Neznámá Čajkovského Čarodějka

  1. 1
  2. 2
  3. 3

aneb z legendy psychologické drama neuděláš…

Čajkovského operní dílo obsahuje jedenáct oper, z nichž se trvale ve světovém repertoáru prosadily Evžen Oněgin a Piková dáma, příležitostně se hraje Jolanta (které svědčí i koncertní provedení) nebo Panna orleánská, ale další operní díla, která vznikla i na základě kvalitních předloh (Gogol, Puškin, Ostrovskij) se na českých a vůbec mimoruských scénách objevují jen výjimečně. Mezi tyto neznámá díla patří i jeho opera Čarodějka. Opera přes velké skladatelovy ambice neměla velký ohlas, přestože byla komponována přímo pro scénu Mariinského divadla v Petrohradě (1887). Ani při dalším uvedení v Moskvě (1890) nesklidila takřka žádný zájem. Pak byla hrána vícekrát v Rusku a později v SSSR, ale v repertoáru divadel nikdy trvale nezakotvila. Zvýšený zájem opera opět zaznamenala až na počátku druhé světové války. V Lenigradě byla uvedena v Divadle opery a baletu S. M. Kirova s kompletně novým textem Sergeje Mitrofanoviče Gorodeckého, ale se stejným námětem podle Špašinského tragédie. V témže roce 1941 se dostalo na scénu i německé celkové hudební i textové přepracování Julia Kappa (Berlín, Staatsoper), které ještě uvedly další německé scény (Mannheim, Freiburg a Düsseldorf). Přestože i další scény dílo již zkoušely (mimo jiné Hamburg, Kassel a také Vídeň) po porušení paktu Hitlera a Stalina o neútočení, byly okamžitě všechny snahy uvést ruské opery na německá, případně rakouská jeviště ukončeny. Po válce byla opera nastudována například v Lipsku (1949) a v dalším přepracování a novém německém překladu Dorothei a Petra Gülkeových v Rudolstadtu (1963). V roce 1953 byla opera scénována i v Ostravě, kde titulní roli vytvořila mladá Ludmila Dvořáková.Na námět upozornil skladatele jeho bratr Modest na počátku roku 1885. Právě uvedená činohra Ipolita Vasiljeviče Špašinského, využívající i několik motivů z ústně tradované lidové literatury, napsaná roku 1884, slavila úspěch na ruských scénách. Skladatele okamžitě po přečtení textu zaujaly dvě kontrastní hlavní ženské role a také možnost komponovat rozsáhlé milostné scény s duety. Přes výhrady k morálnímu profilu hlavní hrdinky, které měla například významná ruská sopranistka Emilia Karlovna Pavlovskaja (první Taťána v petrohradském provedení Evžena Oněgina), skladatel okamžitě požádal autora činohry o úpravu díla na operní libreto. Shodou okolností Špašinski právě dokončoval libreto k opeře Taras Bulba (podle Gogolovy předlohy) skladatele Vladimira Nikitiče Kašperova (provedené několik měsíců před Čarodějkou v Petrohradě roku 1887). Čajkovskij složil operu v období od září 1885 do srpna 1886, ale po dokončení particellu zjistil, že hudební materiál je příliš rozsáhlý, a přistoupil k mnoha krácením partitury. Další krácení následovalo po započetí zkoušek na operu na podzim roku 1887, zejména byl výrazně zkrácen milostný duet ve třetím aktu. Premiéru dirigoval sám skladatel, Nastasju zpívala právě Emilia Karlovna Pavlovskaja, kněžnu Marija Slavina a knížete Ivan Melnikov, tedy přední osobnosti petrohradské opery.Opera má komplikovaný děj, který se místy blíží zápletkám španělského dramatu „pláště a dýky“, ale děj na několika místech neústrojně odbočuje do vedlejších dějových linií, které zřejmě vinou několika následných krácení operního díla nevyústí v smysluplně rozvedenou zápletku. Přestože je to patrně Čajkovského nejdelší operní dílo (vídeňská inscenace obsahuje přibližně dvě hodiny a padesát minut hudby, plus třiceti minutová pauza, literatura i nahrávky udávají mezi třemi hodinami a třemi hodinami a patnácti minutami), libretistova snaha převést z původní činohry i vedlejší postavy a vedlejší zápletky do libreta se plně nepodařila. Některé momenty se jeví v dějovém toku zbytečné (výstupy s potulným mnichem, povstání nižegorodského lidu proti knížecím sluhům i nerozvedená postava písaře Mamyrova, která má v původní předloze významnější úlohu).

Shrnutí děje:
1. Lákadlem hostince v Nižním Novgorodu je nejen dobré jídlo a pití, ale především krásná hostinská Nastasja, zvaná „Kuma“ (= Kmotra). O její kráse a schopnostech se přijíždí přesvědčit starý velkokníže Nikita. Přes varování písaře Mamyrova velkokníže takřka okamžitě podlehne kráse i sebevědomému chování mladé ženy. Baví se, když přinutí obstarožního a upjatého Mamyrova tančit s chasou.

2. Kněžna se od Mamyrova dozvěděla o manželově okouzlení Nastasjou. Marně se ho snaží přesvědčit o jeho manželském slibu. Když se jí to nepodaří, přesvědčí syna Jurije, aby přísahal, že mladou ženu zabije.

3. Při noční schůzce Nastasja tvrdě odmítne milostné návrhy starého velkoknížete. Později za ní přichází Jurij s úmyslem ji zabít, ale Nastasja si ho svou odvahou a krásou získá. Mladý muž stejně jako otec propadá jejímu osudovému kouzlu. Rozhodnou se spolu uprchnout.

4. Nastasja má čekat na Jurije na lovu a spolu se mají vydat do ciziny. Kněžna vyhledá čaroděje Kudmu, od kterého získá výměnou za zlato jed. Ten podá Nastasje, před kterou předstírá, že je poutnicí, v nabízené sklenici vody. Nastasja umírá v náručí Jurije. Ten proklíná matku. Přichází velkokníže, když zjistí, že Nastasja leží mrtvá v řece, zabijí v pominutí smyslů Jurije, kterého neprávem považuje za strůjce celé tragédie. Kněžna se zhroutí po ztrátě syna a ani příroda a Bůh nestrpí takové bezpráví a opera končí náhlou prudkou bouří.
***

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Charodeyka (Theater an der Wien)

[yasr_visitor_votes postid="126652" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments