Nová Traviata ve Wroclawi

Pavel Horník, 07.05.2013 20:00

Jedno z Verdiho nejhranějších děl uvedl soubor wroclavské opery před osmi lety. Po tomto titulu byla zřejmě veliká poptávka a tak je opět nastudovali a uvedli 27. května (shodou okolností o dva dny dříve premiérovali novou inscenaci Traviaty v Teatru Vielkim v Lodži). Z ostatních oper italského skladatele, jehož letošní dvousté výročí narození se v celém světě oslavuje, jsou na repertoáru letošní sezóny wroclawského divadla ještě Rigoletto, Otello, Nabucco a Falstaff, v loňském roce byla uvedena velkolepá a velmi progresivní letní produkce Maškarního plesu na ploše bývalého německého Olympijského stadionu Wroclawi (naši recenzi najdete zde).

Traviata měla premiéru v polské Varšavě v roce 1856, tři roky po svém uvedení v Benátkách v divadle La Fenice. Opera ve Wroclawi je dnes považována za prakticky nejlepší scénu mezi deseti deseti operními divadly v Polsku, časté jsou totiž názory, že předčí i Teatr Wielki ve Varšavě.Svoji pověst si Wroclaw vydobyla nejen kvalitním hudebním nastudováním uváděných inscenací, ale také dramaturgií a kreativními scénickými přístupy. Minulá inscenace Traviaty režiséra Tomasze Koniny byla také zajímavá, a proto byla Traviata nová spojena s velkými očekáváními. Je však otázkou, zda byla naplněna.Režisérem představení byl Adam Frontczak, který ve zdejším operním domě pracuje řadu let a v poslední době vytvořil režii třeba k Bizetově Carmen. Ve své nejnovější inscenaci sice nepřinesl žádné novátorské nápady, ale dobře byla vidět jeho práce s protagonisty, kteří při svém projevu působili velmi přesvědčivě. Děj byl zasazen do současnosti, do života celebrit. Relativně jednoduchá scéna, tvořená z větší části přes celé jeviště širokým a také dosti vysokým schodištěm černé barvy lemovaným symbolickými kaméliemi v ozdobných stojanech, byla dílem Pawla Dobrzyckého. Ten také vytvořil nápaditý barevný světelný design. V tomto prostředí se hemžila početná rozjařená pařížská společnost z vyšších kruhů, živě rozpohybovaná choreografkou Bożenou Klimczak. Druhý obraz – letní sídlo Violetty, byl řezem přízemním moderním bungalovem. Ve třetím obraze jsme se opět dostali do pařížského nočního podniku a herny, se schodištěm stejným jako v úvodní scéně, po stranách zdobeným sochami spoře oděných žen v životní velikosti. V pozadí se nacházel vchod tvořený jakousi velkou obludnou tlamou. Poslední obraz, normálně se odehrávající v pařížském bytě umírající Violetty, byl opět situován do onoho venkovského bungalovu. ,,Zbloudilá“ žena bere prášky, snad drogy a zapíjí alkoholem. A tím je její smutný osud završen.

Závěrem lze konstatovat, že ačkoli představení působí jistě efektně, režijní i inscenační očekávání úplně splněna nebyla, samotné hudební vyznění bylo rozhodně zdařilejší. V tomto domě je zvykem představovat inscenace kvalitnější. Těšme se tedy na netradiční uvedení Pucciniho Tosky v červnu.

Hodnocení autora recenze: 60 %

Giuseppe Verdi:
La traviata
Dirigent: Bassem Akiki
Režie: Adam Frontczak
Scéna a světla: Paweł Dobrzycki
Kostýmy: Małgorzata Słoniowska
Sbormistr: Anna Grabowska-Borys
Choreografie: Bożena Klimczak

Violetta – Anna Lichorowicz
Alfred – Sang-Jun Lee
Germont – Matteo Suk
Flora – Katarzyna Haras
Gaston – Łukasz Gaj
Baron – Jacek Jaskuła
Markiz – Bartosz Urbanowicz
Doktor -Wiktor Gorelikow
Anina – Anastazja Lipert
Służący – Piotr Bunzler
Posłaniec -Andrzej Zborowski