Nové nastudování Sedláka kavalíra a Komediantů v Met

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Bez vynikajícího zpěvu by to samozřejmě nebyli vynikající Komedianti a ústřední dvojice se zhostila svého úkolu. Álvarézův robustní tenor vyjadřuje všechny Caniovy silné vášně se znělými výškami, jež mu umožňují vytvořit jemně odstíněné, sžíravé pojetí árie Vesti la giubba. Jeho nezvyklý přístup k No, Pagliaccio non son v závěrečné scéně, v němž až do poslední chvíle vše bravurně zvládá, učinil z krutého násilného činu naprosto otřesnou událost – nevěříte, že to opravdu udělá, a když ta chvíle nastane, je její účinek traumatizující.

Patricia Racette v roli prokleté Neddy podává jeden ze svých nejlepších výkonů z poslední doby, přičemž její hlas nejlépe zní ve střední poloze. Ve své roli se zcela zabydlela a bezohlednou uličnickou „kolombínu“ hraje se sebejistou, leč upřímnou snahou osvobodit se od života s Caniem. Dokonce i ve své nevěře vzbuzuje soucit při svém duetu s Lucasem Meachemem, jenž v roli Silvia přináší hřejivý, hladký baryton.

Stejně jako u Mascagniho vytvořil Fabio Luisi svůj výklad Leoncavallovy partitury s bystrým divadelním povědomím a řídí zvonivý, radostný úvodní sbor a útočí na kulhavé postavy ve scéně commedie s trýznivou divokostí. Hudebníci a režiséři v úterý společně předvedli strhující ztvárnění oblíbené klasiky. Projevy nevole, jež uvítaly inscenační tým při závěrečném potlesku, zřejmě odrážely zmatenou první část večera, ale McVicar a spol. vytvořili pro Met vynikající Komedianty; jen by potřebovali lepšího tanečního partnera.

(New York Classical Review – 15. dubna 2015 – Eric C. Simpson)

***

Sedlák kavalír / Komedianti
Uvedení dvou oper v režii Davida McVicara nebylo, navzdory nadšení v hledišti, úspěšné

Na začátku, řekněme v roce 1970, tu byl Franco Zeffirelli. Změnil Sedláka kavalíra a Komedianty, věčná veristická dvojčata, ve dvojitou kýčovitou podívanou. Publikum tomu tleskalo.

V úterý Met představila protiklad: dvojí uvedení, kvazimoderní styl v režii Davida McVicara a se scénou navrženou Rae Smith. Bylo by krásné psát o revizionistickém vítězství. To by však bohužel znamenalo přinejlepším přehánění, přinejhorším zkreslování.

Sedlák kavalír umístěný do cihlové krabice, hračky s neopodstatněnou abstrakcí. Scéna je temná a skličující zároveň. Řady židlí – znovu tohle klišé – po obou stranách točny. Všichni jsou v černém a měšťané při zmínce o koních klusají kolem dokola. Problémy se zhoršují nevhodným obsazením Evy-Marie Westbroek do role Santuzzy. Navzdory vší dramatické intenzitě dělá ze zmučené kalábrijské hrdinky zdravou holandskou blondýnu, jež zpívá čistě a též nejistě, a to dokonce i tehdy, je-li předepsán temný zvuk a intenzivní síla. George Gagnidze jako Mascagniho Alfio usilovně heká a funí, a pak se kvůli Leoncavallovi vrátí zpět jako hrubiánsky silný Tonio.

Představitelem další zásadní dvojrole je Marcelo Álvarez, svědomitý herec a nadaný lyrický tenor, který usiluje o vrcholný dojem jak v roli Turrida, tak jako Canio. V Komediantech, časově posunutých do provinční Kalábrie v pestrém roce 1948, soupeří se zběsilým festivalem gagů, způsobeným „estrádním poradcem“ Emilem Wolkem (synem uznávaného barytonisty Jesse Walterse). Scéna, kdy se dusíte smíchy, se odehrává na porouchaném valníku. Patricia Racette v roli Neddy, běhny s poskvrněným srdcem ze zlata, hraje, reaguje a sviští s tak dokonalou radostí, že člověk rád přeslechne občasné nejednotné vyznění jejího hlasu. Lucas Meachem se vyjímá jako její milovaný, soucit budící Silvio, zatímco Andrew Stenson zjednodušuje part sladkého tenorka Beppeho v pouhou komickou karikaturu.

Celek není tak strašný, abyste zatoužili po Zeffirellim. Ať zhyne ten podlý nápad. Fabio Luisi, navzdory mnohým problémům, vytváří v orchestřišti náhradní vášně. Přesto výsledky nestačí k tomu, aby uklidnily divokou kritikovu hruď. Rozhodně ne tu mou.

(Financial Times – 15. dubna 2015 – Martin Bernheimer)

Pietro Mascagni:
Cavalleria rusticana
Ruggero Leoncavallo:
Pagliacci
Hudební nastudování a dirigent: Fabio Luisi
Režie: David McVicar
Scéna: Rae Smith
Kostýmy: Moritz Junge
Světla: Paule Constable
Choreografie: Andrew George
The Metropolitan Opera Orchestra and Chor
Premiéra 14. dubna 2015 Metropolitan Opera House New York
(Live: Met in HD 25. 4. 2015)

Cavalleria rusticana
Santuzza – Eva-Maria Westbroek
Turiddu – Marcelo Álvarez
Lola – Ginger Costa-Jackson
Alfio – George Gagnidze
Mamma Lucia – Jane Bunnell
Peasant – Andrea Coleman

Pagliacci
Nedda – Patricia Racette
Canio – Marcelo Álvarez
Tonio – George Gagnidze
Silvio – Lucas Meachem
Beppe – Andrew Stenson
Villagers – Daniel Paretto, Jeremy Little
Canio’s Troupe – Marty Keiser, Andy Sapora, Joshua Wynter


www.metopera.org

Přeložila Magdalena Rytinová
Foto Sara Krulwich, Cory Weaver

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mascagni: Cavalleria rusticana (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="162339" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments