Nebezpečné známosti: povedené intriky na špičkách

Nebezpečné známosti se díky svému motivu i zpracování staly světoznámými v knižní i filmové podobě. Nyní si mohou zapsat další bod v pomyslném tažení skrz obory: Národní divadlo Brno uvádí na scénu stejnojmenný balet současného lotyšského skladatele Arthuse Maskatse (1957), který má za sebou již dvě světové premiéry – v lotyšské Rize a polské Poznani. Do programu si s klidem může tento nový kus letošní brněnské sezóny napsat: technicky náročný a divácky líbivý.

Intriky znázorněné ve filmu pohyby očí nebo slovní vyznání potřebují pro baletní ztvárnění zcela jiné výrazové prostředky. A nutno říct, že polský choreograf Krzystof Pastor (1956) tuto hru pohybů rozehrál dokonale. Tedy nikoli sám, ale v přímé a intenzivní spolupráci se skladatelem, jehož jméno u nás sice nezní v každém rádiu, zato jeho hudba ale sedí námětu zcela dokonale. Srozumitelnost je slovo, které se hodí pro obě stránky – hudební i pohybovou tohoto baletu, který vznikal jako velké balety minulosti. Tedy přímou spoluprací skladatele a choreografa, jako tomu bylo třeba v případě Petra Iljiče Čajkovského a Mariuse Petipy. A na jevišti je tato sepjatost značně zřetelná – souznění děje, hudby a pohybů provází tento balet od začátku do konce.

Toto baletní představení může s klidem sledovat i naprostý neználek klasické hudby a baletu na špičkách. Hudba je sluchu velmi příjemná, balet není strnulý, naopak velmi výrazový, až dramatický. Místy se nevyhne ani srovnání s muzikálem, což dnes u dějového baletu snad ani nezarazí. Tanečníci se často mění v herce, a to baletu dodává přitažlivosti a srozumitelnosti. Přesto si vším balet uchovává jistou diskrétnost – v gestech i pohybu.

Dvojice tanečníků – protagonistů se do svých postav vžívá dokonale: intrikánská a vášnivá markýza de Merteuil jakoby se vtělila do Ivony Jeličové, stejně jako Jan Fousek v sobě objevuje pořádný kus chlípného, a zároveň zamilovaného Valmonta. Ctnosti Madame de Tourvel vystihla krásně zase křehká Eriko Wakizono. Z tohoto baletu se těžko vybírají nejlepší scény – hlavně v druhé polovině baletu jedna střídá druhou a přestože de Laclosův příběh znáte, zůstanete v napětí až do tragického finále s mistrovky podaným šermířským zápasem.

Počáteční nedůvěra k neznámému skladateli a obava z nesrozumitelnosti moderní lotyšské hudby se brzy vytrácí. Národní divadlo Brno sice tentokrát nevsadilo na jistotu, zato trefilo do černého. Tento balet má opravdu šanci přilákat do divadla i ty, kteří se špičkám a klasice pořád ještě vzpouzejí.

 

Vikomt de Valmont – Jan Fousek
Markýza de Merteuil – Ivona Jeličová
Madame de Tourvel – Eriko Wakizono
Rytíř Danceny – Gregor Giselbrecht
Cécile de Volanges – Monika Pimková
Madam de Volanges – Camille Erskine
Sólo árie – Jana Wallingerová, Václava Krejčí

www.ndbrno.cz

foto ND Brno