Norman Lebrecht: Isaac Stern byl vším možným. I špičkovým houslistou?

  1. 1
  2. 2
Dnes je tomu 100 let, co se v Kremenci na Ukrajině narodil jeden z nejvýznamnějších houslistů 20. století, Isaac Stern (21. 7. 1920 - 22. 9. 2001). O břitké zhodnocení jeho života a kariéry se pokusil britský hudební kritik Norman Lebrecht.

Isaac Stern (archiv OP)

Myslím, že se svět ještě nerozhodl, jak hodnotit Isaaca Sterna. O Sternovi (který zemřel v roce 2001 v 81 letech), nejlépe placeném houslistovi Ameriky, se traduje, že prý zachránil Carnegie Hall před demoliční koulí a že byl prvním americkým hudebníkem, který kdy vystoupil v Číně. Odměnou za první zásluhu je jeho jméno vryto do pamětní desky Carnegie Hall. Za tu druhou po něm bylo pojmenována mezinárodní houslová soutěž v Šanghaji.

Sláva houslisty většinou vyhasíná po jedné generaci, ale Sternova stopa v historii se naopak stále zvětšuje, aniž by někdo prohlásil, že patřil mezi houslové velikány. Dovolte mi připomenout, že konkurence byla v jeho době veliká. Sám Stern mi jednou řekl, že Jascha Heifetz hrál o 10 procent lépe než kdokoli jiný. A Nathan Milstein byl dvakrát tak elegantní, Yehudi Menuhin byl zarmouceným nositelem trápení světa, David Oistrach bezchybný, Ida Haendel neodolatelná, Ivry Gitlis židovštější— a to byli houslisté v té době samí židé (pozn. překladatele: N. Lebrecht má sám izraelské kořeny). Ale z nich jenom Stern má na věky v síni slávy vyryté do pamětní desky své jméno skoro tak velké jako Andrew Carnegie.

Isaac Stern (archiv OP)

Nový životopis Isaaca Sterna je více než příhodný při příležitosti Sternova stého výročí narození, i třeba jen proto, aby se jeho život zasadil do širšího kontextu rozličných aktivit, které zahrnovaly neutuchávající obhajobu státu Izraele, kulturní diplomacii v Rusku, turné do Číny která prolomila ledy pro západním umělce a ohromnou velkorysost k rozličným talentům, mezi nimi Yo-Yo Ma, Emanuel Ax, Itzhak Perlman a Midori. Jeho memoár z roku 1999 Mých Prvních 79 Let, byl pouhou neobjevnou konverzací s přítelem, romanopiscem Chaimem Potokem.

Nový životopis se jmenuje The Lives of Isaac Stern (Životy Isaaca Sterna) a napsal ho David Schoenbaum, profesor historie, který před důchodem učil na University of Iowa, a také houslista amatér, disponující hlubokými znalostmi zákulisní politiky smyčcových virtuózů, má přehled o těch záhadných původech a zákulisních dohodách, které živí tajný trh s talenty. Zadní strana obalu knihy zobrazuje Sterna v živém hovoru v Bílém domě. Je o hlavu menší, než prezident Kennedy, ale první dámu udržuje ve fascinovaném pozoru. Isaac Stern dokázal opravdu okouzlit. 

Isaac, Shira a Michael Sternovi (archiv OP)

Vyrůstal v rodině imigrantů v San Franciscu, čtyři roky po Menuhinovi, který tam studoval s Louisem Persingerem a v 7 letech měl debut se San Francisco Symphony Orchestra. Co se identity týče, se Isaac distancoval od Yehudiho, který využíval všechny okliky, jen aby nemusel říci slovo „žid“. Stern byl celý život otevřeně a hrdě žid. „Ta celá věc s židovstvím bylo součástí úniku z ghetta,” řekl Potokovi. Doma mluvil Rusky, ne jidiš. Jeho ambiciózní matka ho posílala na hodiny francouzštiny.

Jako starší teenager se dostal do koloběhu amerických turné a poválečné plakátové kampaně mu ještě před rokem 1947 přinášely devadesát koncertů ročně, tehdy celkem za zhruba 100.000 dolarů, což by dnes odpovídalo 1.1 milionu dolarů. David Schoenbaum se domnívá, že si ke konci 90. let vydělal 60.000 dolarů za čtyři představení Beethovenových koncertů s Chicagským symfonickým orchestrem, což by byl také vysoký honorář. Já si jasně pamatuji, že tou dobou dostal 40.000 dolarů jen za pouhý jeden koncert Beethovena, což by vyšlo tak na 2000 dolarů za minutu hraní. Žádný jiný hudebník by si o takový honorář říci nemohl, ale on byl už tou dobou velkou osobností hudebního byznysu, zastoupen showbusinessovou agenturou ICM, jejíž oddělení klasické hudby bylo vyhrazeno pouze zájmům Sterna a jeho chráněncům. Jeho kroužku se začalo říkat „The Stern Gang“, podle sionistické teroristické skupiny. O nic méně hrůzostrašně se jim přezdívalo „Kosher Nostra“.

Isaac Stern (archiv OP)

Stern létal do Izraele tak často, že ho angažovali do reklam na aerolinky El Al. V roce 1951 byl prvním Američanem, který by podniknul turné po Sovětském Svazu. Později vyslovil roztomilou hříčku, když vystupoval David Oistrakh v Americe: „Oni nám posílají svoje židy z Oděsy a my jim posíláme své.” Jeho postnixonovské turné do Číny v roce 1979 přivedlo postmaovské děti k západním klasikům a vyneslo mu také dokumentární film oceněný Oskarem. Francie ho ocenila řádem Légion d’honneur, Švédsko mu dalo Polar Music Prize. Jediná země, kterou odmítal, bylo Německo, kterému nedokázal prominout holokaust, i když později podpořil německé hudebníky mladší generace.

Oplýval obrovským šarmem, když se mu ho zrovna chtělo použít, a přátelil se v zásadě s každou oslavovanou osobností své doby, od Charlieho Chaplina a Marca Chagalla po Ronalda Reagana a Leonarda Bernsteina. Hudebníci, kteří mu vadili, jako například houslista Aaron Rosand, tvrdili, že využíval svou moc v showbusinessu aby jim zhatil kariéru. Novinář, který strávil několik týdnů rozhovory se Sternem a dalšími, když psal článek k Sternovým 60. narozeninám do New York Times zjistil, že navzdory prvotnímu entuziasmu redakce, byl článek rozcupován větu po větě vyšší mocí, možná šéfem redakce Abem Rosenthalem, se kterým se Stern kamarádil. Jedna z mála ostřejších vět, která se do tisku dostala, zněla: „Když Isaac Stern něco navrhne, nejdříve zkusí svůj neomylný šarm a teprve když touto cestou neuspěje, tak se pokusí svůj zájem protlačit.” 

Isaac Stern a Leonard Bernstein (archiv OP)

Shoenbaum ve své nové biografii bohužel ignoruje Sternovu lačnost po moci a odbývá zmínky o jeho třech ženách a jednom hrůzostrašném rozvodu i o jeho vášni pro investování na burze, která vedla k tomu, že o přestávkách důležitých koncertů jste ho mohli přistihnout, jak telefonuje se svým makléřem. Shoenbaumův životopis působí z velké části cenzurovaně.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat