Novodobá světová premiéra na Velikonočním festivalu v Brně
Provedení pozapomenutého Richterova oratoria fascinovalo
Chrám svatých Janů je jedním z nejstarších a nejvznešenějších brněnských kostelů. Výborně se proto v jeho prostorách dařilo včerejšímu druhému koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně, pouze posluchači přímého přenosu Českého rozhlasu Vltava byli přirozeně o zrakové dojmy ochuzeni. I jim však včerejší zážitek nepochybně přinesl dostatečně hluboké vjemy, neboť večer byl mimořádný jak dramaturgicky, tak interpretačně.
Na jeho pořadu byla totiž novodobá premiéra oratoria Františka Xavera Richtera La deposizione dalla croce di Gesù Cristo, Salvator nostro (Snímání našeho Spasitele Ježíše Krista z kříže). Toto dílo dosud zaznělo pouze jedenkrát, a to na Velký pátek v roce 1748 v Mannheimu, kde v té době Richter působil jako člen proslulého orchestru. Oratorium je rozděleno na dva díly v celkovém trvání nejméně dvou hodin (brněnské provedení, začínající ve 20 hodin, končilo téměř o půl jedenácté). Skladatel v něm spojuje barokní postupy s prvky nastupujícího klasicismu. Počítá především s virtuozitou sólových pěvců, zatímco sbor se uplatní jen v úvodních a závěrečných částech. Formová struktura je stále stejná – recitativ a da capo árie, přičemž skladatel vychází z dobových výše posazených hlasových typů (chybí tedy baryton či bas a tehdejší tenor má jen nevelkou důležitost, zato soprány a zejména kontratenoři jsou maximálně vytížení).
Provedení fascinovalo. Philipp Mathmann (kontratenor – soprán) zpíval obtížné koloraturní pasáže s neuvěřitelnou brilancí a jeho rovný tón bez vibrata dokazoval, že právě takový tón patří do chrámového prostředí, v němž se netříští o velké prostory, nýbrž získává ideální dozvuk. Při tak dokonalé interpretaci se posluchač ani nemůže divit, že Rossini přestal po ústupu kastrátů komponovat, což komentoval výrokem l’art du chant avait sombré (nastal soumrak pěveckého umění). Neméně dokonalý výkon podali i Piotr Olech (kontratenor – alt) a tenorista Marcus Ullmann (který ovšem, jak už jsme uvedli, neměl part tak náročný – tenor si musel v době Richterově na svoji slávu ještě nejméně půlstoletí počkat). Ze sopranistek zaujala Lenka Cafourková Ďuricová perfektně zvládnutými koloraturami, zatímco koloratury Kateřiny Kněžíkové trochu zatemňovalo drobné vibrato.
Provedení se ujal Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir, věnující se stylové interpretaci starších období. Dokonalá profesionalita byla z projevu jak orchestru, tak sboru jednoznačně patrná, jejími garanty byli sbormistryně Tereza Válková a dirigent Roman Válek. Standing ovation jsou dnes už téměř samozřejmostí, publikum tedy vstávalo i v kostele.
A jako malý bonus na závěr ještě poznámka, že to byla patrně přítomnost rozhlasu, která způsobila, že nikdo v publiku hlasitě nekašlal. Ani o pauzách mezi jednotlivými čísly.
Hodnocení autorky recenze: 90%
Velikonoční festival duchovní hudby Brno 2016
Franz Xaver Richter:
La deposizione dalla croce di Gesù Cristo Salvator nostro
(Snímání našeho Spasitele Ježíše Krista z kříže)
Kateřina Kněžíková (soprán) – Maddalena
Marcus Ullmann (tenor) – Giuseppe d’Arimatea
Philipp Mathmann (soprán/kontratenor) – Giovanni
Piotr Olech (alt/kontratenor) – Simone
Lenka Cafourková Ďuricová (soprán) – Nicodemo
Dirigent: Roman Válek
Sbormistryně: Tereza Válková
Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir
21. března 2016 kostel svatých Janů, Minoritská Brno
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
