Nikolaj Luganskij v Rudolfinu: Interpretace, která změní váš názor na Rachmaninova

Večer z děl Sergeje Rachmaninova (1873–1943) byl dobře dramaturgicky promyšlen. O skladbách v programovém lístku napsal své pronikavé postřehy sám Nikolaj Luganskij. Lze zodpovědně potvrdit, že pražské publikum dostalo o klavírní tvorbě jmenovaného autora plastické informace a současně mu byl poskytnut intenzívní estetický zážitek. Vše, co bylo napsáno a zahráno, neslo totiž rysy vysoké profesionality a oduševnělosti. Na večeru zazněly skladby, které zde uvádím v chronologickém pořadí: Preludia, op. 23 (dokončená v roce 1903, první cyklus preludií), Etudes-Tableaux, op. 39 z roku 1916 a poslední sólové klavírní Rachmaninovo dílo – Variace na Corelliho téma z roku 1931. V programu koncertu však byla postavena v první polovině vedle sebe Preludia, op. 23 a poslední Variace na Corelliho téma. Po přestávce pak následoval cyklus stojící uprostřed mezi nimi: Etudes-Tableaux, op. 39. Posluchači tak mohli zaznamenat zřetelnou stylovou proměnu, kterou autorova klavírní tvorba za třicet let prošla. Pro mě jsou zařazené Rachmaninovy skladby do značné míry svébytné, nicméně je třeba připustit, že ve srovnání Preludií, op. 23 a Variací na Corelliho téma je znát cesta od chopinsko-schumannovské tradice k pozdní romantice, atakující i rané styly moderny 20. století. V druhé polovině večera si pak posluchači mohli vyslechnout kresebný cyklus Etudes-Tableaux, op. 39, ve kterém je jeho autor inspirován francouzským impresionismem.

Z odehraného recitálu v Praze je patrné, že Nikolaj Luganskij disponuje vysokou tvůrčí invencí v oblasti volby interpretačních prostředků i značným intelektuálním zázemím. Všechny provedené cykly totiž zazněly v odlišných sadách výrazových prostředků a byly vždy jinak v závěru vypointovány. Pianista při tvorbě koncepce zohledňoval všechny vrstvy realizované faktury. Nechal působit i ty, které v pořadí důležitosti stály až v zadních pozicích, a které mnohdy dokonce zcela mizí. Luganskij nepřeháněl zvukovou preferenci hlavních hlasů. Vytvářel tím prostor pro realizaci zvukové strukturovanosti mnohohlasé matérie. Popsanou strategii již naplno uskutečnil v první skladbě večera Preludiu fis moll. Naopak, na jiných místech pak účelně rezignoval na popsané vytváření vícevrstevnatosti a do popředí posluchačova zájmu stavěl celistvou nedělitelnou barevnou výslednici. Takto pianista provedl své záměry především v cyklu Etudes-Tableaux. Mezi další silné stránky Luganského interpretace nutno zařadit barevnou fantazii při hře déle znějících akordů. Každý souzvuk zvukově specifikoval podle aktuálního hudebního kontextu. Také proto jeho interpretační kreace vyznívaly v logickém procesu.

Vrcholem večera se staly Variace na Corelliho téma. V nich se setkalo kompoziční mistrovství v moderním hávu první třetiny 20. století s mistrovstvím klavírní hry 21. století. Jistě, Rachmaninov nepatří mezi průkopníky kompozičních technologií. Ve třicátých letech jimi byli především Stravinskij, Bartók, Schönberg a další. V pozdním tvůrčím období Rachmaninova však lze zachytit, jak si i zdánlivě neprogresívní směry klestí cestu vpřed. V případě Variací na Corelliho téma jde přímo o klenot hudby té doby.

Není bez zajímavosti, že při identifikaci autorství tématu k variacím došlo ze strany Rachmaninova k podobnému omylu jako například u Brahmse. V případě Sergeje Rachmaninova, chybně, patrně v duchu dobově podmíněného názoru, přiřkl slavnou melodii La Folia Corellimu. Dnes zařazujeme uvedenou píseň mezi nejstarší anonymní evropské hudební památky. Rachmaninov učinil ze zpracování této melodie do variací závažné dílo odrážející temnou dobu třicátých let 20. století, silně ovlivněnou velkou hospodářskou krizí.

Autor se opět ukázal jako mistr náladové transformace původního tématu. Pomocí klavírní dikce, závažných zásahů v harmonii a dalších kompozičních složkách z něj vykřesal přímo expresionistické polohy. Neváhal už v první variaci použít polymetriku, když basová linka postupuje v pulzaci, která není jako obvykle koordinována společnými základními dobami. V tempově umírněných variacích, ale nejenom tam, zapojuje silně chromatizované postupy, tak, že vnímání tóniny zcela popírá. Stává se to i v dramatických gradacích. V jiných variacích však přináší vyčištěné diatonické úseky. Nikolaj Luganskij vystihl ve své interpretaci dobové souvislosti, za kterých skladba vznikla. Připojil některé variace do sérií, jiné pak separoval do samostatných dílů. Nadšený potlesk publika po provedení skladby se stal neklamným důkazem toho, že pianista její poselství zprostředkoval se všemi detaily. V souvislosti s Variacemi na Corelliho téma píše v programovém lístku zvláštní apel: „V celém cyklu zaznívají intonační odkazy na Dies irae, které nás neustále přivádějí k myšlenkám o strašném konci.“

Preludia, op. 23 a Etudes-Tableaux vytvářejí takzvané nižší cyklické formy. Konkrétně obě skladby spadají do typu „řada“. Nabízí tedy samostatné věty, které mohou být provedeny i jako nezávislé skladby. S větší svébytností jsou kompozičně stavěny mladší Etudes-Tableaux, také proto, že autor chtěl spojit technicky zaměřené kompozice s ilustrativními cíly. O detailním programu jednotlivých částí se spekuluje. Sám Rachmaninov v rozhovorech pro tisk tvrdil, že jsou mimohudební inspirace privátním impulzem tvůrce a že je důležitější nový výsledek než původní „spouštěč“. O konkrétním vlastním mimohudebním výkladu píše Luganskij v programové brožuře. Nutno však dodat, že hudba působí samostatně, bez opor. Pro mě bylo důležité, do jakých individuálních tvarů Luganskij jednotlivé etudy dostával. Pozoruhodná byla Etuda č. 7 s moderními harmonickými vztahy a impresionistickým zvukem. Velkou úctu pianistovi nutno vyjádřit za heroické provedení Etudy č. 5 es moll, Appasionato.

Preludia, op. 23 v podání Luganského mě velmi oslovila pro jejich čistotu emocí. Pianista v nich nacházel podtexty protihlasů i přímočarost hlavních linií. Je zajímavé, že při provedení Rachmaninovy hudby jinými interprety zavane lehký salónní podtón. Na sledovaném koncertě jsem jej nezaznamenal ani jednou.

Vzpomínám si, že jeden spolužák se mě v mládí za studií snažil permanentně přesvědčovat o inovacích Rachmaninovy hudby. Dlouho jsem mu nevěřil. Na koncertě Nikolaje Luganského jsem po mnoha letech svůj názor změnil s konečnou platností. Silný dojem z koncertu si odnášeli všichni.

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK: Nikolaj Luganskij – Klavírní recitál
25. března 2023, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha

Program:
Sergej Rachmaninov: Preludia op. 23
Sergej Rachmaninov: Variace na Corelliho téma op.42
Sergej Rachmaninov: Études-Tableaux op. 39

Účinkující:
Nikolaj Luganskij – klavír