Něco je špatně

  1. 1
  2. 2

Sloupek Jana Simona (2)

Něco je špatně. Nevím, jak mám takové záležitosti nazírat, neb se ve mně pere umělec, manažer, kulturně založená lidská bytost a člověk, který se snaží chápat širší souvislosti.Na náš další koncert v rámci předplatitelského cyklu Symfonického orchestru Českého rozhlasu Nové horizonty 30. března 2015 jsme přichystali program, který chce představit mentora několika vynikajících mladých českých houslistů Václava Hudečka (Václave, snad mi odpustíš to označení, jež se podvědomě váže k šedinám). A chce ho představit v roli, ve které jej vídáme a vnímáme stále častěji. Tedy nejen jako jednoho z fenomenálních talentů české houslové školy přetavených ve skutečnou interpretační veličinu, ale také jako člověka, který se rozhodl věnovat velkou část své umělecké potence do výchovy a garance mladých lidí, kteří se rozhodli věnovat svůj život podobným uměleckým ideálům jako Václav, který zanedlouho oslaví padesát let svého putování po koncertních pódiích. Společně s ním tedy vystoupí kluci (a ti mi snad odpustí tento „mládežnický“ termín), kteří přes svůj umělecky juniorský věk toho dokázali strašně moc. Jan Mráček, aktuální vítěz Kreislerovy soutěže ve Vídni, Josef Špaček, 1. koncertní mistr České filharmonie a laureát houslové soutěže královny Alžběty v Bruselu, Petr Matěják, vítěz Brahmsovy houslové soutěže v rakouském Pörtschachu. Chtěli jsme, aby se tito umělci představili v duchu parafrázovaného přivítání „ dobrý večer všem a každému zvlášť“.  Houslisté par excellence se představí každý v sólové skladbě s orchestrem a v průběhu koncertu spojí postupně své síly, aby společně se svým mentorem ukázali, co umí čtyři houslisté na čtvery housle. Program natolik zaujal i producenty v České televizi, že se rozhodli toto mimořádné setkání na koncertním pódiu zaznamenat a odvysílat na ČT art. Český rozhlas jej na stanici Vltava odvysílá tradičně v přímém přenosu.

A zde začíná onen problém. Výběr skladeb vypadal na papíře dramaturgického plánu skvěle až do okamžiku, kdy SOČR jako pořadatel musel objednat notový materiál k jednomu z vybraných děl u amerického nakladatele s adekvátní licencí pro obrazově zvukový záznam a jeho vysílání. Konkrétní dílo, jehož autora a nakladatele nebudu pragmaticky jmenovat, neb bych se mohl vystavit popotahování ze strany tohoto nakladatele. Když tento zvěděl dle objednávky, že bychom rádi pořídili zvukový a zvukově obrazový záznam z koncertu u skladby trvající 10 minut, zaslal nám fakturu na více než 3 tisíce USD. To není ani v USA málo peněz. Chtěl ji zaplatit předem a pro jistotu ještě tři DVD se záznamem koncertu. Po obdržení fakturačního přípisu mi spadla čelist. Prosím, aby mne, zejména jako výkonného umělce a syna hudebního skladatele, nikdo nepodezříval z myšlení typu „všechno patří všem“, z neúcty k autorským či nakladatelským právům. Jsem si vědom, že napsání skladby, pořízení vhodného provozovacího notového materiálu a jeho distribuce má svou cenu. Skutečností ale je, že tato skladba je součástí dnes standardního virtuózního houslového repertoáru a je frekventována na četných pódiích po celém světě. Pokud bychom program poskládali jen z takto „naceněných“ kousků, pak bychom byli nuceni zaplatit za tento koncert cca 25 tisíc USD pouze za půjčovné provozovacích notových materiálů.

Pakliže bych se zachoval v takovém okamžiku „tržně“ a reagoval na cenu vstupů včetně pronájmu koncertní síně, orchestru, honorářů dirigenta a sólistů (na jejich obranu musím říci, že jejich honorářové požadavky ani vzdáleně nepřipomínají cenovou politiku nejmenovaného nakladatele), musel bych vstupenky na takový koncert nastavit někde kolem 1750 Kč v průměru. Nejsem si jist, zda bychom dokázali naplnit Smetanovu síň za takových podmínek.

Ale prosím, toto není jev ojedinělý. Natáčíme komplet klavírních koncertů Bohuslava Martinů. S kolegy Ivo Kahánkem, Martinem Kasíkem, Igorem Ardaševem, Václavem Máchou, Adamem Skoumalem, Miroslavem Sekerou a Danielem Wiesnerem. Natáčíme je pro Český rozhlas s vizí vydat je na CD. Při dnešní situaci na trhu se zvukovými nosiči v oblasti vážné hudby to rozhodně není projekt ziskový. Notové materiály dávají dohromady sumu 250 tisíc Kč a nebýt štědré podpory Nadace Bohuslava Martinů, která má zájem o exploataci díla tohoto autora, jen těžko bychom mohli takový projekt realizovat. Zeptejte se dále, co stojí provozovací materiály k operám klasiků, jako je Verdi, Puccini. Případně takzvané separáty jednotlivých árií z oper těchto autorů. U děl, která prošla operními domy a koncertními pódii v tisícových řádech. Velmi složitá je situace u autorů 20. a 21. století, jejichž díla jsou u jejich nakladatelů vázána natolik, že notové materiály k nim nemůžete pro vlastní potřebu koncertní praxe zakoupit, ale vždy jen zapůjčit. A to za poplatek, který mnohdy převyšuje honorář umělců, jež tato díla interpretují. Ano, vybírá se vstupné, v očích nezasvěceného se může zdát, že se „vydělává“. Na takový argument odpoví velmi rychle kalkulačka.

Nejsem pro užívání duševního vlastnictví zdarma. Za většinu počítačových programů a aplikací do mobilního telefonu zaplatíte. Za oděv či automobil konkrétní značky zaplatíte, že máte předmět právě s konkrétními atributy. Odměníte tím ty, kdo něco takového vymysleli a svolili k tomu, abyste si tím zpříjemnil svůj život, usnadnil proces, který byste jinak musel pracně zvládnout a stálo by vás to více času a třeba i finanční prostředky, nebo se takzvaně společensky zařadil. Mně v této úvaze jde o míru. Relevanci zaplacené částky proti hodnotě, kterou vám poskytuje. Přece se nechceme dopracovat k tomu, abychom kvůli tržním mechanismům rezignovali na určité hodnoty, které nás povznášejí a dávají našemu životu přidanou hodnotu. Protože pokud bych myslel pouze „tržně“, v mnohých případech svého konání bych se neodhodlal ráno ani vstát z postele.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments