Není diva jako diva: Maria Callas (1)

Ještě dnes, třiatřicet let po její smrti, zní jméno Maria Callas milionům operních fanoušků jako „caro nome“, operní ikona stojící sama o sobě, daleko od hlučícího davu. Její barvitý život, neobvyklý hlas, nenapodobitelné interpretační umění a extravagantní vystupování na veřejnosti tvoří neodmyslitelnou část mystéria, které je s jejím jménem spojeno. Zdá se, že svíce zapálená na počest její legendy nikdy nezhasne.

 


Tolik už toho bylo o jejím životě řečeno. Její osud připomíná antickou tragedii. Nebo snad příběh dámy z období rané renesance jménem Lucrezia Borgia, o níž Donizetti napsal stejnojmennou operu. O Marii Callas bylo již napsáno snad skoro všechno, jen jedna stále ještě chybí: Opera o ní, ačkoliv pozoruhodného materiálu pro její námět je k dispozici daleko více, než například o bývalém prezidentu spojených států Clintonovi, o němž opera už vzniká.



Počátkem padesátých let minulého století, kdy sláva operního domu Teatro alla Scala stála především s osobností této ženy, se objevila zpráva o údajné rivalitě mezi ní a další milánskou superstar Renatou Tebaldi. Došlo to až tak daleko, že obě dámy byly vyzvány médii k vyjádření svých názorů na celou situaci. „Já mám jednu věc, kterou Callas nemá,“ řekla Tebaldi, „srdce“. Callas se zase nechala slyšet: „Srovnávat nás dvě, je jako postavit vedle sebe šampaňské a koňak -ne, Coca-Colu.“ Trvalo potom celé léta, než se obě dámy zase usmířily. R. Tebaldi, jejíž operní kariéra byla podstatně delší, později přiznala, že taková publicita pomohla v popularitě do velké míry oběma. Že by si mezitím zašla na přátelskou radu za Marií Jeritzou, která se v marketingu operních hvězd vyznala jako málokdo?


Rok 1949 byl pro Mariu Dallas poznamenán vzestupem ke slávě po jejím osudovém představení Puritánů v Benátkách a také sňatkem s podstatně starším, bohatým průmyslníkem Giovannim Battistou Meneghinim. Jeho naprostá oddanost ke Callas a manažerské schopnosti bezpochyby přispěly ke vzniku legendy – tehdy začala používat jméno Maria Meneghini Callas. Zlí jazykové tvrdí, že Meneghini byl posedlý mít všechno a všechny pod kontrolou. Po každém jejím představení trval na okamžitém vyplacení Mariina honoráře v hotovosti. Po jednom z nich odcházeli manželé z La Scaly s obrovským pytlem malých bankovek. Jiné peníze prý ten večer nebyly k dispozici… Jiní svědci té doby říkají, že jejich manželství bylo zcela platonické. Kromě Mariiny operní kariéry a hektického života ve stylu jet-set už v něm nezbyl prostor pro nic jiného.
 

Tak slavná kariéra se neobešla bez četných skandálů. Zpravidla vždy za přítomnosti novinářů. Během Mariina pobyt v Chicagu, kde zpívala Madamu Butterfly, se ozval jakýsi Eddy Bagarozi a tvrdil, že je jejím agentem. To Mariu Callas značně rozčílilo a do světa hned letěly fotografie, kde vypadala jako furie. Někdy z té doby také pochází mýtus o jejích dvou tvářích: Tváři prima donny a tváři tygřice.
 

V roce 1956, těsně před tím, než debutovala v newyorské MET, se její portrét objevil na titulní straně časopisu TIME, který věnoval několik tiskových stran popisu jejího života s důrazem na trvalé rodinné neshody s její matkou.
 

Druhá část zítra

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na