Někdejší hvězda baletu ND Jiří Pokorný sedm let v Plzni

  1. 1
  2. 2

Bylo mu dvaatřicet a mezi sólisty baletu pražského Národního divadla byl na špici. U tanečníků docela běžný a nevelký zdravotní problém, záležitost několika málo měsíců, jej však přivedl k zastavení a k nečekanému rozhodnutí. To, že se ze dne na den, ve vrcholové formě, rozhodl dát v Národním výpověď, tancování pověsit na hřebík a odejít šéfovat oblastní balet do Plzně, se nechtělo věřit snad nikomu.
Jiří Pokorný, někdejší hvězda baletu Národního divadla a držitel celé řady ocenění, působí v čele plzeňského souboru už osmým rokem. A i tady, v jeho nové profesi, se mu evidentně daří, za vydatné pomoci jeho ženy Zuzany Pokorné, která s ním z Národního, také z místa přední sólistky, do západočeské metropole společně i s jejich dětmi odešla.

Pokud dobře počítám, v plzeňském baletu je tato sezóna už vaše sedmá – ani se to nechce věřit. Co vám ta uplynulá léta na pozici šéfa dala a co naopak vzala? Co hlavně vás při téhle otázce napadne?

Byl to po všech stránkách velký obrat, ale jelikož jsem se neustále pohyboval jen a jen v divadle, cítil jsem se brzy opět jako ve svém. Vůbec se v divadlech cítím velmi dobře, buď pracovně nebo někde jen coby divák. Každým dnem si uvědomuji, jak divadlo jako instituce spolu s organizační infrastrukturou existuje a funguje. Různorodost situací bere na jedné straně hodně času a energie, na straně druhé víte, že jste tu pro ostatní, kteří se tak jako já rozhodli vést život duchovních rozměrů, poslání předávat krásu a názory divákům, denně nutit tělo k poslušnosti. Když se všechny tyto věci skloubí v jeden celek, když vidíte u interpreta, jak poznal sám na sobě pokrok, k tomu atmosféru v hledišti, jak lidi vnímají společný tah na branku, pak se to vše obrátí zpětnou vazbou do dodání další energie.
Zkouška na Čajkovského Šípkovou Růženku
V době svého odchodu z pražského Národního jste byl na vrcholu sil, snad žádný z předních sólistů za řadu posledních let takhle brzy z jeviště neodešel. Co to udělalo s vaším tělem a psychikou? Zastesklo se vám později aspoň občas?

Bál jsem se trochu, že budu psychicky trpět právě tou absencí vyřádit se na jevišti. Tělo bylo zvyklé na fyzickou zátěž, která mi najednou chyběla a vše se soustředilo do hlavy. První rok se mi i špatně spalo a probouzel jsem se unavenější, než po výkonu v hlavní roli. Jelikož jsem ale prakticky s „děckama“ na baletním sále denně, kde vedu tréninky i zkoušky, dokáže si to tělo vykompenzovat. Steskem už bych to dávno nenazval, cítím ohromnou potřebu dovést lidi k podstatě věci, k myšlenkám v dané roli a společně „kočírovat“ tak potřebnou techniku.
P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (s T.Podařilovou – 1996 ND Praha)
P.I.Čajkovskij: Šípková Růženka (s manželkou Z.Pokornou – ND Praha 2000)
Malý pan Friedemann (ND Praha 1993)
V hledišti pražského Národního pořád býváte pravidelně k vidění. Nenapadlo vás to po vašem odchodu nikdy: „Tuhle roli bych si tady ještě rád zatančil?“
Určitě ano. Už jen z toho důvodu, že vám to tělo řekne samo. Hudba podnítí většinou vaší svalovou paměť, začnou pracovat impulzy a vnitřní instinkty a uvnitř křičíte „tak takhle by to chtělo…a ještě víc…a teď pojď ubrat a nechej to působit…proboha nepospíchej…vnímej hudbu, buď s ní..chci ti věřit!“
Teď už ale když se dívám na jakoukoli inscenaci jako na celek, čekám hlavně na dojem, a ty maličkosti a chyby mě spíš pobaví, protože si hned představím, co se tomu chudákovi na jevišti honí hlavou.
Na generální zkoušce s mistrem světel J.Valentou a baletními mistry Z.Pokornou a J.Kadlecem

Kolik bylo za tu dobu vašeho plzeňského šéfování chvil, kdy jste vážně zapochyboval, zda jste do toho měl jít?
Takhle jsem nikdy neuvažoval. Naopak je pro mne ctí, že mohu pracovat v této profesi dál. Být nápomocen veškerému dění, které se připravuje na výsledek a kdy víte, že to tím nekončí, že neustále hledáte ještě lepší spojení vnitřní dynamiky a pravdy, kterou autor zamýšlel. Kdybych měl vzít misky vah – neměnil bych, šel bych do toho znovu a s nadšením. Vždyť je to poslání pro nás všechny, které nás neustále posouvá a uspokojuje. Škoda jen, že si to neuvědomujeme všichni.
Jaký jste šéf? Co si sám o sobě myslíte? A jak snášíte a řešíte konflikty, které zcela zákonitě aspoň občas musejí ve vaší funkci přijít?

To musí být otázka na někoho jiného. S tanečníky pracuji intenzivně, někdy impulzivně – ale venku se snažím být diplomatický. Konflikty už beru jako součást této funkce, i když mně někdy zůstává rozum stát.
Při zkoušce Krásky a Zvířete se skladatelem M.Pavlíčkem

Vedle samotného šéfování se věnujete také choreografii. Jak moc vás to baví? Tvoříte lehce nebo obtížněji?

Vodítkem je pro mne vždy hudba a příběh. Nemusí jít vždy o konkrétní příběh, ale nikdy nesmí chybět vnitřní emoce a nemusíme u toho hrát vždy “divadlo”.
Je to pokaždé o tom pokusit se co nejlépe se přiblížit k obrazu, který pak dáváme divákům. Musíme hodně pracovat s instinktem a pak mu vždy věřit, i když už to zkoušíme posté a propracováváme detaily. Když to někdy nejde hned, raději to nechám uležet, i když to si v našem provozu nemůžu moc dovolit, takže chodím maximálně připravený.

Jaké z nových inscenací z doby vašeho šéfování si nejvíc vážíte a proč? A co se naopak nepovedlo?


Přes veškerou snahu všech se ne vždy setkáváme s takovým ohlasem, jaký bychom si představovali. O tom je ale také divadlo. Zcela určitě bych chtěl ale zmínit inscenaci Maryši, kterou do taneční podoby zpracovala choreografka Alena Pešková spolu s mladým autorem hudby Petrem Wajsarem. Cením si toho už jen z důvodu, že mladý autorský tým se pustil do „staré dobré klasiky“. Rád vzpomínám také na diptych Malý pan Friedemann – Psycho, ale i na Macbetha. Určitě bych chtěl vyzdvihnout divácký zájem o veškerý klasický repertoár a práci všech tanečníků na něm. To přece o něčem svědčí a já jim za to děkuji.

Maryša (M.Kašparovský jako Francek, I.Jeličová jako Maryša -Plzeň)

V jakém stavu je teď plzeňský baletní soubor?
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Představení plzeňského baletu jsou perlou produkce Divadla J.K.Tyla. Každé představení je skvělým zážitkem. Panu Pokornému a celému souboru za to děkuji.

Mája

I po těch sedmi letech na pana Pokorného vzpomínám, v Národním divadle byl skutečně skvělý! Hodně dlouho nás tehdy jeho odchod mrzel. Přejeme vše nejlepší i v Plzni! Mája

Anonymous

Také bych chtěl poděkovat za skvělá představení Vám i Vašemu souboru.Soubor je opravdu velmi mladý a v něm hodně dobrých baletek i tanečníků.Škoda jen,že mnozí z nich nemají tolik možností se ukázat a právě proto odcházejí…