Vize generálního ředitele milánské La Scaly
Skvělá hudba pro nové generace
(Euronews.com – 11. 6. 2015 – Claudia Flisi)
Alexander Pereira se každé ráno probouzí s myšlenkou na padesát věcí, které chce toho dne uskutečnit. To dává tušit, že prožívá jistou míru frustrace, pokud mu se nepodaří vše realizovat. Generální ředitel La Scaly se ale nenechá odradit. Jak sám říká: „Neustále mám pocit, že mám až příliš mnoho energie.“
Pereira byl do své funkce jmenován v červnu 2014. Dříve pracoval jako umělecký ředitel Salcburského festivalu a předtím byl více než dvacet let angažován jako umělecký ředitel Curyšské opery.
V nové funkci okamžitě potvrdil svoji reputaci inovativního ředitele. Vytvořil nový program dětských oper, zahájil prodej levných vstupenek, aby přilákal nové návštěvníky z řad milovníků opery, inicioval pucciniovský cyklus a sestavil program představující skladatele italského verismu, „realistického“ operního stylu, jež se objevil v pozdním devatenáctém století, ale také neitalské skladatele, které La Scala uváděla dosud jen sporadicky.
„Od samého začátku jsem šel směrem, jakým jsem se chtěl vydat,“ říká Pereira. „Dělal jsem to, o čem jsem byl přesvědčen, že bude pro La Scalu dobré.“
Projekt dětských oper měl úspěch. Operní dům zpočátku nabízel 20 tisíc vstupenek na zkrácené verze dětem přístupných oper, jako je Popelka. Vstupenky byly okamžitě vyprodané. Současný celkový počet vstupenek je 40 tisíc a i ty jsou téměř všechny vyprodané. Po každém představení se zpěváci i hudebníci vmísí více jak na hodinu mezi posluchače.
„Pro divadlo to bylo něco tak nového, že bylo nezbytné takovýto program uvést, aby se prokázalo, že funguje,“ říká Pereira a dodává: „Miláňané přijali program s velkým nadšením. Nabyl jsem dojmu, že je tu vynikající rámec pro nové myšlenky.“
S větší mírou neochoty se Pereira setkal při představení programu levných vstupenek, ale jeho zavedení opět prokázalo moudrost jeho návrhů. Představení Turandot za poloviční cenu bylo vyprodané během dvou a půl hodiny. Generální ředitel přitom zdůrazňuje, že nedochází k přetahování pravidelných návštěvníků La Scaly. Zájemci o zlevněné vstupenky jsou většinou lidé, kteří nežijí v Miláně, v operním domě nikdy nebyli a chtějí ho aspoň jednou za život navštívit.
„Možná jsme vytvořili základnu nové skupiny posluchačů,“ říká Pereira. Podobný program představil i v Curychu a podařilo se mu jím oslovit nové návštěvníky.
Generální ředitel plánuje se svým týmem za sezonu patnáct oper a sedm baletů, včetně osmi produkcí vytvořených přímo pro operní dům. Podle programového plánu představuje zhruba třetina představení nové produkce, třetina pochází z dřívějška a třetina jsou koprodukce, což je pro milánské publikum novinka.
Pereira byl rád zachoval rovnováhu v uvádění italských a neitalských oper. Hodlá toho dosáhnout zvýšením počtu koprodukcí. Ve vlastních produkcích se chce zaměřit na období verismu a belcanta. Jak sám říká, v současné době je na repertoáru La Scaly pouze jedna belcantová opera, a sice Nápoj lásky. Kromě ní je uváděna pouze jedna další Donizettiho opera a jedna Mascagniho. Na repertoáru není ani jedna Belliniho opera. Další italští skladatelé jako Umberto Giordano, Francesco Cilea a Amilcare Ponchielli nejsou také zastoupeni.
„Domnívám se, že bychom se při debatách o nových produkcí měli soustředit na tyto dvě periody,“ říká Pereira. „La Scala by se měla koncentrovat na tuto velmi důležitou část operního dědictví. Právě proto by polovina oper měla být italské provenience. Nejde tu o provinční perspektivu. La Scala musí uvádět díla z dědictví italské operní tvorby včetně oper raného devatenáctého a dvacátého století.“
Mezi novými produkcemi bude přinejmenším jedno nové dílo vytvořené na zakázku. „Z výběru tématu by se člověk mohl zbláznit, takže se tím vůbec nezabýváme,“ připouští Pereira. „Vybereme pečlivě skladatele, projekt s ním prodiskutujeme, ale nezadáme mu konkrétní téma.“
Operní program bude v budoucnu obsahovat francouzská, německá a ruská díla, která nejsou dostatečně zastoupena. Alexander Pereira nechce být příliš konkrétní, protože vše závisí na tom, budou-li v určitých termínech k dispozici konkrétní umělci. Připomíná ovšem, že v La Scale nebyla dosud uvedena žádná z oper Franze Schuberta. Carl Maria von Weber, Alexander Zemlinsky a Franz Schreker jsou další skladatelé, kteří by si dle jeho mínění zasloužili pozornost.
Pereira se dívá na budoucnost opery optimisticky. „Jistě se mnou budete souhlasit, že by naše civilizace měla pro budoucí generace uchovat velká umělecká díla minulosti. Pokud jde o hudbu, mám povinnost tato díla uvádět. Jestliže se nám to bude dařit, pak máme dalším generacím skutečně co předat.“
Generální ředitel připouští, že opera je drahá, ale dodává: „Nevyhodíte Monu Lisu do koše jen proto, že je příliš drahé její pojištění. Vynikající představení předávají energii dalším generacím.“
Přeložil Ondřej Lábr
Foto archiv
