Neni diva jako diva: Maria Jeritza

  1. 1
  2. 2

Byla nazývána jmény Česká lilie, Bohyně Vikingu, ale také Bojující blondýna…

Narodila se v Brně 6.10.1887 jako německy mluvící Maria (Mimi, též Mizzi) Jedličková. K jejímu opernímu debutu, který jí předurčil další osud, došlo v roce 1910 v Olomouci, když ztvárnila roli Elsy (R.Wagner: Lohengrin). Odezva byla tak veliká, že sám císař Franz Josef nařídil její přijetí do Imperial Hofoper ve Vídni. Její dlouhá a úspěšná kariéra operní zpěvačky v Evropě i v USA vyvrcholila v letech 1910 až 1930, v druhé části éry, která by se mohla označit zlatým věkem opery, kdy její hvězdy byly zbožňovány fanoušky podobně, jako dnes jsou třeba Madonna nebo Celine Dion. Operní diva, o které je řeč, bývá nejčastěji zmiňována ve společnosti dvou jmen z hvězdné galerie operních skladatelů: Giacoma Pucciniho a Richarda Strausse. S vídeňskou Státní operou byla spojena v letech 1912 až 1935, s Metropolitan operou v New Yorku mezi lety 1921 až 1932 a potom ještě, při jediném vystoupení, v roce 1951. Právě v těchto dvou nejslavnějších operních domech světa přišly na svět nespočetné legendy kolem magicky znějícího jména Maria Jeritza. Zastavme se u některých z nich.


Vedle řady dalších rolí Jeritza ztvárnila Ariadnu (R.Strauss: Ariadne auf Naxos – premiéra 1916), Císařovnu (R.Strauss: Die Frau ohne Schatten – 1919) či Mariettu (E.W.Korngold: Die tote Stadt – 1920), s níž také debutovala v Metropolitní opeře v roce 1921. Tam stojí v archivech u jejího jména impozantní číslo: 345 představení! Vedle už zmíněné první Marietty byla v MET také první Jenůfou (L.Janáček: Její pastorkyňa – 1924), Helenou (R.Strauss: Die ägyptische Helena – 1928) a roku 1926 zažila na slavné newyorské scéně snad největší trumf na severoamerickém kontinentě jako Pucciniho Turandot. Byla to událost, o níž stále debatují nadšení fanoušci i muzikologové. Kostýmy se staly muzeálními kusy a dobové fotografie doprovázejí snad každé druhé pojednání o této opeře. Nedivme se: Tehdy (tedy před 84 lety!) stála jen scéna 29.742 dolarů (tedy bezmála 600 tisíc dnešních korun) a kostýmy přišly na ještě víc – 31.422 dolarů (3 tisíce dolarů stál jen kostým hlavní protagonistky). Premiéra 16.listopadu 1926 přitom vynesla pokladně MET 18.475 dolarů – nejvíce za sezonu. Maria Jeritza si vyjednala na svou dobu neskutečný honorář 2.400 dolarů za jedno představení (bylo jich dvanáct v první sezoně)! Jen pro srovnání: Legendární dirigent Tulio Serafin (1878-1968, považovaný za objevitele M.Callas) pracoval oproti tomu docela levně, když za celou sezonu, kdy v MET dirigoval 86 představení, dostal zaplaceno jen 21.000 dolarů.

G.Puccini: Tosca
Maria Jeritza byla právem považována za talentovanou zpěvačku, která ovšem každou roli dokázala také skvěle zahrát a to se vším všudy. Při jedné zkoušce Pucciniho Tosky, kde byl přítomen i sám skladatel, se stala menší nehoda. Maria v plném zápalu práce ve službách mistrova dramatického umění upadla hned při začátku slavné árie Vissi d´arte a dokončila ji v pololeže. Puccini byl prý nadšen a chtěl jí blahopřát. Zkroušená Maria se mu ale začala omlouvat za tu nehodu a slibovala, že se to už nikdy nestane. Maestro to prý uzavřel slovy: „Nehoda nebo ne, zpívejte to vždycky takto“. Dlouho potom se v zasvěcených kruzích debatovalo, jak to vlastně bylo. Ozvali se očití svědci, kteří přísahali, že nešlo vůbec o žádnou nehodu, že Madame si to celé pečlivě a do sebemenšího detailu nacvičila. Nebylo přitom žádným velkým tajemstvím, že Jeritza si byla velmi dobře vědoma důležitosti publicity a vždy byla připravena pro to leccos udělat. Když se jí fanoušci a hlavně fanynky ptaly, jak to dělá, že má stále tak nádherné lokny, vzkázala jim, že si je denně namáčí do šťávy z čerstvých grapefruitů. Však také dělala věci vždy po svém: Nikdy si třeba nevzala černou paruku, ať to role či režisér vyžádali sebevíc.
J.Massenet: Thais
Že Maria Jeritza měla pěkně ostré lokty, o tom se mnohokrát přesvědčili její kolegové, ale i diváci. Například legendární herečka ze zlaté doby českého filmu Zita Kabátová (1913) to v jednom ne tak dávném rozhovoru potvrdila slovy: „Řevnivost byla velká, holky v branži si jedna druhou k tělu nepustily.“ Třeba Gerdaldine Farrar (1882-1967, v MET nesmírně oblíbená jako Madama Butterfly, ukončila kariéru v roce 1922, tedy ve věku čtyřiceti let) si postěžovala, že z MET ji vytlačila právě o něco mladší Jeritza. V té samé době to od Jeritzy v New Yorku „slíznul“ i slavný italský tenor Beniamino Gigli (1890-1957). Maria našla v zákulisí jeho klobouk ze zkoušky opery Fedora (U.Giordano) a před všemy přítomnými ho odkopla jinam. Oba se pak brzy sešli v Pucciniho Tosce, kdy ona i Gigli měli v hledišti stovky příznivců. Když z děje opery rozvášněný Gigli coby Mario odhodil svoji Tosku až na světelnou rampu, nastal poprask, který měl odezvu na konci, hned poté, co spadla opona. Zatímco fanoušci skandovali „Jeritza, Jeritza“, za oponou se rozběhla hádka, jakou tam ještě asi nezažili. Gigli italsky proklínal Tosku toho večera, ona mu nezůstala nic dlužna francouzsko – německy. Vypadalo to dokonce na fyzickou potyčku a na to, že – Jeritza vyhraje. Gigli navíc přilil oleje do ohně tím, že si při děkovačce dovolil oproti slavné primadoně předstoupit před oponu o jednou navíc. Situaci musel zachraňovat dirigentův asistent. Popadl Jeritzu a plačící ji předhodil před oponu divákům. Ta samozřejmě využila příležitosti a do hlediště zavzlykala: „Gigli not nice to me“. Jak jinak, vše hned druhý den nafoukly noviny, a to tak, že Jeritzin druhý manžel, aristokrat Baron Popper von Podhragy (nezní to jako z Podhradí?) dokonce vyhrožoval Giglimu duelem.
Kostým Turandot pro Mariu Jeritzu
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
5 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
postscriptum

Opět jedno z velmi zajímavých povídání, přibližující osobnosti a umělce,o kterých náš národ mnoho neví. Díky za ně, dobrá práce!

Anonymous

Velmi záslužné. Přibližovat nejen domácí pěvce předchozí éry, ale i utečence, vyděděnce nebo ty, jenž odešli za lepším životem v dobách, kdy to bylo možné.

Anonymous

Dáma svým přínosem pro svou dobu srovnatelná s E. Destinn.

Dan

Nebaví mne výtahy z životopisných dat. A tak jsem tento článek nejdřívě jen prolétl pohledem a chtěl ho odložit. Pak mne zaujal a dočetl jsem až do konce, s chutí. Doslova jsem ho zhltl. Nic jsem před tím o té dámě nevěděl. Proto děkuji za velezajímavé přiblížení.

Anonymous

Když v Americe řeknete jméno Jeritza, mnohým starším se vybaví konkrétní osoba. Tak byla slavná…
Byla to také na svou dobu skandalistka :-)