Iniciátorkou tohoto hledačského projektu je sopranistka Anita Jirkovská. Pod hlavičkou neziskové organizace Opera Studio Praha nadchla pro svůj nápad mladé umělce napříč žánry. V režii Vojtěcha Svobody a v hudebním nastudování Sébastiena Bagnouda vznikl kreativní syntetický divadelní tvar se spojením hudby, zpěvu, pantomimy a výtvarného umění. Pětice sólistek (Tereza Hořejšová, Anita Jirovská, Pavla Mlčáková, Lucie Prokopová a Eliška Sedláčková) vypráví, komentuje nebo hraje postavy ani ne pětiminutových scének, pro které si převléká kostýmy s jednoduchými typickými historickými atributy. Do dění se zapojuje dvojice mimů – Jonatán Vnouček a Šimon Pliska. A scénu během představení vytvářejí před očima diváků dva výtvarníci Kristýna Bratránková a Josef Dvořák, zejména prostřednictvím vyměnitelných papírů na mobilním dřevěném rámu.
Po úvodním ansámblu s poselstvím cyrilo-metodějské misie, rek Bruncvík ve stříbřité zbroji s maketou meče stíná hlavy draka, jak mu je přistrkují výtvarníci. Libuše na štaflích pak prorokuje založení Prahy, zatímco se na jejich odvíjejících rukávcích rozprostírá malba české krajiny a výtvarníci malují panorama Hradčan. Pak jsou holky doslova paf z Karla IV., jehož portrétu dodá obličej a ruku jeden z mimů. V dalším toku dějin smutné procesí šedých kápí „spoutá“ pod namalovanou mitrou Jana Husa. Potom se na dvoře císaře Rudolfa pod „ovocným“ portrétem Giuseppe Arcimbolda rozpoutá boj alchymistů o přízeň vladaře. Truchlivý chorál provází teror a hrůzu prchajících lidí během třicetileté války, jak je sprejem přes šablonu přidávají a přidávají výtvarníci a s hořkou groteskností komentuje šašek. A pieta před ranami, které krvácejí z portrétu T. G. Masaryka, vyústí do epilogu s druhým proroctvím víry, že přes všechna scestí, kterými v labyrintu dějin procházíme, zůstane zachována naděje na národní pospolitost.
Z kompozice Lukáše Sommera je zřejmá jeho zběhlost v aranžování filmové hudby. S oporou minimalistického opakování paternů v komorním orchestříku zachoval dominanci pěvecké linie a vystihl charakter jednotlivých scén včetně nevtíravé decentní stylizace dobových hudebních citací. A brzy přestalo vadit, že v kostele Pražské křižovatky nebylo sólistkám rozumět text. Právě prostor Pražské křižovatky, ve kterém se historie kostela sv. Anny odvíjela v peripetiích dějin od počátku 14. století do současného duchovního centra Nadace VIZE 97, ještě dotvořil rámec, ve kterém dostal tento operní „stroj času“ další dimenzi.
Časoplet tak navázal na předchozí zdařilý projekt sdružení Opera Studio Praha Anne, beze strachu hledět na nebes operním monodramatem Grigorije Frida Deník Anny Frankové v kombinaci s Kuchyňskou revue Bohuslava Martinů. A Lukáš Sommer už má napsanou další komorní operu – Hra o malinu na libreto operního sólisty Josefa Škarky. Ten nedávno inicioval v Brně se skladatelem Marko Ivanovićem operu Vodní pólo, která se odehrává přímo v bazénu.
Hodnocení 80 %
Lukáš Sommer: Časoplet, operní komiks z historie národa.
Režie Vojtěch Svoboda, dirigent Sébastien Bagnoud, kostýmy Zita Miklošová, světla Šimon Kočí, technika Viktor Svačinka. Zpěv Tereza Hořejšová, Anita Jirovská, Pavla Mlčáková, Lucie Prokopová, Eliška Sedláčková. Mimové Jonatán Vnouček, Šimon Pliska. Výtvarníci Kristýna Bratránková, Josef Dvořák. Opera Studio Praha, premiéra 14. listopadu 2018 v kostele sv. Anny na Pražské křižovatce.
