Mozartovský zážitek, jaký přijde jednou za život. Ale proč na Dvořákově Praze?

  1. 1
  2. 2

V rámci právě probíhajícího festivalu Dvořákova Praha byla na prknech Rudolfina v nevšedním a zcela výjimečném provedení uvedena 10. září Mozartova opera Don Giovanni. O kvalitě tohoto provedení nemůže být pochyb, jakož ani o tom, že Praha má s touto operou zcela zásadní spojitost. Dramaturgicky však Don Giovanni do programu festivalu Dvořákova Praha příliš nezapadá.

Opera in Concert
O to víc může dvořákovský fanoušek cítit zklamání, o co méně jsou Dvořákovy opery uváděny v českých i světových operních domech. A nutno podotknout, že Don Giovanni byl uveden v rámci festivalového cyklu Opera in Concert, který si klade za cíl uvádět Dvořákovy opery v koncertním provedení, nikoliv scénicky. Toto ambiciózní předsevzetí bylo v loňském roce naplněno uvedením Dvořákovy operní prvotiny Alfred (recenzi jsme přinesli zde), která byla provedena podruhé po své olomoucké premiéře v roce 1938 (a poprvé v českém jazyce). Alfred ale vzhledem k náročnosti příprav odradil organizátory festivalu natolik (a jistou roli mohla sehrát také malá návštěvnost večera), že v letošním roce zvolili cestu nejmenšího odporu – dovézt hotové provedení opery, která však není Dvořákova a s Dvořákem má jen velmi málo společného. Jako tahák pro festival Struny podzimu by se snad včerejší operní večer hodil více – a možná to byl i původní plán.

V případě opery Alfred šlo však o zcela výjimečně náročné přípravy spojené s tím, že opera je zcela neznámá a že k ní musel být dodělán veškerý hudební provozovací materiál. V takové míře by se to u ostatních Dvořákových oper již neopakovalo. Podle slov ředitele festivalu Marka Vrabce se tak v rámci festivalu budou uvádět Dvořákovy opery pouze jednou za dva roky (Marek Vrabec jako host Telefonotéky, Český rozhlas – Vltava, 10. září 2015, záznam najdete zde). Doufejme jen, že ani od tohoto plánu festival nakonec neupustí. Zajímavé by bylo oživit třeba některou z Dvořákových ranějších oper (například Král a uhlíř, Tvrdé palice nebo Vanda).

Dvořák a Mozart
Okrajová dramaturgická spojitost mezi Dvořákem a Mozartem by se přesto našla. Dvořák Mozarta obdivoval natolik, že si do svého pražského bytu pořídil Mozartovu bustu, která se v současnosti nachází v expozici Muzea Antonína Dvořáka v Praze.busta W. A. MozartaVedle toho také víme, že jako člen orchestru Prozatímního divadla (1862–1871) jistě Dona Giovanniho (pod názvem Don Juan) hrál a vedle toho hrál také Mozartovu Kouzelnou flétnu, Figarovu svatbu a Únos ze serailu.

Podle Josefa Suka byl Dvořák velkým znalcem světové hudby, takže i Wolfganga Amadea Mozarta: „Dvořákova znalost hudebních děl byla vskutku ohromná. Bach, Händel, Gluck, Haydn, Mozart, Beethoven, Schubert, Berlioz, Wagner, Liszt – díla všech těchto mistrů znal do podrobností…“ Dvořák tedy Mozartovo dílo pravděpodobně velmi dobře znal, o čemž svědčí klavírní výtahy některých Mozartových skladeb, které se dochovaly v Dvořákově knihovně. Mozartovo Requiem bylo také dáváno večer v den Dvořákova pohřbu 7. května 1904 v Týnském chrámu. Provedení se ujali sólisté, sbor a orchestr Národního divadla.

Poloscénické provedení
Co mohlo leckterého návštěvníka překvapit na tištěném programu, bylo označení „poloscénické provedení“ opery. Marně pak mohl pozorný posluchač ještě před začátkem představení hledat na jevišti prostor pro scénickou akci. Jeviště Rudolfina bylo zaplněno židlemi a pulty pro orchestr. Po nástupu pěvců však veškeré pochybnosti opadly – pěvci se pohybovali na malém prostoru před orchestrem, dostatečný prostor se nacházel po stranách jeviště a na vyvýšeném prostoru za orchestrem. Pěvecký sbor se pak několikrát objevil na varhanní empoře Rudolfina nebo také na jevišti za orchestrem.Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Dvořákova Praha 2015 (foto Dvořákova Praha / Petra Hajská)Bylo obdivuhodné sledovat, jak pěvci využili i tak malý prostor, který jim byl dán k dispozici. I když byla opera uvedena poloscénicky a orchestr se nacházel na jevišti, co do hereckých výkonů a náročnosti pohybu po jevišti lze představení označit za plnohodnotné jevištní provedení, které si v mnohém v ničem nezadá s divadelní produkcí. Zpěváci na jeviště vcházeli a z něj odcházeli obojími jevištními dveřmi a scénicky si vystačili se stolem, židlemi a knihou. Ženy byly oděny do koncertních šatů, muži měli černé kalhoty a rozlišeni byli vrchní částí oděvu – Don Giovanni měl černé sako, černé sluneční brýle a kšiltovku, Leporello černou rádiovku a černou košili, Massetto bílou košili a slaměný klobouk, jako komtur se tak oblékl do fraku. Tyto vtipné detaily velmi rafinovaně řešily například situaci převleku Dona Giovanniho za Leporella a naopak. Tyto „kostýmy“ spolu s drobnými rekvizitami dávaly provedení příchuť kočovného divadla, které i s malým fundusem dokáže vytvořit fungující, hravé, vtipné a navíc do detailu promyšlené divadlo.Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Dvořákova Praha 2015 (foto Dvořákova Praha / Petra Hajská)Náročnost přípravy takového poloscénického provedení pak kromě kostýmů musela být alespoň po režijní stránce téměř rovnocenná s přípravou divadelní inscenace. Jelikož v programu není uveden autor režie, lze se jen domnívat, že jím mohl být sám dirigent René Jacobs, pěvci sami nebo všichni jmenovaní ve vzájemné spolupráci.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Don Giovanni (Dvořákova Praha 10.9.2015)

[Celkem: 12    Průměr: 4.1/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na