Norman Lebrecht: Co dělají skladatelé v létě

Když jsem stál na balkóně Grand Hotelu v Eastbourne, kde Claude Debussy dokončil svou symfonickou báseň Moře, najednou jsem si uvědomil, že jsou dva druhy skladatelů: zimní a letní.

Zimní dříčové dávají notu k notě v zimnici i za slunečna. Čajkovský byl zimním skladatelem sinfonií. V létě se povaloval na své dače nebo se zúčastňoval kulturních prohlídek po Evropě. Stravinský byl naopak mužem léta. Ptáka ohniváka napsal za bílých nocí v dače Rimského-Korsakova a u toho stihnul i pózovat docela nahý na molu řeky, před svou banjou. Šostakovič vrátil svou chatu, kterou ho obdaroval sám Stalin, když bylo za Chruščova bezpečné tak učinit. Zjistil totiž, že Sověti využívali jeho letního odpočinku, aby špehovali jeho zápisky.

První letní skladatel byl Beethoven, který unikal před pernou Vídní do vod Badenu. V době, kdy se mu nedařilo komponovat, protože se bil o opatrovnictví svého synovce Karla, ho Baden dvakrát kreativně odblokoval. V létě 1816 napsat Klavírní sonátu č. 28, op. 101, která předznamenávala jeho pozdní díla. Léto 1822 zase stvořilo impozantní předehru Die Weihe des Hauses, Op. 124. Beethoven byl v Badenu tak uvolněný, že přizval svého životopisce Antona Schindlera a synovce Karla do svého kompozičního procesu. Zazpíval jim dvě témata, aby si vybrali to, která se jim líbí víc. „Obě!“ zvolali a tak Beethoven napsal předehru se dvěma melodiemi.

Léto uvolní i toho nejtruchlivějšího skladatele. Brahms strávil v roce 1877 jednu noc ve městě Pörtschach na jezeře Wörthersee a vzbudil se jako vyměněný. „První den byl tak krásný, že jsem si chtěl užít další, a ten druhý byl tak krásný, že tady asi nějaký čas zůstanu,“ napsal Kláře Schumannové. Celkem v Pörtschachu strávil tři produktivní léta a zkomponoval tam houslový koncert a první houslovou sonátu, dlouho očekávanou druhou sinfonii a mnoho dalšího, vše v durových tóninách. Zasmušilý Brahms byl mnohem veselejším chlapíkem, když mohl oddychovat u letního jezera.

Dvořák strávil léto 1893 mezi českými emigranty v městečku Spillville v americkém státě Iowa. Odcházel se Smyčcovým kvartetem č. 12 a náčrtem své symfonie Z nového světa. Leoš Janáček strávil deset let eroticky zblázněný do vdané ženy. V létě vždy pronásledoval Kamilu Stösslovou bez úspěchu od jedněch českých lázní k druhým. Odměna za jeho letní neodbytnost byla nadčasová: tři opery, Glagolská mše, a dva rozervané smyčcové kvartety.

Ale archetypálním letním skladatelem byl Gustav Mahler, který, jelikož byl zaměstnán na plný úvazek v opeře, měl na symfonické myšlenky vyhrazeno jen období mezi červnem a srpnem. V roce 1893 si Mahler pronajal pokoje v penzionu na jezeře Attersee v severním Rakousku a postavil si chatku na kraji jezera. „Netřeba se dívat vzhůru,“ řekl, když Bruno Walter obdivoval výhled na hory. „Všechny jsem je odkomponoval.“ Zřídka odhalí skladatel delikátnější tajemství. Aby se spojil se svým podvědomím, musel fyzicky uchopit krajinu, která připomínala prostředí jeho dětství.

Přešel jsem Mahlerovi vrcholy a plaval v jeho jezeře, ač se přiznám, že jsem ho nepřeplaval tam i zpět, tak jak to dělával Mahler před snídaní. Musel mít ohromnou sílu v horních končetinách, asi z dirigování všech těch oper. Jeho cihlová chatrč, která zrodila druhou i třetí symfonii, sloužila nějaký čas jako veřejná toaleta. Dnes je z ní Mahlerovské muzeum pro turisty.

V momentě, kdy se stal ředitelem Vídeňské opery, si Mahler postavil vilu v Korutanech, od Brahmse na protějším břehu Wörthersee. Při prvním světle vyšplhal po prudkém kopci ke své chatce v lese. Dvě hodiny poté ho následovala komorná se snídaní na tácu. Jak se jí podařilo nerozlít kávu přes croissant, na to jsem nikdy nepřišel.  

Ani na dovolené Mahler práci neuniknul. Dvakrát do týdne za ním přijela sekretářka z Vídně, aby mu ukázala změny v obsazení, předložila smlouvy k podepsání, a vůbec, aby mu připomenula všechen ten člověčí chaos operního domu. Jeho žena, Alma Mahler, a dvě malé dcerky s ním chtěly trávit odpoledne stejně jako jeho první milenka, Anna von Mildenburg, která bydlela ve vedlejší vile. K večeři si dovolil pivo pro uvolnění. V průběhu sedmi letních dovolených napsal čtyři a půl symfonie a dva písňové cykly.

Idylka skončila smrtí jeho starší dcery na záškrt v roce 1907. Mahler přikázal Almě, ať vilu prodá, a už se nikdy nevrátil. Když jsem vilu posledně navštívil, bydlela tam rodina z Japonska.  

Poslední léta strávil v Toblachu v Dolomitech, kde se mohl rozhlížet po zelených údolích a velkolepých vrcholech, po kterých mu doktoři zakázali šplhat. S nemocným srdcem a manželstvím v rozkladu napsal Mahler ještě dvě symfonie a také Das Lied von der Erde. Návštěva v červnu 1909 hlásila neustálý déšť, „mraky se kutálely dolů z hor do Pusterského údolí. I tak šel každé odpoledne na procházku.“

Říká se, že váhavý začátek Mahlerovy Deváté symfonie představuje jeho nepravidelně bijící srdce. Kardiologové to popírají. Z mého vlastního moknutí v Toblachu si spíš představuji symfonii čvachtání prosáklých bot a ojedinělé záblesky bledého světla. V jeho chatě na komponování byla taková zima, že si musel Mahler zatopit, než vůbec mohl začít pracovat. Jednou mu do chatky vletěl orel, nebo možná krkavec, což je detail, na který si vzpomenete při poslechu sevřeného děsu Mahlerovy konfrontace s přírodou a vlastní smrtelností.

Léto nemusí být nutně slunečné a veselé. Může také představovat bolest a smrt. Debussy začal psát Moře v srpnu 1903 na pozemku svého tchána a tchýně v Burgundsku. V roce 1905, když navštěvoval Eastbourne, kde „se moře rozvíjí s naprostou britskou korektností,“ byl už jeho spořádaný život v troskách. Jeho první žena Lilly se zastřelila, když utekl s bohatou Emmou. V Paříži se o něm mluvilo v tom nejhorším světle. Tím, že se díval do šedivé nekonečnosti Lamanšského průlivu, znovu nacházel rovnováhu. Léto, tak jako vše v umění, je klam. Je na skladatelích, jak toho klamu využijí.