Neklidná hladina studentského divadla

Večer v neděli 21. ledna jsem se do komorního divadélka v budově Pražské konzervatoře dostala vlastně náhodou, ale brzy mi začalo být jasné, že představení Bohemia Baletu, nazvané Tanec a literatura, bude nevšedním zážitkem a nečekaným dobrodružstvím.

Kytice – Dům Bernardy Alby – Strange Fruit – Dupání
„Tanec je, když se člověk nohama dotýká země, hlavu má vztyčenou k nebi a celou bytostí, to jest tělem i duší, vyjadřuje krásu, kterou vytvořil život.“ Tímto citátem hudebníka Jaroslava Krčka uvítal publikum v sále ředitel konzervatoře, pedagog a bývalý tanečník Jaroslav Slavický, který se na diváky v průběhu večera obrátil ještě několikrát a pomohl tak navodit příjemnou neformální atmosféru. „Víte, já mám tahle představení rád,“ řekl mi později o přestávce, „diváci se dostanou k tanečníkům velmi blízko, můžou se jim dívat do obličeje, do očí, propojit se s nimi. Už jsme tu nějaké věci uvedli, ale máme v úmyslu využívat tenhle prostor mnohem víc.“

V první části komponovaného večera, který navázal na podobné projekty z minulých let (Tanec a píseň, Tanec a hudba, Tanec a prostor) se mladí interpreti naplno oddali dramatickým výjevům z Erbenovy Kytice v choreografii zkušené Aleny Drapalíkové. Dějové linie Vodníka, Polednice, Svatební košile a Zlatého kolovratu na hudbu Jana Jiráska byly čitelné, a kdyby se snad divák ztrácel, mohl se inspirovat mluvenými úryvky z textu. Z tanečníků vynikali dva profesionální členové Bohemia Baletu, absolventi moderního tance Viktorie Dembická a David Lampart, ale pozadu nezůstala ani éterická Ikonija Pelemiš. Viktoriina gymnastická pružnost i uhrančivý výraz ovládaly jeviště, Davidův kudrnatý Vodník byl díky tanečníkovým měkkým pažím rozvlněný jako neklidná jezerní hladina. Ve Svatební košili se mezi hřbitovními kříži ostře rýsoval krvavý „nápadník“ Filip Martinský, štíhlý student, který na sebe upozornil ještě ve druhé části večera svou choreografickou prvotinou.

„Já bych zde nadřadil výraz a atmosféru nad choreografii, v tomhle malém prostoru se nic neztratí, každý výrazový detail je důležitý,“ řekl mi pan Slavický poté, co jsme zhlédli druhou choreografii večera, expresivní současné dílo Hany Litterové Dům Bernardy Alby. Musela jsem bez výhrad souhlasit – tanečníci zde uplatnili herecké dovednosti a smysl pro dramatický výraz maximálně, ještě víc než v Kytici. Nepochybovala jsem, že vědí, o čem tančí, přesně sledují děj a vnímají humor, který byl v této interpretaci nezanedbatelnou součástí jinak temného příběhu, v němž nás španělský básník a dramatik Federico García Lorca vede mezi pět dcer ovládaných usurpátorskou matkou. Do role drsné matky a její věrné služky byli obsazeni tanečníci mužského pohlaví, což byl v mých očích zdařilý „genderový“ tah, který působivě připomínal skutečnost, že panovačná krutá matka je v rodině jediným „chlapem“ a své postavení si střeží přímo urputně, až na hranici perverze.

„Po Domu Bernardy Alby byl pro dnešek v plánu Tintin a zlaté střevíce,“ pokračoval Jaroslav Slavický v našem rozhovoru, „ale ve dvě hodiny odpoledne, když jsme měli před zkouškou, přišel náš hlavní tanečník s tím, že má oteklou nohu a nemůže vystoupit. My ovšem razíme partyzánské heslo vždy připraven, a tak jsme rychle zařadili dva kratší kusy… Jedním z nich je autorská choreografie našeho studenta – Filip měl naštěstí s sebou hudbu i potřebnou rekvizitu, tedy jablko…“

Choreografie Filipa Martinského Strange Fruit na hudbu Michaela Karlssona a Natalie Martinez byla osvěžující, Martinský se ukázal nejen jako schopný tanečník, ale i jako nápaditý mladý tvůrce. Stříkal pot i jablečná šťáva… a Filip se rozhodně nemusí stydět, až poveze své minidílo na mezinárodní studentskou choreografickou soutěž, kam se právě chystá.

Posledním dárkem bohatého večera byla obnovená premiéra Dupání Aleny Drapalíkové na hudbu španělského klavíristy Davida Peña Dorantese. Pět tanečnic, včetně třetí profesionální členky Bohemia Baletu Stanislavy Pinčekové, předvedlo solidní výkon a především zazářilo nezdolnou energií – diváci se do potlesku rozhodně nutit nemuseli. Nikoho by nenapadlo, že Dupání bylo vlastně náhradním řešením…

Nedělní představení Bohemia Baletu a studentů posledních ročníků konzervatoře pro mě bylo plnohodnotným uměleckým zážitkem plným poctivě odvedené práce, talentu a obdivuhodného nadšení. Odcházela jsem domů a v duchu stále viděla rozsvícené tváře mladých tanečníků. „Oni to neberou jako povolání, pro ně je to svátek,“ potvrdil moje pocity ředitel Slavický. „To je fenomén, který se u profesionálů někdy trošku vytrácí, už je to pro ně práce, každodenní činnost. Mládí do toho jde s plnou silou, protože pro ně to není obyčejné.“

Bohemia Balet Nablízko
Tanec a literatura
Bohemia Balet
21. ledna 2018 Divadlo Na Rejdišti Praha

Alena Drapalíková: Kytice
Hana Litterová: Dům Bernardy Alby
Filip Martinský: Strange Fruit
Alena Drapalíková: Dupání

www.bohemia-balet.cz