Nikola Márová: Těším se, až se budu moci rozlétnout

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Vy obzvláště jste pověstná tím, že jste na sebe velice tvrdá. Kde se to ve vás vzalo?
Vždycky jsem byla hodně zodpovědná. A v baletu je ten pocit zodpovědnosti ještě vyšší. Už ve škole se v nás pěstovala pokora k lidem a našemu zaměstnání. Pamatuji si, jak jsem k vyšším ročníkům a později k sólistům a starším kolegům vzhlížela a brala je jako polobohy. Já u sebe nemám ráda chyby, a proto jsem na sebe přísná a jdu na jeviště pomalu se zlomenou nohou. Neříkám, že je to tak dobře a jsem za to na sebe pyšná. Vím, že to přeháním. Neumím to ale vybalancovat a vždy jdu do extrémů.

Máte to tak i doma? Cítíte tlak, abyste byla dobrá matka?
Určitě. Často se vracím do minulosti, jestli jsem neměla udělat něco jinak. Zbytečně se v tom hrabu. Se Sašou (s Alexandrem Katsapovem má osmiletého syna) ale děláme maximum a snažíme se Maxíkovi věnovat, jak to jen jde, aby měl kvalitní dětský život.

Balet ND – Marná opatrnost – Nikola Márová (foto Dasa Wharton)

Podařilo se vám najít balanc mezi kariérou a rodinou?
Jedno období bylo opravdu hrozné. Maxík nemohl být celý den ve školce nebo ve škole, my ale do šesti večer zkoušeli, takže tu musel být s námi. Když si sám hrál v předsálí nebo usnul v šatně, když jsme měli představení, trhalo mi to srdce. Několik let se to tak dělo denně a bylo to hrozně vyčerpávající pro nás všechny. Teď už je to víc v klidu. Bude mu devět, takže může být třeba s kamarády a dělat věci, které ho baví, a sem za námi už ani nechce.

Musí tanečnice volit mezi kariérou a rodinou?
V divadle čas letí hrozně rychle. Jen co sezóna začne, už končí a je tu další… Mně takhle uteklo dvacet let! Když začínáte, řeknete si, že až vám bude pětadvacet, založíte rodinu. Ale najednou je vám sedmadvacet, máte rozjetou kariéru, nechce se vám z toho vypadnout, a začnete mateřství odkládat. Myslím, že k tomu dochází docela často. Je těžké odhadnout, kdy je ten pravý čas, protože ten nepřijde nikdy. Já jsem to tak mít ale nechtěla, a v závěru jsem ani o nic nepřišla. Sice jsem nemohla tančit nějakou roli, protože jsem otěhotněla, pak jsem ji ale stejně dostala, když jsem se na jeviště vrátila. Mně to prostě všechno hezky plynulo. Ohledně mateřství jsem ale měla jasno už od školy. Naše profesorka Zdena Nemcová sama děti neměla a neustále nám vtloukala do hlavy, ať se z té kariéry nezblázníme a že rodina je důležitější. Hodně se mi to zarylo do hlavy.

Balet ND – Leonce & Lena – Nikola Márová (foto Martin Divíšek)

Jste držitelkou dvou Cen Thálie. Jsou pro vás role, za které jste je získala, ve vaší kariéře nejvýznamnější?
Nejen já, ale i lidi vnímají, že Odeta/Odilie je se mnou spojená. Kdybych nedostala Thálii za Labutí jezero, mrzelo by mě to. A svou roli ve Svěcení jara mám moc ráda. Mám ji spojenou s Michalem Štípou, který se tímto baletem loučil. Je to úplně jiný styl než klasický balet, takže mám radost, že jsem dostala ocenění za dvě úplně odlišné role.

Na co se nyní nejvíc těšíte?
Měli jsme mít premiéru Šípkové Růženky. Já už jsem před lety Růženku tančila a jsem sama na sebe zvědavá, jestli si to tělo bude pamatovat, jestli se mi to bude tancovat líp nebo hůř. Představení je teď přesunuté na druhou půlku příští sezóny, zvědavost ale zůstává. Nejvíc se ale asi těším na Oněgina. Taťána mi přirostla k srdci a měla jsem možnost si ji zahrát zatím jen párkrát.

Michal Štípa a Nikola Márová ve Svěcení Jara (foto Serghei Gherciu)

V čem vám tato role sedla?
Zatančím si, ale také si zahraju. Mám tam prostor pro vyjádření emocí. Já si ale vždycky říkala, že by se mi tato role líbila. Dříve jsem už tančila Olgu, pořád jsem ale pošilhávala po Taťáně. Olga má jen jednu polohu a nestřídá ji, zato Taťána má více poloh, od naivní, zasněné dívky po vyzrálou ženu.

Kromě divadla ale už rozjíždíte i taneční školu. Jak k tomu došlo?
My o tom s Michalem pořád mluvili, bylo to ale jenom takové přání. Loni jsme ale dostali možnost pronájmu, a když jsme to místo uviděli, byla to prostě láska na první pohled a my si řekli: teď, nebo nikdy. Do toho ale přišel koronavirus. Všechno se posunulo, v mezidobí jsme ale zařídili aspoň web, domluvili smluvní podmínky a v září začínáme. Začátek možná bude těžký, ale věříme tomu a nevzdáme se. Já jsem se vždycky řídila tím, že do klína člověku samo nic nespadne a musí se k tomu dopracovat, proto jsem připravená, že to nemusí být vždycky lehký, a líp se s tím pak srovnám.

Jak to budete zvládat časově?
Bude to náročné. Každý den zkouším do šesti, Michal je navíc šéfem baletu v Olomouci. Trvali jsme na tom, že klasiku budeme vést sami. Máme lekce od půl sedmé, takže v šest skončím v divadle a poběžím rovnou do školy. Když budu mít představení, bude učit Michal. Máme tam ale i scénický tanec, modernu, lidové tance i jógu, chtěli jsme od všeho něco, a to už nebudeme dělat sami. Máme to zkrátka všechno připravené a naplánované a teď jen doufáme, že se to dobře rozběhne.

Balet ND – Marná opatrnost – Nikola Márová (Lise), Giovanni Rotolo (Colas) (foto Dasa Wharton 2018)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat