Noah Gelber: Pracovat pro Williama Forsytha je splněný sen

  1. 1
  2. 2

Co v klasické technice považujete za nejinspirativnější?
Dává tanečníkovi silný, stabilní základ, na němž může dále stavět a přidávat k němu nové vrstvy. Bill miluje práci s klasicky školenými tanečníky, kteří excelentně ovládají tuto techniku a skrze ni své tělo. Jsou v podstatě specifickým druhem elitního sportovce. Tito tanečníci nicméně musí být připraveni opustit zažité návyky baletních pravidel. Musí být ochotni se pustit do světa čistého, expanzivního pohybu, nekonečných linií v prostoru, který přesahuje jejich konečné tělo.

Se souborem Baletu Národního divadla jsem zkoušel dílo The Second Detail, které bylo vytvořeni již před 30 lety. Jak přistupujete k neustálému reinscenování starších děl?
The Second Detail, bez ohledu na svůj věk, stále působí i dle dnešních standardů velmi současně. Během let, co jezdím po světě a uvádím tento balet, za mnou stále přicházejí tanečníci i diváci a jsou šokovaní, když se dozvědí, že bylo dílo vytvořeno již v roce 1991.
V procesu reinscenování je důležitá osobnost inscenátora. Musí zajistit, aby tanečníci jen nepředváděli naučené kroky, ale aby je chápali. Protože v opačném případě bude dílo ploché a bez života. Nutnost vysvětlení je pro mě v roli inscenátora nejklíčovější. Často je nutné některé pohyby mírně adaptovat na tanečníkovo tělo a jeho individuální kvality, nicméně tok choreografie a její tvar musí zůstat nedotčený. Nesnažím se však tanečníkům dávat hranice, spíše jim pomoci, dovést je k řešení situací a nabízet možnosti.

Noah Gelber, Katherina Markowskaya, Slingerland pas de deux, choreografie William Forsythe (foto Maxim Franke)

Takže je zde prostor pro individuální interpretaci?
Samozřejmě. Existuje třeba i několik mírně odlišných verzí jednoho Forsythova baletu. Bill rád šije choreografie tanečníkům na míru, což se týká i již existujících děl, a já se proto snažím o totéž. Pokud něco z pohledu taneční techniky opravdu nefunguje, kroky se mohou mírně poupravit. Nebo se tanečníkovi nabídne trochu odlišný obraz, což změní jeho přístup k danému pohybovému problému. Stačí zapojit představivost a invenci, s níž může tanečník vlastním experimentem dojít k řešení.

Takže i sám Forsythe mění svá starší díla, je to tak?
Přesně tak. A často. Díky tomu je výuka a práce s jeho balety živým, neustále se vyvíjejícím procesem. Nikdy nemůže dojít k nudě, stagnaci, což je skvělé právě i pro nás, kdo tituly uvádíme.

Stalo se něco podobného i v případě The Second Detail?
Vlastně ano. Poprvé byl uveden v National Ballet of Canada. Později jej Bill přenesl do Frankfurtu a silně jej změnil. Když jsem dílo začal tančit já v roce 1992, tato verze byla zase jiná. A právě tuto variantu předáváme dál po světě. Nicméně jak jsem řekl, i do ní je možné zasáhnout a upravit ji.

Zaměřme se v krátkosti na hudbu – jak důležitou roli pro Forsytha podle vás hraje?
Záleží vždy na titulu. Mluvíme-li o The Second Detail, zde je použita elektronická kompozice Thoma Willemse. Setkáváme se zde s množstvím známých i neznámých zvuků, které jsou podpořeny složitými rytmy tympánů, které podporují rychlost tanečníků. Pro mě je hudba v tomto baletu jeho nedílnou součástí. Neumím si představit jednotlivé pasáže bez ní. Každý element choreografie je neoddělitelně spjat s hudebním podkladem až do té míry, že se zdá, že zvuk vychází přímo z tanečníkova těla. Interpreti by měli svým tělem prakticky „zpívat“, postihnout cele hutnost a bohatost hudby a předat ji takto divákům, aby měli z díla jak vizuální, tak hudební zážitek.

Noah Gelber, Two Part Invention, choreografie William Forsythe (foto Vladimir Lupovsky)

Které aspekty Forsythových děl jsou podle vás pro tanečníky největší výzvou?
Po letech zkušeností s inscenováním baletů po celém světě ve více než 50 souborech se mi nejobtížnější zdá již dříve zmiňovaná nutnost a chuť porušovat zažitá pravidla klasického tance. Pohyby mají svou danou podobu a provedení, jsou tradičně doplněny jasně formovaným port de bras, vše je velice precizní a tanečník si tyto struktury osvojuje roky. Forsythe tato pravidla a hranice ohýbá s nebývalou invencí. Jeho variace jsou obtížné na koordinaci těla, a to především pro ty, kdo se příliš urputně drží oněch zažitých zvyklostí. Nemůžete se s ním zkrátka spolehnout na prostou pohybovou paměť vycházející z akademického tance. Musíte téměř zapomenout na baletního tanečníka v sobě a objevit místo něj architekta.

A poslední otázka. Co podle vás tvoří dobrého choreografa?
Dobrý choreograf ví, jak uchopit esenci jednotlivých choreografických parametrů a co zkombinovat, stejně tak důležitá je schopnost pracovat s výběrem tanečníků, které má k dispozici. Znát jejich silné stránky, vědět, co on sám chce říct a jaká je jeho vize. Nesmíme ale zapomínat na prostředí, v němž dílo vzniká! Je nutné, aby bylo inspirativní a nabízelo tvůrčí svobodu, z níž je možné čerpat. V podmínkách, které tomuto zamezují, ani geniální choreografická osobnost mnoho nezmůže.


Noah Gelber, americký tanečník, bývalý hostující sólista American Ballet Company, sólista Opera Ballet Vlaanderen a dlouholetý člen Ballett Frankfurt pod vedením Williama Forsytha. Více zde.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments