Martina Janková si ráda vychutnává život i mimo operu

  1. 1
  2. 2

Už prakticky jen za pár dnů se česká, avšak především v Curychu působící sopranistka Martina Janková představí jako Ilia v nové inscenaci opery Wofganga Amadea Mozarta Idomeneo v pražském Stavovském divadle. Řady obdivovatelů této sympatické a velmi vstřícné umělkyně jsou i u nás stále početnější, a to nejnověji po jejím loňském pražskojarním recitálu v Rudolfinu a po podzimním vystoupení na Svatováclavském festivalu v Händlově Vzkříšení, se souborem Collegium 1704.

Sólistkou curyšské opery je Martina Janková už od roku 1998, kde si již velmi záhy získala pověst skvělé, především mozartovské interpretky. S rolemi Zuzanky, Cherubína (Le Nozze di Figaro), Despiny (Cosi fan tutte), Zerliny (Don Giovanni), Paminy (Kouzelná flétna) i Celie (Lucio Silla) je stále častěji zvána na prestižní scény, zpívala je mimo jiné na salcburském festivalu, vídeňských Festwochen, v curyšské opeře a s clevelandským orchestrem v USA. Vedle Mozarta měla úspěch i jako Janáčkova Liška Bystrouška, Verdiho Nanetta (Falstaf), Händlova Angelika (Orlando) a Beethovenova Marzellina (Fidelio, resp. Leonore) v Curychu, Ženevě a v Paříži. Martinu Jankovou do svých produkcí obsazuje řada významných dirigentů, jako John Eliot Gardiner, Nikolaus Harnoncourt, Riccardo Chailly, Simon Rattle, Neville Marriner, Marc Minkowski či Roger Norrington. Je uznávána i jako intepretka klasicistního písňového repertoáru.

Soupis vašeho repertoáru je docela široký, ale při podrobnějším prozkoumání svědčí o tom, že jej vybíráte velmi uvážlivě. Jaká jsou přesně vaše kritéria? Čím se řídíte?

Řídím se tím, co mi můj hlas diktuje: Nejlépe se cítím v baroku a klasicismu, proto dělám spoustu Mozartů, Bachů, Haydnů a podobně.

Jak ve vašem operním, tak i koncertním repertoáru ale není snad jediný současný autor. Vyhýváte se snad současné hudbě? Pokud ano, proč? Nebo to je náhoda, že vás tato hudba zatím míjí?

Současnou hudbu skutečně vnitřně necítím, proto ji nedělám. I když je zvláštní, že třeba v architektuře právě modernu vyhledávám a velice dobře se mi v ní bydlí.

Illiu v Mozartově Idomeneovi, kterou chystáte pro Prahu, jste – pokud se nemýlíme – zatím nikdy nezpívala. Čím je pro vás zajímavá a jak obtížná se vám zdá?

Je nádherné interpretovat řeckou tragedii. Už jako malí jsme s bratrem vyrůstali na Homérově eposech a přímo jsme se kochali řeckou mytologií. Teď ji interpretuji v hudbě, která je velice hluboká a zajímavá právě spojením italských a francouzských prvků.

Jak dlouho se vůbec třeba právě takovou roli, jako je Illia, učíte? Začínáte s ní od prvních taktů nebo se ji učíte napřeskáčku, například od nejtěžších míst po ta nejlehčí? Posloucháte při studiu již existující nahrávky?

Naučím se nejdříve árie, pak ansámbly a nakonec recitativy. Vždy studuji přibližně tři rozdílné kusy najednou, a tak je to hodně na přeskáčku. Koupím si vždy několik nahrávek stejného díla a informuji se tak o různých pojetích. Vyberu si ke své interpretaci ale vždy vlastní cestu dle osobní intuice.

J.Haydn: La fedelta premiata (Filide – Curych 2009)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments