Nové signály v tanečních filmech 420PEOPLE

  1. 1
  2. 2
S příchodem nového roku se i česká taneční produkce nakonec tak nějak smířila s osudem a začíná se postupně zabydlovat ve virtuálním on-line prostoru, který od ní vyžaduje jiný přístup k tvorbě i k celkovému uvažování o tanci. Záznamy nově vzniklých tanečních představení získávají čerstvou filmovou kvalitu, jejich divácká dostupnost se formuje podle skutečných potřeb internetového publika, na které cílí i současně pojímaná propagace. A hlavně, objevují se i první, skutečně svému žánru odpovídající, taneční filmy, které tanečnímu publiku nabízí kreativní a možná i trochu divácky přívětivější pohled na možnosti umění současného tance v této digitální době.
Natáčení filmu 420PEOPLE Through Glass (foto Vojtěch Brtnický)

Jejich náměty i pojetí i zpracování se liší podle podmínek i tvůrčí zkušeností jednotlivých souborů a autorů, ale souhrnně lze konstatovat, že si tanec v českém on-line našel svou cestu, byť ji stále považuje pouze za dočasné řešení.

Jedním ze souborů, který se inovací a experimentů nebojí a svou schopnost přizpůsobit se nečekaným situacím a podmínkám už mnohokrát dokázal, je skupina 420PEOPLE. Její diváci nejen z České republiky jsou zvyklí na určitou „řemeslnou“ kvalitu i uměleckou úroveň, ze které se jí daří neslevovat ani v těch nejtěžších dobách. Nakonec dva krátké taneční filmy, které jsou aktuálně (do konce ledna 2021) k dispozici na internetu za symbolické vstupné, jsou toho důkazem.

Dva tituly jsou dílem dvou choreografů a dvou režisérů. Přináší dva pohledy na možnosti pojetí tohoto žánru. Choreografka Sylva Šafková a režisér Marek Partyš využili v sedmiminutovém videu Through Glass do své umělecké vize strohou urban poetiku v kontrastu s krajinou lesa osvětlenou ranním sluncem. Přirozenost přírody jako by se pro městského člověka stala krajinou za zrcadlem. Místem, kde snad můžeme opustit svou společenskou stylizaci a zbavit se svazujících omezení. Les zrcadlí náš svět, ukazuje nám naše omyly na přirozenosti a pravdivosti. My se naopak snažíme jeho atmosféru dostat do našeho zcivilizovaného prostoru, který je více a více uzavírán skleněnou bariérou. V odraze zvlněného skla se naše životy deformují, ovšem my to nazýváme kultivací. A přitom bychom stejně nejraději zmizeli v lesní hlubině. Narativ tohoto tanečního filmu je spíše jakousi osobní emocí a filozofickou myšlenkou než konkrétně se odvíjejícím příběhem tančeným Václavem Kunešem, Simonou Machovičovou a Francescou Amante.

Natáčení filmu 420PEOPLE Through Glass (foto Pavlina Schultz)

Václav Kuneš jako choreograf ve spolupráci s kameramanem a režisérem Jaroslavem Brabcem je autorem druhého tanečního filmu, který je možno stále aktuálně zhlédnout a bezesporu nalezne odezvu i v širším (netanečním) publiku. Spolupráce s Jaroslavem Brabcem posunula taneční lyričnost 420PEOPLE více k epické všednosti, ovšem pikantně kořeněné nadsázkou v mužském vidění světa.

Název Ohně stroje – konkurz dává správně tušit, že se jedná o jakousi epizodu z jednoho konkurzu do nejmenovaného tanečního projektu. Tři uchazeči se snaží znuděného a unaveného (snad) režiséra v podání Davida Prachaře zaujmout. Marná snaha. Den konkurzu je dlouhý a oči sedícího se rychle klíží. Kam se ve snovém světě ubírají představy stárnoucího muže, by ovšem nebylo fér zde prozrazovat. V ideální stopáži šestnácti minut se tento taneční film stává velmi lidsky blízkým zobrazením představ, odehrávajících se někde mezi snem, realitou a osobní vizí. Epizodně pojatá situace, kterou každý zná a každý snad někdy zažil, mu dodává už od prvních minut velkou diváckou atraktivitu. Tančí opět Simona Machovičová a Francesca Amante a s nimi ještě Filip Staněk, a nakonec i David Prachař.

Na obou tanečních filmech je znát, že uskupení 420PEOPLE ví, co dělá a jak to má dělat, aby své diváky nejen umělecky oslovilo, ale i přirozeně pobavilo. Kvalita filmového řemesla nechává vyniknout kvalitu tanečního umění, které už dávno opustilo formalismus konkrétních tanečních technik klasiky či moderny a nechává svůj pohybový slovník plynule klouzat v současném tanečním stylu, který rafinovaně tu a tam využívá komunitní taneční inspirace ze streetu, dancehallu, jazzu či třeba salzy.

Natáčení filmu 420PEOPLE Through Glass (foto Vojtěch Brtnický)

Estetika nepřekračuje hranici dobrého vkusu nebo snad lacinosti a divákům zbývá pořád ještě dost prostoru pro vlastní fantazii. Zásadním aspektem pro divácký prožitek v obou filmech je hudba, která dodává dílům lehce uvolněnou atmosféru a podtrhuje taneční souznění. Spolu s profesionálním zázemím, zkušenostmi a jasnou tvůrčí vizí to všechno do sebe dokonale zapadá.

420PEOPLE opět potvrzují svou osobitost na české taneční scéně, kterou samozřejmě podporují a udržují i mezinárodní kontakty a spolupráce, jichž se soubor účastní s nebývalou lehkostí. Tím nejenže reprezentuje na úrovni český tanec za hranicemi, ale zároveň získává nové inspirace pro tvorbu i pro uvažování o tanci.

Jako příklad jmenujme prosincové vyvrcholení projektu mezinárodní spolupráce CLASH! – When Classic and Contemporary Dance Collide and New Forms Emerge, který se konal díky podpoře z programu Kreativní Evropy a byl částečně zaměřen na práci s publikem. Soubor Václava Kuneše spojil s obdobnými tanečními skupinami z Itálie, Portugalska, Polska a Bulharska. Kromě mnoha workshopů a diskusí o stavu tanečního umění vznikla mimo jiné i krátká taneční díla. V případě 420PEOPLE to je třetí (původně však první) krátký taneční film s názvem ORĪGĪ.
Václav Kuneš mluví podrobněji o celém projektu i o tanečním filmu zde https://operaplus.cz/vaclav-kunes-zatim-stale-vitezi-tymovy-duch-a-odhodlani/

Natáčení filmu 420PEOPLE Through Glass (foto Vojtěch Brtnický)
5 1 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments