Nová premiéra Baletu ND: Javier Torres o svojí Bajadéře

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Když nás zaplaví opravdový láskyplný soucit, jeho síle a transformujícímu účinku nikdo neodolá…

říká Javier Torres, tvůrce nové premiéry Minkusova a Petipova baletu La Bayadère v rozhovoru, ve kterém odkrývá řadu detailů a zajímavých postřehů.
Už 20. listopadu se ve Státní opeře uskuteční premiéra nového provedení klasického výpravného baletu La Bayadère, jehož jste choreografem i režisérem. Pro Národní divadlo jste vytvořil v roce 2012 Šípkovou Růženku. Proč jste zvolil jako další velký titul právě Bajadéru?

Po premiéře Šípkové Růženky mi druhý den ráno nabídl Petr Zuska vytvoření nové verze Bajadéry. Jak se ukázalo, termín byl duben 2014, a to jsem už měl jiné pracovní závazky ve Finsku. Nicméně jsem si vzal víkend na rozmyšlenou. Také jsem potřeboval mít jistotu, že by mi byl můj tvůrčí tým k dispozici. Když jsem svým přátelům vše prozradil, moje norská kamarádka Guri, kterou bych popsal jako ztělesnění ohně a země, důrazně prohlásila: „Javiere, pokud ti byla učiněna taková nabídka, znamená to, že jsi připraven to dělat, ostatní je pouze otázka organizace a samotné práce.“ Věděl jsem, že má pravdu, a tak, vzdor mým pochybnostem, se mé srdce rozhodlo do inscenace pustit. Když jsem pak o pár dnů později zavolal Petrovi, abych potvrdil, že nabídku přijímám, oznámil, že premiéra se musela o šest měsíců odložit kvůli renovaci osvětlení ve Státní opeře. Považoval jsem to za dobré znamení a v hloubce duše cítil, že jsem se rozhodl správně, že jsem byl připraven.

Můžete prozradit vaši koncepci tohoto díla?

Ačkoli jsem Bajadéru znal, protože jsem účinkoval ve verzi Natalii Makarové, která byla uvedena ve Finském národním baletu, teprve až během práce na novém projektu jsem se důkladně obeznámil s dějem a většinou částí baletu, který vytvořil Marius Petipa v roce 1877 (neviděl a neznal jsem ty, které se v průběhu času ztratily).

Když jsem sledoval sedm různých nastudování – většinou podle obnovené inscenace Vladimira Ponomareva z roku 1941, uvědomil jsem si, že pro mne je Bajadéra balet silných protikladů. Na jedné straně obsahuje části, které já, stejně jako mnoho jiných, pokládám za klenoty klasického baletu, díky jejich ryzosti a mimořádně muzikální choreografii, na straně druhé jsou v ní pasáže, které jsou podle mého názoru velice slabé kvůli dlouhým opakovaným tanečním sekvencím a nevalné dramaturgii. To samé platí o hudbě. Partitura různé části baletu patřičně zdůrazňuje, je v ní několik částí, které se vyznačují mimořádnou poetikou a lyričností melodií, jsou skvěle provedené a mají výbornou instrumentaci, ale jsou tam i pasáže, které se opakují, jsou slabé a postrádající zájem o témata a orchestraci. Jelikož jsem se hned na začátku rozhodl, že budu respektovat ty části, které jsou dle mého názoru nedotknutelné (zvlášť pokud se někdo rozhodne pro klasickou verzi, jako v mém případě), a vzhledem k tomu, že několik pasáží považuji za slabé, bylo jednoduché dát si za hlavní úkol je posílit tak, aby působily jako lepší a přiměřenější pro originální Petipovy části. Vyžadovalo to pečlivou úpravu hudby a důkladnou znalost ruského stylu klasického baletu, aby ty části, které jsem pozměnil, byly v souladu s těmi, které zůstaly stejné.Bajadéra měla svou světovou premiéru v roce 1877 v Petrohradě. Jak se bude lišit vaše verze od té původní, kterou vytvořil Marius Petipa?

Stejně jako všechny balety, které vytvořil Petipa koncem devatenáctého století, je i Bajadéra dílem, jehož hlavním cílem bylo vyhovět vkusu diváků, kteří byli tenkrát úplně jiní než dnes. V té době bylo běžné, že představení trvala tři až čtyři hodiny, jelikož celá společnost žila mnohem poklidnějším tempem a všechny změny probíhaly pomaleji. Kromě toho se během představení světla v hledišti nevypínala, ale pouze tlumila (tehdy se používaly svíčky), a tak vytvářela u diváků pocit většího uvolnění. Lidé také měli ve zvyku pozorovat ostatní kolem sebe, když je nějaká část inscenace nudila. Současné publikum vstřebává informace mnohem rychleji a poté, co světla zhasnou, nemá jinou možnost než pozorovat to, co se děje na jevišti, ať se jim to líbí, či nikoli. Navíc v době Petipy stačilo uspokojit diváka jenom tím, že měl balet efektní kostýmy, krásnou scénu a skvělé tanečníky, nevadilo, když byl příběh slabý.

Dalším významným faktorem je, že tyto balety vznikaly v době romantismu a příběhy, které se odehrávaly v exotických zemích (v tomto případě v Indii), neodrážely skutečné tradice těchto míst. To, co se předvádělo v divadle, mělo pramálo společného s realitou zobrazovaných míst. Tenkrát nebylo jednoduché cestovat do tak vzdálených oblastí a provádět výzkum na místě. Dávalo to umělcům velkou svobodu ve vytváření fantastických imaginárních světů, když se ale na některé z baletů podíváme z dnešní perspektivy, absurdnost a rozporuplnost některých stránek je přímo zarážející. Například v Bajadéře je neuvěřitelná směsice západních a indických kostýmů, která postrádá jakoukoli logiku.

Stejně jako Petipa, také já miluji pohádky plné fantazie, ale na rozdíl od něj jsem v Indii byl a něco z jejich tradic znám. Jsem přesvědčen o tom, že takové balety lze aktualizovat a posílit tak, aby získaly na hloubce, věrohodnosti a aby lépe působily na současného diváka. Rozhodl jsem se tedy udělat významné úpravy Petipovy-Ponomarevovy verze, které si publikum nepochybně všimne. Celý balet jsem zkrátil (avšak zahrnul poslední jednání, které se v mnoha provedeních nevyskytuje), nahradil jsem novými částmi, které mi připadaly repetiční a nevýznamné, změnil jsem dramaturgickou linii tak, abych posílil postavy a jejich vývoj v příběhu, a také jsem začlenil do baletu aspekty indické kultury s cílem poskytnout logičtější a silnější základ. Dále jsem provedl drobné změny v tancích, které vytvořil Petipa, já je v inscenaci ponechal, ale vtiskl jim hlubší a duchovnější vhled.

Kam sahají kořeny tohoto dramatického příběhu milostného trojúhelníku chrámové tanečnice, urozeného válečníka a princezny?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat