Není diva jako diva: Maria Callas (1)
Ještě dnes, třiatřicet let po její smrti, zní jméno Maria Callas milionům operních fanoušků jako „caro nome“, operní ikona stojící sama o sobě, daleko od hlučícího davu. Její barvitý život, neobvyklý hlas, nenapodobitelné interpretační umění a extravagantní vystupování na veřejnosti tvoří neodmyslitelnou část mystéria, které je s jejím jménem spojeno. Zdá se, že svíce zapálená na počest její legendy nikdy nezhasne.
Tolik už toho bylo o jejím životě řečeno. Její osud připomíná antickou tragedii. Nebo snad příběh dámy z období rané renesance jménem Lucrezia Borgia, o níž Donizetti napsal stejnojmennou operu. O Marii Callas bylo již napsáno snad skoro všechno, jen jedna stále ještě chybí: Opera o ní, ačkoliv pozoruhodného materiálu pro její námět je k dispozici daleko více, než například o bývalém prezidentu spojených států Clintonovi, o němž opera už vzniká. 
Počátkem padesátých let minulého století, kdy sláva operního domu Teatro alla Scala stála především s osobností této ženy, se objevila zpráva o údajné rivalitě mezi ní a další milánskou superstar Renatou Tebaldi. Došlo to až tak daleko, že obě dámy byly vyzvány médii k vyjádření svých názorů na celou situaci. „Já mám jednu věc, kterou Callas nemá,“ řekla Tebaldi, „srdce“. Callas se zase nechala slyšet: „Srovnávat nás dvě, je jako postavit vedle sebe šampaňské a koňak -ne, Coca-Colu.“ Trvalo potom celé léta, než se obě dámy zase usmířily. R. Tebaldi, jejíž operní kariéra byla podstatně delší, později přiznala, že taková publicita pomohla v popularitě do velké míry oběma. Že by si mezitím zašla na přátelskou radu za Marií Jeritzou, která se v marketingu operních hvězd vyznala jako málokdo?
Rok 1949 byl pro Mariu Dallas poznamenán vzestupem ke slávě po jejím osudovém představení Puritánů v Benátkách a také sňatkem s podstatně starším, bohatým průmyslníkem Giovannim Battistou Meneghinim. Jeho naprostá oddanost ke Callas a manažerské schopnosti bezpochyby přispěly ke vzniku legendy – tehdy začala používat jméno Maria Meneghini Callas. Zlí jazykové tvrdí, že Meneghini byl posedlý mít všechno a všechny pod kontrolou. Po každém jejím představení trval na okamžitém vyplacení Mariina honoráře v hotovosti. Po jednom z nich odcházeli manželé z La Scaly s obrovským pytlem malých bankovek. Jiné peníze prý ten večer nebyly k dispozici… Jiní svědci té doby říkají, že jejich manželství bylo zcela platonické. Kromě Mariiny operní kariéry a hektického života ve stylu jet-set už v něm nezbyl prostor pro nic jiného.
Tak slavná kariéra se neobešla bez četných skandálů. Zpravidla vždy za přítomnosti novinářů. Během Mariina pobyt v Chicagu, kde zpívala Madamu Butterfly, se ozval jakýsi Eddy Bagarozi a tvrdil, že je jejím agentem. To Mariu Callas značně rozčílilo a do světa hned letěly fotografie, kde vypadala jako furie. Někdy z té doby také pochází mýtus o jejích dvou tvářích: Tváři prima donny a tváři tygřice.
V roce 1956, těsně před tím, než debutovala v newyorské MET, se její portrét objevil na titulní straně časopisu TIME, který věnoval několik tiskových stran popisu jejího života s důrazem na trvalé rodinné neshody s její matkou.
Druhá část zítra
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
