál, naozaj výrazne, čo je dôležité pre hlavný súbor. Tretí rok už to potom bolo pri mnohých len čakanie na to, aby sa uvoľnilo miesto v hlavnom súbore.“
„Tento rok je to super, ale na budúceVianoce 2025 to bude ťažké pre mňa, pretože ich bude deväť, ktorí budú čakať na rozhodnutie, že ktorí z nich pôjdu do hlavného súboru a ako vidím ako sú šikovní, skoro všetci by mali nárok ísť do hlavného súboru, ak budú takto pracovať, len určite nebudem mať deväť kontraktov, to už viem teraz… tam príde k ťažkým rozhodnutiam,“ přibližuje budoucnost souboru, který bude mít před sebou celý rok kontinuální práce.
NdB 2 se pro ty nejlepší může stát přestupní stanicí k hlavnímu souboru, pokud se rozhodnou v Česku zůstat. Nakonec to zjednodušuje i provoz brněnského baletu jako takového. Přijímat členy, kteří již prošli NdB 2, má nesporné výhody: „Je to veľmi dobrá ‚predprípravka‘ na hlavný a úžasné na tom je, že naozaj potom vstúpia na pôdu hlavného súboru, už vlastne vedia celý repertoár. Keď zoberieš niekoho úplne nového, len trvá pol roka, pokiaľ sa rozkuká a pokiaľ sa všetko naučí, kdežto títo už po dvoch rokov skúsenosti vedia presne, ako súbor funguje, aká je vízia, aká je estetika, čo sa od nich očakáva a hlavne vedia už celý repertoár. To je úplne dokonalá stratégia, ktorú pán Kylián ako vo všetkom geniálne vymyslel.
To je skvelé na tom, že sú už vycvičení, musia byť rýchlejší, už majú menej času na veci, za to celé jedno obdobie sa tak naučili pracovať, že vlastne aj tým niektorým tanečníkom z hlavného súboru dávajú ‚na frak‘, že sú rýchlejší, bystrejší, akože ponúkajú viacej. Do hlavného súboru teraz už prechádza práve Francúzka Cleo Ravel, Španiel Nicolas Muñoz a Kanaďan Joshua Williams. Už je tam asi osem z prvého vrhu,“ pochvaluje si dál šéf souboru.
Premiéra For2 – Capriccio – Silent Woods: O choreografii i hudbě
Po premiéře tak různorodého programu mne zajímalo, jak se choreografové vztahují k hudbě a postupují při vlastní tvorbě. Určuje nápad a téma hudbu, nebo každý vychází z hudební kompozice a její partitura si sama řekne o námět i styl?
„Po premiéře Programu 1 (Uroboros / Na krásném modrém… / Vodník) jsme s Máriem a Markétou začali uvažovat o tom, že by bylo hezké udělat celý večer výhradně na hudbu českých autorů. (Nevím, jestli si lidé uvědomují, jak bohaté hudební dědictví Česko má. Podle mého názoru se tento poklad vyrovná ostatním velmocím hudebního umění, jako je Rusko, Německo atd.). Takový program mohl vzniknout už před rokem, ale odložili jsme ho, aby mohl být uveden v rámci Roku české hudby,“ říká Uladzimir Ivanou ke genezi programu. „Při přípravě na tento večer jsem si vybral několik autorů, mezi nimiž byli například Jan Dismas Zelenka, Josef Suk nebo Vítězslav Novák. Přestože už jsem měl připraveno několik konceptu na různá témata, stále jsem hledal dál. Na doporučení dramaturga baletu Karla Littery jsem se zaměřil na tvorbu brněnského skladatele Jana Nováka. Skladba Capriccio a několik jeho dalších děl mě přesvědčily, že je to přesně, co hledám. Kdybych nevytvořil choreografii na tuto skladbu nyní, určitě bych ji využil v budoucnu, je opravdu výjimečná a ojedinělá.“
V choreografii jde o trochu bláznivou taneční gangsterku, která se točí kolem záměny kufru, který skrývá tajemství – snad předmět, nebo nástroj, který má v každém případě přinést majiteli štěstí. A tak po něm pasou nevinní cestující i zlotřilí gangsteři, kteří neváhají sáhnout k násilí, do děje se zapletou i svůdné „girls“ a převlečení agenti. „Nápad na choreografii o loupeži v mafiánským podsvětí jsem měl již předtím, než objevil Capriccio, ale Novákova skladba mě inspirovala k dalšímu rozpracování tohoto tématu. Nadchla mě především svým čtveráctvím, žertovným nádechem a svou výrazovou ojedinělostí, což jsem se snažil přenést do choreografie,“ vysvětluje choreograf. Novákova hudba je nesmírně barvitá a různorodá, jak ostatně napovídá název skladby, a mladí tanečníci se s touto různorodostí pohotově vyrovnali.
„Prioritou v choreografické tvorbě je pro mě emocionální dopad na diváka,“ popisuje svůj tvůrčí proces Markéta Pimek Habalová, která pracovala s hudbou Josefa Myslivečka. „Důležitý je pro mě obsah, který se snažím, aby ruku v ruce šel s formou. Většinou je při mé tvorbě inspiračním zdrojem hudba. Ta mi dá vše, co potřebuji, režijní linku, počet tanečníků a kostru celého příběhu. Pokud začínám s choreografií a mám třeba zadané téma, které musím zpracovat a nevycházím z nějaké konkrétní hudby, je to pro mě mnohem těžší.“
„Chcel som vytvoriť niečo jednoduché, niečo, čo by symbolizovalo mladosť a sebaobjavovanie sa v nejakej forme, to bola primárna idea za tým,“ odkrývá své pohnutky Mário Radačovský. „Vždycky som chcel ? robiť choreografiu na hudbu Silent Woods od Dvořáka, ale dlho som dohľadával, dlho mi trvalo nájsť hudbu pre ďalšie dve časti choreografie, aby dávali zmysel v tom, čo som chcel urobiť. Potom sme už tvorili spoločne na sále a tanečníci boli super, šikovní. Traja už sú dlhšie v ‚Dvojke‘ a všetci ostatní boli nováčkovia. Prekvapili ma, ako boli vlastne lepší ako ten náš ‚prvý vrh‘, čo sme mali pred dvoma pol rokmi. Spoločne to vznikalo relatívne rýchlo.“
Slovo patří mladým
„Myslím si, že majú veľmi dobrú atmosféru medzi sebou, čo je skvelé, dokonca mám pocit, že aj lepšiu ako tí prví, že títo sú takí homogénnejší, majú menej ‚hviezd‘ medzi sebou alebo teda netvária sa – všetci sú za hviezdy rovnako. Mám pocit, že si sadli, je tam menej výkyvov, to pozorujeme aj s Markétou, aj s Uladzimirom, oni dvaja sa o nich starajú v podstate dennodenne a vidím na nich, ako aj oni vidia, že to je ďaleko jednoduchšia skupina, týchto 12 ľudí, ako tá prvotná. Čo je super, že sme to tak takto dobre namiešali,“ chválí aktuální složení souboru Mário.
Dvěma tanečníkům juniorské company jsme položili několik otázek, abychom zjistili, s jakými očekáváními do Brna přišli a jak se jim pracovalo na první premiéře.
Jak se vám tančí na hudbu českých skladatelů? Znáte některé?
Bianca Loschi: Pocházíme z různých zemí ze všech koutů světa, takže ze začátku jsme české skladatele moc neznali. Já jsem znala jen Antonína Dvořáka, protože složil hodně hudebních děl i pro opery. Choreografové vybrali velmi různorodou hudbu a někdy bylo těžké ji sladit s tancem, protože na ni nešlo dobře počítat do osmi, jako se to dělá v baletu. Jakmile se nám ale dostaly do krve melodie, počítat na hudbu už jsme nepotřebovali. Náš sluch a naše těla automaticky reagovala na rytmus skladby.
Philipp Mergener: Možnost tančit v inscenaci zaměřené na české skladatele pro mě byla krásným začátkem mého působení tady v Brně. Antonína Dvořáka samozřejmě znají umělci po celém světě, a na jeho hudbu se mi také nejlépe tančilo. Při tanci vás úplně strhne a vyvolá ve vás emoce, vede vaše pohyby a nestojí vás to žádné úsilí, ani se nemusíte snažit nic hrát nebo předstírat.
Který interpretační styl vám vyhovuje více? Když se soustředíte na dokonalost taneční techniky, nebo v poloze herecké, kde jde třeba o humor?
Bianca: Každý z těchto tří kusů je úplně jiný, proto je inscenace podle mého pro diváky přitažlivá. První skladba For2 v choreografii Markéty Pimek Habalové je složena na hudbu, která je na začátku veselá, ale postupně sklouzává do vážnějších poloh. Kroky jsou v ní podstatné, ale nejdůležitější je jejich účel a interpretace. Vše musí být jasné a čitelné pro diváky, aby dokázali pochopit příběh a aby pro ně byly emoce tanečníků uvěřitelné. Ve druhé části, Capriccio, kterou připravil Uladzimir Ivanou, má taneční technika poměrně zásadní význam. Tanečnice se nejdřív pohybují na vysokých podpatcích a pak si nasadí baletní špičky… Tahle kombinace je pro rovnováhu opravdu náročná. Tanečníci, zvlášť dva hlavní představitelé, musí zvládnou variace plné těžkých kroků, pro které je dobrá technická příprava z baletu nutná. Stejně jako v části For2 by ale měl být příběh pro diváky srozumitelný, a proto věnuje choreograf pozornost každému detailu, včetně mimiky. Poslední část, Silent Woods od Mária Radačovského vyžaduje náročnou práci v páru, kde jsou potřeba silní tanečníci s baletní průpravou a schopností dobře spolupracovat s partnerkou. Tato choreografie není klasický balet, na který jsme zvyklí ze školy, a někdy je to nápor na výdrž. Andělská Dvořákova hudba v nás ale probouzí spoustu emocí, takže nakonec se každý krok zdá lehký jako pírko.
Philipp: Technika je v baletu samozřejmě důležitá, abychom dokázali zatančit zdánlivě nemožné, ale ocení ji podle mého hlavně ostatní tanečníci nebo diváci, kteří někdy balet sami zkusili. Naproti tomu emoce jsou naprosto univerzální. Proto si myslím, že při přípravě inscenace je nejdůležitější právě herecká akce a schopnost předat divákům emoce, třeba chamtivost, starost, humor nebo vášeň. Proto byla práce na tomto díle tak skvělá, ta možnost sledovat, jak choreografové přeměňují myšlenky do jednotlivých pohybů a pak vše plynule propojují do jednoho celku. Zdaleka nejzajímavější ale bylo vymyslet, jak to udělat, aby diváci jednotlivé kroky pochopili a abychom jim dokázali předat, co jako postavy při tanci cítíme. Nejvíc se mi líbila spolupráce s choreografy a ostatními tanečníky, kdy jsme zkoumali, který pohyb, výraz nebo pohled dokáže naše emoce vyjádřit nejlíp.
Líbila se vám příprava na premiéru?
Bianca: V životě jsem nezažila tolik legrace. Náš soubor NdB 2 se letos skoro celý obměnil a kromě tří tanečníků jsme tu všichni první sezonu. Přicházíme z různých zemí a každý jsme jiný, ale spojuje nás láska k baletu a stala se z nás opravdu silná parta. Každý den, každá zkouška je zábava, a to je hodně důležité, zvlášť v baletním světě, kde vzájemná řevnivost dokáže pracovní atmosféru úplně otrávit. Jsem šťastná, že můžu pracovat se svými kamarády, a líbí se mi, že si vždycky pomůžeme, poradíme nebo opravíme chyby a tím se v tanci posouváme dál. Máme dobré vztahy i s choreografy, takže nám práce nikdy nepřipadala tak náročná nebo stresující. Pamatuju si hlavně to, že jsme se pořád smáli.
Měli jste na své škole nějaké studentské taneční soubory?
Bianca: Studovala jsem v Německu a naše škola uplatňovala metodu ruské baletní školy Agrippiny Vaganovové. Neměli jsme studentský soubor ani moc příležitostí tančit na jevišti. Hodně jsem pilovala techniku, ale až tady v Brně se učím, jak se o ni opřít, nesoustředit se jen na ni a konečně tančit.
Philipp: Ano, na baletní škole Pacific Northwest Ballet v Seattlu, ve státě Washington, je profesionální oddělení, které funguje jako juniorský soubor. Má vlastní inscenace, dělá novou tvorbu a nabízí i možnost přejít do hlavního souboru.
Co očekáváte od spolupráce se souborem NdB 2?
Bianca: Očekávám, že získám víc zkušeností s vystupováním na jevišti a zlepším se v tanci, po technické i výrazové stránce. Možnost vystupovat sami a zároveň spolupracovat s hlavním souborem je skvělá. Snažím se každý den naučit na hodinách co nejvíc tím, že sleduji všechny členy souboru, a pak to uplatnit na jevišti. Zároveň díky tomu, že jako junioři máme zvláštní zkoušky, se dostanu opravdu blízko k choreografům, kteří mi pomáhají najít mou podstatu jako tanečnice a vysvětlují mi, co práce profesionálního tanečníka obnáší. Do souboru NdB 2 jsem přišla teprve před třemi měsíci, ale už jsem se toho naučila opravdu hodně a vidím rozdíl mezi tím, jak jsem tančila ve škole a jak tančím teď. Těším se, že toho dokážu ještě mnohem víc.
Philipp: Do souboru NdB 2 jsem přišel hlavně proto, abych se zlepšil v tanci. Je skvělé, že můžeme pracovat přímo s choreografy a tančit velké role v představeních našeho juniorského souboru, což je pro mladé tanečníky vstupující do světa profesionálního baletu výjimečná příležitost. Samozřejmě se všichni chceme brzy dostat do hlavního souboru a vyniknout i tam.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
