Nová hudba na druhou již po šesté

Jiří Bezděk, 12.12.2014 0:00

V plzeňském rozhlasovém studiu byl veřejnou nahrávkou dne 9. prosince 2014 uzavřen již šestý běh putovní řady koncertů, které seznamují německé i české posluchače s německou a českou komorní tvorbou. Letošní řada se uskutečnila ještě v Mnichově, Norimberku, Regensburku, Praze a Klatovech. Tento běh podpořil Česko-německý fond budoucnosti, Nadace Život umělce a Český hudební fond. Převážná většina koncertů tohoto již dvanáctiletého, stále se rozvíjejícího projektu prezentuje skladby, ve kterých se dostává do komorního vztahu akordeon s jinými nástroji. Není divu, spiritus agens celého konání je akordeonový virtuos Ladislav Horák, který se všech koncertů účastní také interpretačně, a dokonce podnítil již i mnohé autory k tvorbě originálních skladeb, které využívají komorní kombinace s akordeonem. Díky jeho snaze se tak dostává do života mnoho soudobé komorní hudby, která objevuje zvukové kouzlo tohoto moderního nástroje. Nejinak tomu bylo i na sledovaném plzeňském koncertě, kde všechny skladby zazněly v premiéře. Setkali se zde skladby i interpreti z oboru spojení akordeon-saxofon. Vedle Ladislava Horáka tak vystoupili německý saxofonista Christoph Reiserer a jeho český nástrojový kolega Pavel Fiedler. Ti k interpretaci skladeb využili téměř všechny zástupce saxofonové skupiny.I když každý z představených autorů přistoupil ke kompozici s jiným rukopisem i tvůrčí koncepcí, všechny skladby ukázaly velkou nástrojovou pojivost mezi akordeonem a saxofonem, která má své netušené možnosti i v oblasti soudobé komorní hudby. Do hudební avantgardy se nasměrovaly především kompozice bavorských skladatelů Michaela Emanuela Bauera a Christopha Reiserera. Prvně jmenovaný komponuje dvouvětou skladbu take…breath…take jako dialog mezi akordeonem a sopránovým saxofonem za zvuku reprodukovaného bubnujícího deště. Stejně, jako si autor rád hraje s variabilitou významů anglických slov v názvu obou vět (I. take…every, II. every…take), těká jeho hudba mezi zdařilými témbrovými efekty, náznaky klasického motivického sledu až k žánrovým nástinům à la filmová hudba. V současné době je tento čtyřicátník vyhledávaným autorem scénické hudby. Na nedávném koncertě v Mnichově jsem slyšel jinou jeho skladbu z poslední doby a tvorba tohoto autora se mi líbí čím dál tím víc. Stejné sympatie nutno však vyjádřit ke kompoziční stránce i zaměření skladby Christopha Reiserera, který si svůj kus „worth a try“ na plzeňském koncertě sám suverénně zahrál. Ano, v jeho podání témbrové propojení akordeonu s vibracemi sopránového saxofonu (často kombinovaného s multifoniky!) rozhodně „stojí za zkoušku“, jak se praví v českém překladu názvu skladby. Témbrovou poutavost této kompozice a její bohatou kompetenci k vizualizaci ocenila vysoko i vedle mne sedící progresivní výtvarnice Eva Hubatová.Ve své premiéře zazněla také třívětá, harmonicky zajímavá skladba Misterio respiro Miloše Orsoně Štědroně, bohatě rytmicky pulzující především v krajních větách. Cyklus pak přináší ve střední části citlivý dialog mezi nástroji s využitím jejich témbrových podobností i rozdílností. Zbylí skladatelé uvedení na tomto večeru využili kombinaci akordeonu se saxofonem k plnokrevnému muzicírování. Rozhodně však nešlo ani v jednom z případů o méně podnětnou a kvalitní hudbu. Holmer Becker, v Norimberku působící skladatel, se dokonce plzeňského koncertu zúčastnil a byl svědkem, jak mu hrají s chutí Chritoph Reiserer a Ladislav Horák Canzonettu, Nocturno a Finale. Skladbu, která je plná zajímavého polyfonního přediva i dokonale domyšlené melodiky. Skladatel se v posledních létech často zaobírá kompozičním řešením komorních cyklů, které využívají postupně sólově jednotlivé nástroje a teprve v závěrečné větě je spojují do souhry. Po úvodní akordeonové Canzonettě zde přichází pozoruhodná sólová bassaxofonová zpověď v Nocturnu, vše pak završuje neorenesanční Finale se šťastně zvolenou hlavní myšlenkou. Cyklus Pavla Trojana Čtyři kusy má modální základ a její harmonicko-melodický průběh je jím velmi atraktivně koordinován. Jednotlivé části (Preludium, dvě Interludia a Postludium) jsou bohatě výrazově individualizovány a svědčí o suverénním zvládnutí zvoleného materiálu autorem. Večer uzavřela jazzová svita Eduarda Douši Molto multi,ve které byly plně využity v obou nástrojích typické instrumentální možnosti plynoucí ze žánru jazzového mainstreamu.Pod „taktovkou“ Ladislava Horáka se tedy završil další záslužný projekt, který seznamuje publikum sousedních středoevropských zemí s aktuální tvorbou a podporuje též nové komorní skladby s akordeonem.Hodnocení autora recenze: 95 %

Nová hudba na druhou
Christoph Reiserer (saxofon)
Pavel Fiedler (saxofony)
Ladislav Horák (akordeon)
9. prosince 2014 Studio I – Český rozhlas Plzeň

program:
– Holmer Becker: Canzonetta (akordeon sólo), Nocturno (saxofon sólo) und Finale (duo) für Sopransaxophone und Akkordeon (premiéra)
– Miloš Orson Štědroň: Misterio respiro (I., II., III.) pro saxofon a akordeon (premiéra)
– Michael Emanuel Bauer: take…breath…take (I. take …every, II. every…take) für Sopransaxophon, Akkordeon und Zuspiel (premiéra)
=přestávka=
– Pavel Trojan: Čtyři kusy pro sopránový saxofon a akordeon (1. Preludium, 2. Interludium I, 3. Interludium II, 4. Postludium) (premiéra)
– Christoph Reiserer: worth a try für Sopransaxophone und Akkordeon (premiéra)
– Eduard Douša: Molto multi (1. Molto romantico, II. Cadenza, III. Molto brillante) pro saxofon a akordeon (premiéra)