Noah Gelber: Pracovat pro Williama Forsytha je splněný sen

Co v klasické technice považujete za nejinspirativnější?
Dává tanečníkovi silný, stabilní základ, na němž může dále stavět a přidávat k němu nové vrstvy. Bill miluje práci s klasicky školenými tanečníky, kteří excelentně ovládají tuto techniku a skrze ni své tělo. Jsou v podstatě specifickým druhem elitního sportovce. Tito tanečníci nicméně musí být připraveni opustit zažité návyky baletních pravidel. Musí být ochotni se pustit do světa čistého, expanzivního pohybu, nekonečných linií v prostoru, který přesahuje jejich konečné tělo.

Se souborem Baletu Národního divadla jsem zkoušel dílo The Second Detail, které bylo vytvořeni již před 30 lety. Jak přistupujete k neustálému reinscenování starších děl?
The Second Detail, bez ohledu na svůj věk, stále působí i dle dnešních standardů velmi současně. Během let, co jezdím po světě a uvádím tento balet, za mnou stále přicházejí tanečníci i diváci a jsou šokovaní, když se dozvědí, že bylo dílo vytvořeno již v roce 1991.
V procesu reinscenování je důležitá osobnost inscenátora. Musí zajistit, aby tanečníci jen nepředváděli naučené kroky, ale aby je chápali. Protože v opačném případě bude dílo ploché a bez života. Nutnost vysvětlení je pro mě v roli inscenátora nejklíčovější. Často je nutné některé pohyby mírně adaptovat na tanečníkovo tělo a jeho individuální kvality, nicméně tok choreografie a její tvar musí zůstat nedotčený. Nesnažím se však tanečníkům dávat hranice, spíše jim pomoci, dovést je k řešení situací a nabízet možnosti.

Takže je zde prostor pro individuální interpretaci?
Samozřejmě. Existuje třeba i několik mírně odlišných verzí jednoho Forsythova baletu. Bill rád šije choreografie tanečníkům na míru, což se týká i již existujících děl, a já se proto snažím o totéž. Pokud něco z pohledu taneční techniky opravdu nefunguje, kroky se mohou mírně poupravit. Nebo se tanečníkovi nabídne trochu odlišný obraz, což změní jeho přístup k danému pohybovému problému. Stačí zapojit představivost a invenci, s níž může tanečník vlastním experimentem dojít k řešení.

Takže i sám Forsythe mění svá starší díla, je to tak?
Přesně tak. A často. Díky tomu je výuka a práce s jeho balety živým, neustále se vyvíjejícím procesem. Nikdy nemůže dojít k nudě, stagnaci, což je skvělé právě i pro nás, kdo tituly uvádíme.

Stalo se něco podobného i v případě The Second Detail?
Vlastně ano. Poprvé byl uveden v National Ballet of Canada. Později jej Bill přenesl do Frankfurtu a silně jej změnil. Když jsem dílo začal tančit já v roce 1992, tato verze byla zase jiná. A právě tuto variantu předáváme dál po světě. Nicméně jak jsem řekl, i do ní je možné zasáhnout a upravit ji.

Zaměřme se v krátkosti na hudbu – jak důležitou roli pro Forsytha podle vás hraje?
Záleží vždy na titulu. Mluvíme-li o The Second Detail, zde je použita elektronická kompozice Thoma Willemse. Setkáváme se zde s množstvím známých i neznámých zvuků, které jsou podpořeny složitými rytmy tympánů, které podporují rychlost tanečníků. Pro mě je hudba v tomto baletu jeho nedílnou součástí. Neumím si představit jednotlivé pasáže bez ní. Každý element choreografie je neoddělitelně spjat s hudebním podkladem až do té míry, že se zdá, že zvuk vychází přímo z tanečníkova těla. Interpreti by měli svým tělem prakticky „zpívat“, postihnout cele hutnost a bohatost hudby a předat ji takto divákům, aby měli z díla jak vizuální, tak hudební zážitek.

Které aspekty Forsythových děl jsou podle vás pro tanečníky největší výzvou?
Po letech zkušeností s inscenováním baletů po celém světě ve více než 50 souborech se mi nejobtížnější zdá již dříve zmiňovaná nutnost a chuť porušovat zažitá pravidla klasického tance. Pohyby mají svou danou podobu a provedení, jsou tradičně doplněny jasně formovaným port de bras, vše je velice precizní a tanečník si tyto struktury osvojuje roky. Forsythe tato pravidla a hranice ohýbá s nebývalou invencí. Jeho variace jsou obtížné na koordinaci těla, a to především pro ty, kdo se příliš urputně drží oněch zažitých zvyklostí. Nemůžete se s ním zkrátka spolehnout na prostou pohybovou paměť vycházející z akademického tance. Musíte téměř zapomenout na baletního tanečníka v sobě a objevit místo něj architekta.

A poslední otázka. Co podle vás tvoří dobrého choreografa?
Dobrý choreograf ví, jak uchopit esenci jednotlivých choreografických parametrů a co zkombinovat, stejně tak důležitá je schopnost pracovat s výběrem tanečníků, které má k dispozici. Znát jejich silné stránky, vědět, co on sám chce říct a jaká je jeho vize. Nesmíme ale zapomínat na prostředí, v němž dílo vzniká! Je nutné, aby bylo inspirativní a nabízelo tvůrčí svobodu, z níž je možné čerpat. V podmínkách, které tomuto zamezují, ani geniální choreografická osobnost mnoho nezmůže.

---

Noah Gelber, americký tanečník, bývalý hostující sólista American Ballet Company, sólista Opera Ballet Vlaanderen a dlouholetý člen Ballett Frankfurt pod vedením Williama Forsytha. Více zde.