Nové signály v tanečních filmech 420PEOPLE

Jejich náměty i pojetí i zpracování se liší podle podmínek i tvůrčí zkušeností jednotlivých souborů a autorů, ale souhrnně lze konstatovat, že si tanec v českém on-line našel svou cestu, byť ji stále považuje pouze za dočasné řešení.

Jedním ze souborů, který se inovací a experimentů nebojí a svou schopnost přizpůsobit se nečekaným situacím a podmínkám už mnohokrát dokázal, je skupina 420PEOPLE. Její diváci nejen z České republiky jsou zvyklí na určitou „řemeslnou“ kvalitu i uměleckou úroveň, ze které se jí daří neslevovat ani v těch nejtěžších dobách. Nakonec dva krátké taneční filmy, které jsou aktuálně (do konce ledna 2021) k dispozici na internetu za symbolické vstupné, jsou toho důkazem.

Dva tituly jsou dílem dvou choreografů a dvou režisérů. Přináší dva pohledy na možnosti pojetí tohoto žánru. Choreografka Sylva Šafková a režisér Marek Partyš využili v sedmiminutovém videu Through Glass do své umělecké vize strohou urban poetiku v kontrastu s krajinou lesa osvětlenou ranním sluncem. Přirozenost přírody jako by se pro městského člověka stala krajinou za zrcadlem. Místem, kde snad můžeme opustit svou společenskou stylizaci a zbavit se svazujících omezení. Les zrcadlí náš svět, ukazuje nám naše omyly na přirozenosti a pravdivosti. My se naopak snažíme jeho atmosféru dostat do našeho zcivilizovaného prostoru, který je více a více uzavírán skleněnou bariérou. V odraze zvlněného skla se naše životy deformují, ovšem my to nazýváme kultivací. A přitom bychom stejně nejraději zmizeli v lesní hlubině. Narativ tohoto tanečního filmu je spíše jakousi osobní emocí a filozofickou myšlenkou než konkrétně se odvíjejícím příběhem tančeným Václavem Kunešem, Simonou Machovičovou a Francescou Amante.

Václav Kuneš jako choreograf ve spolupráci s kameramanem a režisérem Jaroslavem Brabcem je autorem druhého tanečního filmu, který je možno stále aktuálně zhlédnout a bezesporu nalezne odezvu i v širším (netanečním) publiku. Spolupráce s Jaroslavem Brabcem posunula taneční lyričnost 420PEOPLE více k epické všednosti, ovšem pikantně kořeněné nadsázkou v mužském vidění světa.

Název Ohně stroje – konkurz dává správně tušit, že se jedná o jakousi epizodu z jednoho konkurzu do nejmenovaného tanečního projektu. Tři uchazeči se snaží znuděného a unaveného (snad) režiséra v podání Davida Prachaře zaujmout. Marná snaha. Den konkurzu je dlouhý a oči sedícího se rychle klíží. Kam se ve snovém světě ubírají představy stárnoucího muže, by ovšem nebylo fér zde prozrazovat. V ideální stopáži šestnácti minut se tento taneční film stává velmi lidsky blízkým zobrazením představ, odehrávajících se někde mezi snem, realitou a osobní vizí. Epizodně pojatá situace, kterou každý zná a každý snad někdy zažil, mu dodává už od prvních minut velkou diváckou atraktivitu. Tančí opět Simona Machovičová a Francesca Amante a s nimi ještě Filip Staněk, a nakonec i David Prachař.

Na obou tanečních filmech je znát, že uskupení 420PEOPLE ví, co dělá a jak to má dělat, aby své diváky nejen umělecky oslovilo, ale i přirozeně pobavilo. Kvalita filmového řemesla nechává vyniknout kvalitu tanečního umění, které už dávno opustilo formalismus konkrétních tanečních technik klasiky či moderny a nechává svůj pohybový slovník plynule klouzat v současném tanečním stylu, který rafinovaně tu a tam využívá komunitní taneční inspirace ze streetu, dancehallu, jazzu či třeba salzy.

Estetika nepřekračuje hranici dobrého vkusu nebo snad lacinosti a divákům zbývá pořád ještě dost prostoru pro vlastní fantazii. Zásadním aspektem pro divácký prožitek v obou filmech je hudba, která dodává dílům lehce uvolněnou atmosféru a podtrhuje taneční souznění. Spolu s profesionálním zázemím, zkušenostmi a jasnou tvůrčí vizí to všechno do sebe dokonale zapadá.

420PEOPLE opět potvrzují svou osobitost na české taneční scéně, kterou samozřejmě podporují a udržují i mezinárodní kontakty a spolupráce, jichž se soubor účastní s nebývalou lehkostí. Tím nejenže reprezentuje na úrovni český tanec za hranicemi, ale zároveň získává nové inspirace pro tvorbu i pro uvažování o tanci.

Jako příklad jmenujme prosincové vyvrcholení projektu mezinárodní spolupráce CLASH! – When Classic and Contemporary Dance Collide and New Forms Emerge, který se konal díky podpoře z programu Kreativní Evropy a byl částečně zaměřen na práci s publikem. Soubor Václava Kuneše spojil s obdobnými tanečními skupinami z Itálie, Portugalska, Polska a Bulharska. Kromě mnoha workshopů a diskusí o stavu tanečního umění vznikla mimo jiné i krátká taneční díla. V případě 420PEOPLE to je třetí (původně však první) krátký taneční film s názvem ORĪGĪ.
Václav Kuneš mluví podrobněji o celém projektu i o tanečním filmu zde https://operaplus.cz/vaclav-kunes-zatim-stale-vitezi-tymovy-duch-a-odhodlani/

Ačkoliv ORĪGĪ momentálně není divákům k dispozici, stojí určitě za zmínku. V deseti minutách zpracovává téma rozdílnosti i vzájemnosti různých tanečních pohybových stylů a nutno podotknout, že Václav Kuneš spolu s filmařem Tomášem Vlčkem dokázali tuto problematiku umělecky opravdu zachytit. Tři tanečnice Fanny Barrouquère, Simona Machovičová a Francesca Amante představují každá jeden pohybový styl (definovaný taneční obuví), který funguje samostatně. A najednou se nečekaně setkávají. Metaforická rovina se rozvíjí skrze motiv bosé nohy, která bez boty nemá sebeurčení, ale zároveň jí to otevírá nové možnosti. Skvělý počin, ve kterém tanec konečně řeší tanec. Nezbývá než doufat, že brzy bude i tento taneční film znovu k zhlédnutí, protože je signalizací počátku nové éry současného tanečního umění. Už toho bylo zapotřebí.