Nikolaj Szeps-Zneider jako Jarní hvězda České filharmonie skutečně zazářil

Česká filharmonie 25. března 2021 hrála se svým šéfem Semjonem Byčkovem beethovenovský program a do Bruchova koncertu si pozvala fenomenálního dánského houslistu polsko-židovského původu Nikolaje Szeps-Znaidera. Byl to zvláštní zážitek, koncert bez potlesku, s rameny kamerových jeřábů nad hlavou, a s možností zblízka pozorovat soustředěné vstupy brilantního moderátora Marka Ebena. Večer byl benefiční, konal se na podporu psychologické pomoci pro pracovníky ve zdravotnictví a televizní diváci během přenosu mohli posílat částky na speciální konto. Najdete jej na konci recenze.

Na úvod zazněl Beethovenův Coriolan, předehra, op. 62. Beethoven ji napsal roku 1807 k divadelní tragédii H. J. Collina. Coriolanus je napůl legendární napůl skutečná postava vojevůdce z antické doby, který měl napadnout Řím – jeho osudy zpracoval i Shakespeare. Po naléhavých prosbách matky, jejíž dojemný nářek ve skladbě slyšíme, od válečného tažení upustil, ale sám zhynul vlastní rukou. V předehře se tyto dva principy střídají – rázné, bouřlivé téma bojovníka a zklidňující mateřský zpěv, přičemž na konci je bojovný motiv udolán a zaniká v pianissimu. Semjon Byčkov je emotivní typ dirigenta a ze záběrů jeho tváře v televizi můžeme číst celý dramatický příběh. Skutečný hudební výsledek předehry Coriolan v sále byl méně působivý. Lépe vyznělo vedlejší zpěvné téma, měkké smyčce, dechy, ale pevnější kontury díla scházely, v rázných akcentech občas nebyla souhra úplně přesná, a dynamika nevytvořila ten bojovný drajv, který žene skladbu dopředu.

Mimořádně oblíbený Houslový koncert č.1 g moll, op. 26 německého skladatele Maxe Brucha se stal vrcholem večera. Nikolaj Szeps-Zneider patří mezi deset nejlepších současných houslových hráčů a je také úspěšným dirigentem. Nově nastoupil do čela Orchestre national de Lyon a je hlavním hostujícím dirigentem Mariinského divadla. Kdybych jej měla charakterizovat jako houslistu, je to ten typ vítězného charismatického virtuosa, který vás ani na chvíli nenechá na pochybách, že právě sdílíte něco mimořádného. Je to opravdu hvězda, svítící a nepřehlédnutelná. Jeho kurážný a ve všech polohách, ve všech tempech robustní tón kraluje nad orchestrem.

Semjon Byčkov mohl v dynamice svému tělesu v bouřlivých a dramatických pasážích popustit uzdu. V první větě Allegro moderato jsme slyšeli hbité výjezdy a napětí v kadencích, mazlivě jemné kantilény, triumfálně vyzpívané houslové výšky. Druhá věta Adagio byla esencí romantiky. Sólista i doprovázející orchestr jeli na jediné stejné vlně emocí, pomalé a tiše se vemlouvající přímo do srdce posluchače. Bylo by skvělé; kdyby tento live snímek jednou filharmonie vydala na desce, je to velká krása. Ve třetí větě Finale: Allegro energico vybalil Szeps-Zneider opět svůj technický arzenál a zvesela nastoupil do rychlé skočné věty, která přinesla smršť virtuózních běhů, figur, výbušných akcentů. Při jeho temperamentu a přebytku energie si ještě houslista i dupne nohou a v záklonu pošle svůj dokonalý tón k výšinám Dvořákovy síně. Semjon Byčkov byl také ve svém živlu, následoval sólistu a rozpoutal symfonickou vichřici, vystupňoval tempo do efektního závěru.

O přestávce jsme mohli slyšet dva rozhovory Marka Ebena, s psychologem Lukášem Humplem a s dirigentem Byčkovem. Od pana dirigenta jsme se dozvěděli, že Beethovenovu Eroicu, která přišla ve druhé polovině večera, vybral speciálně ze symbolického důvodu. V této době je nám hrdinů potřeba. A zdravotníci jsou těmi hrdiny, dobrými anděly. „Zatímco lékaři léčí naše těla, hudebníci léčí duši,“ uvedl dirigent. „A to je stejně důležité.“

Beethovenova Symfonie č. 3 Es dur „Eroica“ z roku 1805 zazněla ve slušném standardním provedení, na jaké jsme u našeho předního orchestru zvyklí. Slyšeli jsme hodně zdařilých sól (hoboj, fagot, klarinet) ve druhé větě Adagio assai se smutečním pochodem, čtyři bezvadné vstupy horen ve Scherzu nebo velká sóla hoboje, flétny ve Finale. Byla tu hezká místa, některé pasáže ale naopak prošly ploše jakoby bez inspirace (v první a čtvrté větě). Z těch nejpůsobivějších jmenujme velkolepou fugu ve druhé větě, rozšafnou náladu variací ve Finale nebo přesnost a slavnostní rozmach ve třetí větě.

V dnešní době je každý koncert velkým svátkem, nejen pro publikum u monitorů, ale i pro samotné hudebníky. Buďme za tyto okamžiky vděčni.

Hodnocení autorky recenze: 70%

DMS na pomoc zdravotníkům lze dále zasílat jako zprávu “DMS POMOCVKRIZI 90” na telefonní číslo 87 777 nebo převodem na sbírkový účet 8848962/0800.