Norma? Můj hlas se vyvíjel jinam. Nejen o Netrebko v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Lilka Ročáková byla jednou z předních sólistických opor plzeňského operního souboru v letech 1973-1998 a na plzeňském jevišti vytvořila za čtvrtstoletí desítky operních postav. Zmínit je také třeba její pedagogické působení na plzeňské Konzervatoři a režii operních představení pro dětského diváka. Hra ale již byla na českém území uvedena (v jediném představení 5. května 2013), a to v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka v původní německé (s českými titulky) premiérové verzi, kdy soubor berlínského Volksbühne režíroval známý německý režisér Johann Kresnik. V Kresnikově inscenaci vystupovali také slavní operní zpěváci – „první“ kontratenorista východního bloku Jochen Kowalski jako Max Wallstein a slavná koloraturní sopranistka Jutta Vulpius jako Katerina Skolonski (Kateřina Skolonská).


Skandální Schnitzlerův Rej jako krotká a úspěšná opera
Za přítomnosti belgického skladatele Philippa Boesmana byla s velkým ohlasem uvedena ve stuttgartské opeře jeho opera Reigen (Rej) na základě německého textu proslulé, kdysi skandální divadelní hry (napsána 1903, poprvé veřejně uvedená až 1920). Originální struktura hry i odvážné dialogy jsou stále divadelně velmi efektní. Jedná se totiž o deset dialogů mezi mužem a ženou, z nichž každý zaznamenává situaci před sexuálním aktem a pak po něm. Navíc vždy jedna postava z předchozího dialogu přechází do dialogu dalšího, tak aby na konci hry došlo k úplnému zřetězení postav. Operní verze vznikla v roce 1993 za spolupráce známého operního režiséra Luca Bondyho a patří k nejúspěšnějším operním titulům posledních dekád. Německá režisérka Nicola Hümpel přenesla děj do současnosti a významné místo v této produkci mají i videoprojekce uměleckého uskupení Nico and the Navigators.

Philipp Boesman: Reigen - André Morsch (Der Graf), Michael Shapira (Nico and the Navigators; Video) - Oper Stuttgart 2016 (foto Oper Stuttgart)
Philippe Boesman: Reigen – André Morsch (Der Graf), Michael Shapira (Nico and the Navigators; Video) – Oper Stuttgart 2016 (foto Oper Stuttgart)


Rozhovor týdne
Londýnská rodačka, sopranistka Louise Alder, současná představitelka hlavní zvířecí hrdinky v Příhodách lišky Bystroušky ve Frankfurtu nad Mohanem, zajímavě odpovídá na řadu otázek nejen ohledně nejvhodnějšího jazyka ke zpěvu, Janáčkovu smyslu pro rytmus mluvené řeči, o práci s jazykovým koučem i o tom, jak je britská angličtina nezpěvná.

Louise Alder (foto Will Alder)
Louise Alder (foto Will Alder)

Mladá pěvkyně je členkou frankfurtského operního souboru od sezony 2014/2015 a vytvořila zde řadu vedlejších i hlavních rolí lyrického a koloraturního oboru, včetně partií staré hudby. Za dosavadní vrchol svého působení na místní scéně považuje roli Cleopatry v Händelově opeře Giulio Cesare in Egitto a velmi se těší na další vysněnou roli – Sophii ve Straussově Růžovém kavalírovi. Celé znění rozhovoru je k dispozici zde .


Opera jako výtvarný materiál
Současná expozice islandského performera Ragnara Kjartanssona (narozen 1976) ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze je výrazně inspirována hudbou i jejím prováděním. V některých zastoupených dílech je sám autor zachycen i jako interpret. Fascinací operní estetikou i principem opakování (častým to formálním přístupem umělce) je výtvarně-hudební akce, zachycená videozáznamem, pod názvem Bliss (Blaženost, popř. Blaho) z roku 2011.

Kostýmovaný operní soubor s orchestrem (i samotným výtvarníkem) opakuje po dvanáct hodin(!) finále z Mozartovy opery Figarova svatba. Sám autor označuje dílo jako „božskou nudu“, čímž je osvětlen jeho zřejmý ironický odstup k vyznění celého videoartového projektu. Výstava trvá do 22. května 2016.


Nahrávka týdne
Poulenc, Francis/Cocteau, Jean – La Voix humaine, La dame de Monte Carlo. Caroline Casadeus (soprán), Jean-Christophe Rigaud (klavír). Ad Vitam Records. (1 CD)

Francis Poulenc/Jean Cocteau: La Voix humaine/La dame de Monte Carlo (zdroj advitam-records.com)
Francis Poulenc/Jean Cocteau: La Voix humaine/La dame de Monte Carlo (zdroj advitam-records.com)

Strhující operní monolog pro soprán francouzského skladatele Francise Poulence je operním fanouškům znám jako výjimečné dílo určené pro jediný hlas a také jedno ze dvou operních monodramat (vedle Die Erwartung/Očekávání Arnolda Schönberga), které se vcelku často objevují na operních jevištích nebo i v koncertních sálech. Textovým základem je takřka doslovně převzatá divadelní předloha – jednoaktovka Jeana Cocteaua, důmyslně využívající efektu jednostranné komunikace telefonem, kdy se zoufalá a opuštěná hrdinka snaží domluvit se svým milencem, jehož odpovědi v telefonu si můžeme jen domýšlet z jejích replik.

Celosvětově úspěšná stejnojmenná Cocteauova hra (1930) přilákala od jejího vzniku řady interpretek, mezi nimiž nalezneme také třeba Simone Signoret, Ingrid Bergman, Liv Ulmann nebo Annu Magnani (tu ve filmové verzi) a také jako travesti úkol Klause Kinskiho(!). V Čechách je známé vystoupení Jaroslavy Adamové ve Viole (dokumentováno nahrávkou) a v posledních letech Zuzany Bydžovské v Divadle Černá labuť. Na Poulencovo zhudebnění (1958) měla zpočátku takřka monopolní postavení francouzská sopranistka Denise Duval, která ostatně měla již podíl na textové úpravě původní hry a pak se také stala na dlouhou dobu jeho ideální interpretkou. Ale řada jiných pěvkyň zazářila v této roli, mezi nimi byly třeba i Renata Scotto, Julia Migenes, Anja Silja, Jessye Norman, Felicity Lott, a v poslední době třeba i Anna Caterina Antonacci nebo Annick Massis. V českých zemích v posledních dvou dekádách vedle Státní opery v Praze (2007, s výbornou Kingou Dobay) se uvádí spíše na komorních scénách nebo studiových jevištích ve verzi s klavírem (Plzeň 2013, Brno – Divadlo Na Orlí 2013). Úkol vyjadřuje velkou schopnost výrazu a hereckou zdatnost, tak aby se dokázala udržet pozornost diváka takřka po čtyřicet minut.

Pro Denise Duval, která byla Poulencovou (pouze platonickou) múzou, upravil operu také pro možnost provozování pouze s klavírním doprovodem. A sám skladatel doprovázel pěvkyni na dlouhém turné po Evropě a Americe, kde jejich kongeniální vystoupení sklidilo lavinu nadšených ohlasů. Naprostá většina dostupných nahrávek ale zaznamenává verzi s orchestrem. Francouzská zpěvačka Caroline Casadesus (narozena 1962) vystupovala s Poulencovým dvojprogramem (doprovázená pouze klavírem) také na úspěšném turné (2012/2013).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments