Světová operní divadla: Mariinské divadlo

Při našem putování po významných světových operních divadlech nelze zapomenout na Rusko. Opera se v Rusku asi poprvé oficiálně představila širšímu publiku ve velkém sále Zimního paláce v roce 1735. Šlo o překlad italské opery Francesca Araji Síla lásky a nenávisti. Překlad libreta pro carský dvůr zprostředkoval známý mecenáš umění Tret’jak.

Carský dvůr v Petrohradě byl samozřejmě lákadlem pro italské hudebníky. Proto tady místo dvorního kapelníka zastávali takoví klasikové italské rané operní tvorby, jako byl Galuppi, Paisiello či Cimarosa. Opera v Petrohradě dlouho zůstávala výsadním uměním dvora a šlechty – daleko déle, než v západních zemích Evropy. Do roku 1750 se opery hrály v již zmíněném velkém sále Zimního paláce nebo v dřevěném divadle, postaveném na Něvském prospektu. Postupně vznikla městská správa takzvaných imperátorských divadel, která měla pod palcem všechna tehdejší petrohradská divadla (rostla jako houby po dešti): Malé divadlo v Ermitáži, Velké divadlo (hrálo německou operu), Mariinské (hrála se domácí ruská tvorba), Alexandrinské (ruská činohra), Kamenoostrovské (letní scéna pro lehčí hudební frašky).

 

V roce 1783 dal carský dvůr postavit tzv. Velké divadlo. Po časech, kdy toto divadlo hostilo představení Glinkova Ruslana a Ludmily a další národní klasiku, se tu postupně ustavoval soubor prezentující šlechtě výhradně italský repertoár. Následkem toho se ruská operní tvorba se načas přestěhovala do Moskvy (i s částí původního souboru Velkého divadla). Po zhruba dvaceti letech se ale do Petrohradu ruská operní tvorba opět vrátila a naproti Velkému divadlu, které stále ovládala italská díla, se v tzv. Těatr Cirk začaly hrát ruské opery. V roce 1859 budova divadla Cirk shořela. Po necelém jednom roce, zásluhou architekta Alberta Katerinoviče Kavose (syna skladatele italského původu, který se v Rusku usadil – Catterina Cavose), bylo na místě vyhořelého Těatr Cirk otevřeno divadlo nesoucí název Mariinské.

V tomto divadle poprvé zazněly Čajkovského opery, díla Rubinštejna, Rimského-Korsakova, Borodina a dalších velkých ruských skladatelů. Mimo jiné tu jako intendant v letech 1863 až 1916 působil Eduard Nápravník. Za jeho vedení se toto divadlo stalo jedním z nejvýznamnějších divadel v tehdejším operním světě. Po bolševické revoluci bylo znárodněno a od roku 1920 se jmenovalo Státní akademické divadlo opery a baletu, v roce 1935 bylo přejmenováno po revolucionáři Kirovovi. Tak se nazývalo až do rozpadu Sovětského svazu a v roce 1992 byl obnoven jeho původní název a divadlo je opět Mariinskij Těatr.

Budova prošla mnoha rekonstrukcemi. V roce 1894 byly dřevěné nosné konstrukce nahrazeny ocelovými, rozšířena boční křídla a přestavěno hlavní průčelí, které získalo monumentálnější podobu. V letech 1969-70 prošlo divadlo další zásadní rekonstrukcí. Půdorys byl protažen a budova získala tvar, který nese dodnes. Hlediště má kapacitu 1760 míst. Perlami interiéru jsou carská lóže a nádherná malovaná opona.

Od roku 1988 nepřetržitě je uměleckým šéfem Valerij Gergiev. Nelze nezmínit to, že kromě opery má v tomto divadle nezastupitelné místo věhlasná ruská klasická baletní škola. Právě zde spatřily světlo světa doposud respektované klasické baletní choreografie (Perrault, Petipa, Ivanov). Věhlas baletních představení v současnosti možná předčí operní slávu divadla. V každém případě se při návštěvě tohoto divadla připravte na klasické výpravné operní i baletní inscenace. I přesto, že na repertoáru je celá světová operní a baletní klasika, výraznější zastoupení zde mají ruští skladatelé. Není bez zajímavosti, že v tomto divadle začínala asi největší operní superstar současnosti Anna Netrebko. Ke koupi na DVD je záznam Ruslana a Ludmily, ve kterém jako mladinká, s ještě ne zcela usazeným rejstříkem, ztvárňuje Ludmilu.

Návrh budovy Nového Mariinského divadla

V roce 2002 byl představen projekt tzv. Nového Mariinského divadla. Na protější parcele, přímo proti čelní fasádě původního Mariinského divadla, by měla na frontě jednoho z kanálů vzniknout stavba akustického koncertního a divadelního centra ve velmi futuristickém provedení (viz návrhová studie). Nová stavba by měla sloužit jako koncertní a baletní divadelní prostor a také místo pro méně náročné operní produkce. O zahájení stavby futuristické budovy s hlavním sálem pro 2000 diváků ještě nebylo definitivně rozhodnuto. Pokud bude projekt realizován, půjde o další supermoderní divadelní budovu 21. století, tedy o stavbu, která bude patřit mezi top divadelní architekturu současnosti (o moderní divadelní architektuře jsme na Opeře Plus psali zde).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments