Niccolò Paganini – 240. výročí ďábelského houslisty, hazardéra a záletníka

  1. 1
  2. 2
Před 240 lety se narodil italský houslista, kytarista a skladatel Niccolò Paganini, známý jako "Ďábelský houslista". Je považován za nejvýznamnějšího houslového virtuosa období romantismu počátku 19. století.

Niccolò Paganini (zdroj Sei Gradi)
Niccolò Paganini (zdroj Sei Gradi)

Niccolò Paganini se narodil 27. října 1782 v italském městě Janov do hudebně založené rodiny. Otec Antonio se živil jako pomocný dělník v docích, ale věnoval se i hře na mandolínu. Matka Teresa (rozená Bocciardo) byla zpěvačkou. Niccolò byl po Carlovi a Biagiovi třetím dítětem v rodině. Posléze se narodily další tři dcery: Angela, Nicoletta a Domenica. Angela se dospělosti nedožila. Paganini se pod vedením přísného otce věnoval od pěti let hře na madolínu, o dva roky později hře na housle. I když Paganini cvičil přes sedm hodin denně, dle jeho otce nebyl pilným žákem, a tak malého Paganiniho bil a odpíral mu jídlo. Krátce ho hře na housle učil i italský houslista, vedoucí janovského divadelního orchestru, Giacomo Costa. Od svých pěti let se Paganini učil hrát i na kytaru.

Protože byl Paganini opravdu talentované dítě, získal řadu stipendií. Studoval hru na housle u Giovanniho Servetta a Giacoma Costy a kompozici u skladatele Francesca Gnecca. Posléze odcestoval se svým otcem do Parmy, kde chtěl studovat u houslisty, skladatele a dirigenta Alessandra Rolly. Ten však po poslechu jeho hry usoudil, že by ho více nenaučil, a odkázal ho na svého vlastního učitele Ferdinanda Paëra a později na Paërova učitele Gaspara Ghirettiho.

Od jeho prvního veřejného vystoupení v janovském Velkém divadle v roce 1791 se strhla lavina obdivu významných hudebních osobností nad Paganiniho talentem. Pobíral dosti vysoké honoráře, které ovšem rozhýřil hazardními hrami, díky nimž se nakonec zadlužil. Jednoho dne dokonce prohrál i vlastní housle. Aby mohl odehrát koncert, půjčil mu bohatý obchodník Livron housle, které vyrobil Giuseppe Guarneri. Livron byl Paganiniho hrou tak ohromen, že mu housle nakonec nechal. „Nechci ten nástroj znesvětit, tak si ho nech, drahý Paganini, a vzpomeň si na mě,“ řekl Livron. Tyto housle začaly být pro svůj mohutný hlas a rezonanci známé jako Il Cannone Guarnerius („Guarneriho dělo“). Tehdy se sám nad sebou zamyslel, s hazardem skoncoval a nakonec přerušil i koncertní činnost. Ve svých devatenácti letech se soustředil pouze na studium hry na kytaru a živil se v zemědělství.

Ke své kariéře se vrátil až po třech letech na festivalu v toskánském městě Lucca, kde se nakonec usadil jako dvorní houslista vévody Felice Baciocchiho. V té době zkomponoval 24 Capricií, většinu sólových skladeb, duosonát, trií a kvartetů pro kytaru, ať už jako sólový nástroj, nebo se smyčci. V roce 1805 se v Lucce zapletl do velmi medializovaného milostného vztahu s teprve patnáctiletou Emilií Quilici. I v posledních letech svého života vzpomínal na svou bývalou lásku a dokonce ji připomněl ve své závěti. Se dvorem se nakonec v roce 1807 přemístil do Florencie, o dva roky později se stal nezávislým umělcem a zkomponoval velké množství skladeb.

V roce 1810 uspořádal dvanáct velkých koncertů v Livornu, Lucce, Ceseně, Forlì, Ravenně a Rimini. I nadále vedl dobrodružný a prostopášný život, prohrával spoustu peněz v hazardních hrách, ale vždy se snažil, aby jeho výdělky sloužily k obživě rodiny. Toho využil jeho otec, který byl sám vášnivým hráčem, a požadoval po synovi stále více peněz, dokonce mu vyhrožoval, že pokud mu nepomůže, spáchá sebevraždu.

Několik následujících let Paganini opět koncertoval v okolí Parmy a Janova. Ačkoli byl u místního publika velmi oblíbený, ve zbytku Evropy stále nebyl příliš známý. První průlom mu přinesl koncert v milánské La Scale v roce 1813. Koncert měl velký úspěch. Paganini tak začal přitahovat pozornost dalších významných, i když konzervativnějších, hudebníků v celé Evropě. Koncertoval mimo jiné v Miláně, Římě, Turině, Neapoli a Palermu.

V roce 1814 se spřátelil s italským skladatelem Gioachinem Rossinim, na jehož skladby Paganini zkomponoval variace. V té době se opět zapletl do milostného skandálu, když utekl s mladou Angiolinou Cavanou. Když se dozvěděl, že s ním čeká dítě, opustil ji. V roce 1815 byl Paganini kvůli stížnosti jejího otce zatčen a uvězněn na základě obvinění ze znásilnění a svádění nezletilé. Byl devět dní vězněn a ihned po propuštění udal otce za vydírání. Právě toto uvěznění odstartovalo fámy, které umělce provázely po celý život: že zavraždil svou ženu a milenku. V roce 1818 se zamiloval do třináctileté dívky Marie Bantiové, ale tento románek neměl dlouhého trvání.

Rok 1820 strávil v jižní Itálii, kde mu příznivé podnebí svědčilo. Vystupoval také v Neapoli a Palermu. Na tomto místě se mu stala vážná nehoda: spadl a skutálel se asi ze čtyřiceti schodů, což ho na nějakou dobu upoutalo na lůžko. V témže roce sklidil dva velké skladatelské úspěchy. Hudební nakladatelství Ricordi v Miláně vydalo tiskem některá jeho díla a zároveň byla v Miláně veřejně provedena jedna z jeho kantát.

Poměrně pohledný Paganini se v roce 1822 nakazil pohlavně přenosnou infekcí (syfilidou), propadl depresi a měnil se k nepoznání. Chatrné fyzické i psychické zdraví se podepsalo na jeho vzhledu a mnohými byl považován dokonce za odporného. První vážnější milostný vztah udržoval v letech 1824–1828 s pěvkyní Antonií Bianchiovou, se kterou společně koncertovali po celé Itálii. 23. července 1825 se jim v Palermu narodil syn Achille Ciro Alessandro. Paganini se s Antonií nikdy neoženil. Po rozchodu v dubnu 1828 měl Paganini syna ve své péči. Achille svého otce doprovázel až do jeho smrti.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments