Oba večery uvede Vyzvání k tanci Carla Marii von Webera. Tedy valčík, který se pravděpodobně jako první dostal z tanečních salonů na koncertní pódia. „K jeho popularitě přispěla efektní orchestrální verze Hectora Berlioze, který je právem pokládán za mistra instrumentace,“ uvedl dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš. Chorvatský basbarytonista Krešimir Stažanac následně přednese Čtyři preludia a Vážné zpěvy z pera Johannese Brahmse v aranži Detleva Glanerta. Skladatel v nich zhudebnil předtuchu blízké smrti své dlouholeté přítelkyně Clary Schumannové.
Vztah k blízké osobě promítl i Richard Wagner ve své opeře Tristan a Isolda. Z té zazní předehra a Isoldina smrt z lásky. „Tato opera je jeho umělecky nejsmělejší, hudebně nejvýbojnější. Právě tou nejvíce inspiroval a předpověděl pozdější hudební vývoj,“ doplnil Mikeš. Ztvárněný příběh osudového spojení a následného odloučení byl i příběhem Wagnerovým. Do Tristana a Isoldy promítá milostné vzplanutí s Mathildou Wesendonkovou, manželkou svého mecenáše, medituje o beznadějném boji s vášní, o marnosti lásky a nenaplněné touze.
Závěr večera patří poslední hodině člověka, který usiloval o nejvyšší ideální cíle, patří hodině smrti umělce. Richard Strauss vystavuje posluchače ve své Smrti a vykoupení takřka fyzickém prožitku při ztvárnění stavů úzkosti, blouznění, které se střídají s uvolněním a melancholií, kdy na závěr … „duše opouští tělo, aby ve věčném vesmíru nalezla v té nejkrásnější podobě to, co na zemi umělec nemohl vyplnit…“ napsal Strauss o svém díle kritikovi Friedrichu von Hauseggerovi.
