Nekonečné ovace pro Gruberovou

Letošní pražskojarní recitál Edity Gruberové (19. května ve Dvořákově síni Rudolfina) byl svými vnějšími znaky téměř dokonalou kopií koncertu, na kterém legendární sopranistka v Praze vystoupila před čtyřmi roky, rovněž v rámci našeho největšího hudebního festivalu. Bouřlivé ovace po strop zaplněného sálu i tentokrát provázely Gruberovou od prvního vstoupení na pódium až po dlouhotrvající závěrečnou vřavu, která neměla daleko k atmosféře fotbalového utkání. Nechyběla ani tradiční rekvizita spojená s různými vystoupeními Gruberové, totiž transparent spuštěný z balkónu, tentokrát s nápisem „EDITA – SIMPLY THE BEST“. Hudební náplň koncertu byla však oproti roku 2008 poněkud odlišná. Zatímco tehdy byl program sestaven převážně z italského repertoáru, který Gruberová interpretuje nejčastěji (Donizetti, Bellini, ad.), letos nekorunovaná „královna koloratury“ zvolila dramaturgii zaměřenou zejména na francouzskou operu 19. století. Teprve ve druhé polovině večera zazněly dvě ukázky z děl italských autorů.Gruberová nadchla publikum hned prvním (neoperním!) číslem, zřídka uváděnou fantazií pro soprán a orchestr Camilla Saint-Saënse Slavík a růže. Přes intonační nejistotu v prvních frázích se jednalo o velmi silné zahájení koncertu, podepřené navíc skutečností, že orchestrální doprovod se v tomto díle pohybuje ve velmi ztišené dynamice, takže dá vokálnímu partu dostatečně vyniknout. Následovaly valčíkově odlehčenější árie z oper Charlese Gounoda Romeo a Julie a Mireille, přednesené s patřičnou lehkostí a šarmem. Vrcholem první poloviny večera se stala árie Ofélie z opery Ambroise Thomase Hamlet. Gruberová v této výrazově náročné scéně skvěle uplatnila jednu ze svých hlavních deviz, totiž schopnost dokonale postihnout psychologii postavy. Protože dramaturgie koncertu jistě počítala s přídavky, na „oficiálním“ programu druhé poloviny večera byly „pouze“ dvě velké scény z oper Gaetana Donizettiho (scéna Marie ze 2. dějství opery Dcera pluku) a Vincenza Belliniho (scéna Aminy ze 2. dějství opery Náměsíčná). V obou scénách Gruberová opět potvrdila svůj vrozený herecký talent, schopnost věrohodně interpretovat psychologická hnutí postav a široký vokální výrazový rejstřík. Dokonalé splývavé legato v závěrečném čísle programu bylo skvělou ukázkou vynikající pěvecké techniky, kterou je Gruberová právem pověstná.Po přímo frenetickém aplausu vyprodaného Rudolfina a několikerém standing ovations následovaly dva přídavky, v nichž Gruberová předvedla také svůj osobitý komický talent. Nejdříve v árii Adele ze Straussova Netopýra, kterou zpívala jako přídavek také při svém předchozím pražském vystoupení. Druhý přídavek byl zřejmě největším překvapením večera, neboť se jednalo o hudbu naprosto odlišného stylového zařazení, než jakou jsme zvyklí od Gruberové slýchat: Bernsteinův Candide. Nadšené publikum odměnilo Gruberovou dalšími dlouhými ovacemi, které trvaly ještě i dlouho po odchodu orchestru. Fanoušci však své vytrvalosti nemuseli litovat, neboť obdivovaná diva se ještě jednou sama vrátila děkovat na prázdné pódium.K úspěchu večera výrazně přispěl také Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Andreje Jurkeviče, který s Editou Gruberovou opakovaně spolupracoval již dříve, např. při koncertním nastudování Donizettiho opery Lucrecia Borgia v Dortmundu, Drážďanech a Kolíně nad Rýnem. Orchestrální čísla byla vhodně zvolena s ohledem na „lehčí“ francouzský repertoár a Symfonický orchestr Českého rozhlasu je interpretoval s patřičným espritem, bez zbytečné zatěžkanosti.Přestože při přísném posouzení by bylo možno Gruberové vytknout drobná intonační zakolísání, občas neslyšitelné tóny v nízké hlasové poloze nebo naopak některé přeforzírované výšky, jedná se jen o drobné pihy na kráse. Umělkyně je ve svých šestašedesáti letech stále ve vynikající pěvecké kondici, díky svému hereckému umění dokáže i při koncertním provedení árií vytvářet na scéně sugestivní příběhy, má přirozený dar komunikovat s publikem a vytvořit v sále tu „správnou“ atmosféru. Jedná se zkrátka o mimořádnou uměleckou osobnost, která všem interpretům, pohybujícím se v operním světě, na dlouhá desetiletí nastavila laťku velmi vysoko.

Edita Gruberová (soprán)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent: Andrej Jurkevič
19. května 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha 

program:
– Camille Saint-Saëns: Le Rossignol et la Rose
árie, výstupy a orchestrální části z oper:
– Charles Gounod: Romeo a Julie; Mireille
– Ambroise Thomas: Raymond; Hamlet
– Gaetano Donizetti: Dcera pluku
– Amilcare Ponchielli: La Gioconda
– Vinzenzo Bellini: La Sonnambula

www.festival.cz

Foto Pražské jaro – Ivan Malý

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Hodnocení

Vaše hodnocení - E.Gruberová (Praha 19.5.2012)

[yasr_visitor_votes postid="19590" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments