Newyorské dobrodružství zvané opera

  1. 1
  2. 2
Don Giovanni „na tělo“ a zázrak zvaný Lulu Petersen – i tak by se daly shrnout zážitky ze dvou operních večerů, které se na Manhattanu udály bezprostředně za sebou.

Don Giovanni, neděle 8. listopadu 2015, Angel Orensanz Center New York
Týden začíná v USA nedělí a na její večer si Venture Opera naplánovala druhé ze tří představení Mozartovy opery Don Giovanni. V prostorách bývalé nejstarší reformní synagogy ve Spojených státech (1849), v East Village, zahájila nová operní společnost svou inaugurační sezonu, která už podle svého názvu balancuje na špičce nože, riskuje, troufá si, zkouší, až hazarduje. Po obou stranách chrámu stálo asi dvě stě židlí, v rohu za závěsem kostela improvizovaný bar, v protilehlém rohu se rozehrával malý orchestr. Příchozím publikem se tiše proplétaly postavy s obličeji krytými maskami, na „ochozech“, v jakýchsi dvoupatrových lóžích připomínajících staré italské divadlo, napjatě čekala na začátek představení řada osvětlovačů.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni - Angel Orensanz Center New York 2015 (foto Ken Howard)
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Angel Orensanz Center New York 2015 (foto Ken Howard)

„Tak to bude Giovanni pro chudé,“ napadlo mě, když jsem si vzpomněla na jarní inscenaci Dona Giovanniho v Metropolitní opeře. Tady místo kulis jen nasvícené zdi obdařené značnou patinou, sporé světlo, které dovolovalo si z baru přinést bez pocitu studu na místo víno či pivo. Neformální oblečení velmi pestré směsice lidí v publiku a jejich uvolněné chování na „operní“ společnost, zvláště toho evropského střihu, neukazovalo (jaká úleva!).

A vtom spustil komorní orchestr. Rázem jsme se ocitli uprostřed starých časů, kdy si Mozart dirigoval své opery sám. Měkký, vysoce komorní zvuk orchestru bez romantického vibrata, skromný, ale přesný a nesmlouvavý v tempech (koncertní mistr Conrad Harris, dirigent Ryan McAdams) nás ladně přenesl do komnat italských paláců, kam byli zváni dříve jen vyvolení.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni - Angel Orensanz Center New York 2015 (foto Ken Howard)
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Angel Orensanz Center New York 2015 (foto Ken Howard)

Náhle jsme se stali hosty s  privilegiem zblízka slyšet živou hudbu, zažít příběhy milenců, kumpánů i jejich soudců. Doslova až na tělo, z bezprostřední blízkosti jste mohli slyšet každou jejich hlásku a povzdech, mít jejich trápení i radost před očima – cítit za krkem ďábelsky chladný smích Dona Giovanniho (Philip Cutlip), zažívat intimní bolest Donny Elviry (Marquita Raley), obdivovat statečnost Donny Anny (Amy Shoremount-Obra), dojmout se slzami Dona Ottavia (Yujoong Kim), cítit s mizérií Leporella (Eric Downs), usmívat se na svět s rozkošnou Zerlinou (Cecelia Hall), litovat prostoduchého Masetta (Matthew Patrick Morris), třást se hrůzou před konečným soudem komtura (Christian Zaremba). Režie a scéna Edwina Cahilla čarovala z mála – z kontaktu s divákem (ale nijak podlézavým), z precizního světelného parku (Yael Lubetzky), z hravosti a trojbarevnosti kostýmů (Bradon McDonald) – strhující podívaná. (Skvělé pěvecké a herecké výkony byly samozřejmostí. V New Yorku by operní společnost s průměrným obsazením zkrachovala dříve, než by vůbec začala představení inzerovat).

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni - Angel Orensanz Center New York 2015 (foto Ken Howard)
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Angel Orensanz Center New York 2015 (foto Ken Howard)

Fascinovaně jste se otáčeli za pěvci, kteří v průběhu téměř tří hodin rozpohybovali celou synagogu. Opera v rukách takto zapálených mladých profesionálů nikdy neumře, uvědomovala jsem si v čiré radosti sílu operního žánru. Přesto, přes veškerou skromnost výpravy jsem si říkala: Jak dlouho vydrží taková nová operní společnost finančně dýchat? V New Yorku jsem už byla svědkem krachu tří operních institucí, a nebyli to žádní nováčci. Tato začínající má zatím jasnou ambici: „vytvořit nové místo pro operu v moderním světě“, jak proklamuje zakladatel a ředitel newyorské společnosti Venture Opera Jonathon Thierer.

***

Lulu, pondělí 9. listopadu 2015, Metropolitní opera New York
O nové inscenaci Bergovy Lulu se vedly diskuse už o přestávce nedělního Dona Giovanniho. Dámy po americku obdivně vyslovovaly jména jako Kentridge, Petersen, občas Koenigs či Reuter, některým vykukovalo z tašky nedělní vydání The New York Times s velmi pochvalnou kritikou na novou produkci, která měla v Met premiéru 5. listopadu.

Alban Berg: Lulu - Metropolitan Opera New York 2015 (foto Ken Howard/Met Opera)
Alban Berg: Lulu – Metropolitan Opera New York 2015 (foto Ken Howard/Met Opera)

Představení pro „fajnšmekry“ tady bylo mnoho týdnů velmi diskutované už kvůli změně dirigentů, která se udála takřka na poslední chvíli. Hudební ředitel Met James Levine a jeho dlouho avizovaný návrat k Lulu se nekonal. Ze zdravotních důvodů přenechal taktovku německému dirigentovi Lotharu Koenigsovi. (Navštívila jsem nedávno provedení Tannhäusera a dirigování z kolečkové židle musí být pro Jamese Levina nesmírně namáhavé). Z operního orchestru zaznívaly hlasy, že přípravy jsou značně nervózní, neb mladý dirigent je v časovém presu. Však také potlesk, který doprovázel přicházejícího Lothara Koenigse, byl velmi neutrální, aby po každé pauze sílil a na závěrečné „děkovačce“ se na jeho adresu snášelo burácivé bravo.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat