Německé orchestry neobyčejně rychle a dobře chápou českou hudbu

  1. 1
  2. 2

Ivan Medek hovoří s Václavem Neumannem (2)
Texty Ivana Medka (54) 

Ivan MedekNa konci roku 1968 spolu před rozhlasovým mikrofonem hovořili Ivan Medek, tehdy dramaturg České filharmonie, a Václav Neumann, od 1. listopadu šéfdirigent orchestru. Václav Neumann předtím – v reakci na srpnovou okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy – odešel z čela lipského Gewandhausorchestru a poté, co Karel Ančerl zůstal ve Spojených státech amerických, respektive v Kanadě, převzal šéfovské žezlo v České filharmonii. V první části rozhovoru, kterou jsme uveřejnili minule, se oba pánové dostali k interpretaci Janáčka, k rozdílům mezi „pražskou“ a „brněnskou“ školou, načež následovala Neumannova nahrávka třetí části Tarase Bulby. Po jejím doznění Ivan Medek dirigenta vyzval, aby k Janáčkově hudbě něco řekl. Většina tohoto pokračování však pojednává o Neumannových zkušenostech z práce v Německu – v Berlíně a především v lipském Gewandhausu.
***

Ivan Medek: Když dozněl Taras Bulba, tak bys nám mohl k té hudbě teď něco říct.

Václav Neumann: Tos mně dal neočekávaně úkol, který je dost těžko řešitelný. Protože při Janáčkově hudbě se ve mně rozezvučí tolik ozvěn – nejenom hudebních, ale i osobních – a dotýká se tak silně mých životních a uměleckých osudů, že si netroufám vyčerpat celou tu oblast. Snad bych ti mohl říct, že jedno z mých největších osobních hudebních dobrodružství byla chvíle, kdy jsem si za války u Mojmíra Urbánka koupil partituru Listů důvěrných, která tenkrát vyšla, a jel jsem domů tramvají. A v tramvaji jsem si tu partituru četl. Byl to tak obrovský zážitek, že si ho dodnes jasně uvědomuju. A na něj pak navazuje to neslýchané dobrodružství, kdy jsme začali v kvartetu – tenkrát už se rýsovalo Smetanovo kvarteto – začali Listy důvěrné študovat.

Myslím, že málokdy v životě potom – snad když jsem se setkal s Mahlerem, nebo když jsem poprvé studoval Asraela – jsem zažil tak silné, složité a bohaté dojmy jako v době, kdy jsme poznávali, kdy jsme dobývali, kdy jsme se snažili zmocnit Janáčkových Listů důvěrných. Kdykoliv bych mluvil o Janáčkovi, dostanu se do tónin vyznání lásky, obdivu a nesmírného závazku vůči němu. Prakticky se to někdy snažím realizovat tak, že konám, řekl bych, přímo povinnou pouť do Hukvald. Snažím se každý rok se zastavit před tím docela prostým domkem, kde Janáček žil v posledních letech, a tam myslím na to, jak je možné, že v tom prostém prostředí vznikaly tak neuvěřitelné tóny a neuvěřitelné hudební plochy, ta téměř nepochopitelně velkolepá hudba.

Ivan Medek: Janáček tě potom provázel i na tvých cestách ven, zejména poznamenal tvoje období působení v Německu.

Václav Neumann: Janáček poznamenal moje působení v Německu úplně rozhodujícím způsobem. Byly to především jeho opery. První moje setkání s Felsensteinem a s Komickou operou berlínskou byla příležitost, kdy jsem byl angažován pro nastudování Lišky Bystroušky.

Když jsem se poprvé objevil v Lipsku, bylo to u příležitosti nastudování Káti Kabanové s tamní operou. A v Lipské opeře hraje Gewandhausorchester, tam jsme se poznali. Mé poslední setkání s tímto orchestrem, byla premiéra Její pastorkyně. Ta se konala 1. září letošního roku v Lipsku. Po premiéře jsem odjel domů do Prahy a zcela rázným způsobem ukončil svoji spolupráci s lipským orchestrem. Janáček byl pro mě v tomto smyslu základem či mezníkem v těch mých vážných osudech hudebních.

Ivan Medek: Jak v Berlíně, tak v Lipsku v tom vždycky byla Janáčkova opera. Na obou místech jsi studoval opery a zároveň dával koncerty. V Německu je trošku jiný způsob nazírání na dirigenta. Tam snad nejsou dirigenti tak diferencováni. Ale ty jsi předtím, pokud vím, nikdy operu nedělal anebo neměl v úmyslu se jí věnovat.

Václav Neumann: Nejdřív bych reagoval na to, že v Německu dirigentova práce vypadá trochu jinak než u nás. To není jenom v Německu, to je prakticky všude v cizině. Neexistuje tak přísná specializace dirigentů na dirigenty symfonické a operní. Jako je tomu u nás. Domnívám se, že toto naše řešení není dobré, protože dirigent se má zabývat oběma oblastmi, které jsou přece velice příbuzné, i když mají řadu rozdílných rysů. Jedna doplňuje druhou. Velmi plodně. Já jsem moc rád, že zahraniční činností jsem měl příležitost stát se taky operním dirigentem. Nechtěl bych jím zůstat, ale upřímně řečeno, opera je pro dirigenta tak trošku jako droga. Lákající droga. Stále ho láká se k ní vrátit, zmocnit se jí; pokouší se vyřešit všechny nesnáze, které v sobě opera nese. Většinou se mu to nepodaří. Ale to lákání je právě proto stále větší.

Mluvím o tom, co jsi naznačil, o té specializaci u nás. Jsem pro to, a říkám toto oficiálně, že by dirigenti měli, mají-li pro to vlohu a zájem, dirigovat obojí.

Ivan Medek: A tvoje první setkání například s ansámblem Národního divadla v Praze?

Václav Neumann: To bylo pod vlivem mojí práce v Německu u Felsensteina. V době, kdy jsem tam Lišku Bystroušku dirigoval už asi šedesátkrát, jsem byl požádán, abych ji natočil v Praze v českém znění pro Supraphon. Tam jsem se setkal s orchestrem a členy Národního divadla. Podruhé se to pak stalo zase s Janáčkem, když jsem natočil pro Supraphon ještě Výlety pana Broučka.

Ivan Medek: My bychom si teď mohli z té Lišky něco pustit, abychom si alespoň českým snímkem toto tvoje operní období, které docela určitě nekončí, připomenuli.

(Hudba: Liška Bystrouška – část)

Václav Neumann: Při této příležitosti se můžu pochlubit trošku. Já byl u Felsensteina v Berlíně osm let. Za těch osm let jsme uskutečnili premiéru Hoffmannových povídek a Otella, dirigoval jsem La bohèmu a Kouzelnou flétnu. Ale Liška Bystrouška nás provázela celou tu dobu. Celých těch osm let se hrálo toto představení. Za tu dobu jsem Lišku dirigoval dvě stě třináctkrát; kromě dvou představení, kdy jsem nemohl dirigovat, jsem řídil všechny reprízy. S mým odchodem z Komické opery skončila také éra Lišky Bystroušky.

Ivan Medek: A pak už přišlo Lipsko, v nějaké těsné souvislosti po Berlínu?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na