Novodobý „hrdina“ Karine Ponties

Karine Ponties a taneční soubor Dame de Pic slavil dvacáté narozeniny. Původem je Francouzka, avšak celou svoji taneční kariéru tvoří v Belgii. Karine Ponties absolvovala prestižní a naprosto výjimečnou tanečně divadelní školu Mudra slavného choreografa Maurice Béjarta, ukončila v roce 1987. Pak tančila v souboru Michy van Hoeckea tři roky v Itáli (původně tanečník, pedagog i choreograf u Maurice Béjarta). Následně aktivně působila v tanečních projektech Pierra Droulerse, Frédérica Flamanda.

Svůj vlastní soubor Dame de Pic založila v roce 1996 a od té doby intenzivně pracuje jako choreografka. Byla velmi ovlivněna designem výtvarného umění – hlavně i kresbou a často používá projekce i grafického zpracování svého scénického obrazu.

Mimo svoje výtvarné ambice, aplikované na taneční pohyb, cítí velmi dobře hudbu a rytmické variace, které vždy a bezprostředně navazovaly na její vzdělání všech „mudristů“ – absolventů školy Mudra. To je typické u všech, kdo vyšli z této líhně a zažili vynikajícího pedagoga Fernanda Schirrena, hudebníka, pedagoga i teoretika. Karine Ponties se již od roku 2001 opakovaně navrací do Prahy, kde pracovala s odborníky výše zmíněných disciplín a oslovila mnoho českých a slovenských tanečníků. Skoro každé její hostování bylo provázeno pedagogicky tvůrčím výstupem.

V pátek, 3. června 2016, tedy opět v rámci festivalu Tanec Praha, uvedla nejen premiéru svého posledního díla Hero%, sólové představení pro jednoho herce–tanečníka. Scénický prostor je omezen v náznaku dvou šikmo od sebe lomených stěn.

Může to být místnost nebo třeba kus svobodného světa. Vymezení okamžiku z všeobecného chaosu, ve kterém žijeme. Na mírně šikmé plochy, po kterých se lze i klouzat i vydrápat, je promítáno množství obrazů. Grafické zpracování kresby konkrétních situací a lokací ve kterých se „hrdina“ pohybuje a ocitá. Nic nového a omračujícího není v tomto scénickém záměru a významu.

Jediný interpret je věkem zralý tanečník a jistě i dobrý herec – je podle scénáře veden k nejrůznějším úkonům a fyzickým výkonům. Podobně jako v normálním všedním životě jsou lidé vystaveni nejrůznějšímu hrdinství jak přežít. Jak se upravit, obléci, převléknout si obleky více ve figurativním smyslu. Náš hrdina na začátku sklouzl nebo spíše vpadl do limitu tohoto úzkého prostoru, jako by se chtěl někam schovat. S černou škraboškou v červeném kostýmu či spíše trikotu známého Supermana. Jediné, s čím realisticky hraje, je židle a další kostýmy. Jinak je doprovázen kinetickým filmovým obrazem. Hudebně či spíše zvukově komponovaná koláž je doplněna textem – namluveným komentářem k některým situacím i je jako titulky doprovodně promítán. To bylo dost zastaralé, ale asi schválně. Hrdina je štván a hnán do rychlých rytmických pohybových smyček minimálně však taneční formy. Fyzicky ovšem chvílemi vyčerpávající.

Jde tedy o groteskně pojatou kompozici o muži, který chce třeba i létat, bojovat a dokazovat sobě i světu nemožné. Scéna, projekce a svícení dolaďují herecký fyzický projev, ne zrovna v roztančené choreografii.

Cartes Blanches
Jako určitý bonus – k oslavám dvaceti let svého souboru a činnosti – nabídla Karine Ponties několika českým, slovenským i zahraničním umělcům, s kterými dříve v Praze již spolupracovala, Cartes Blanches. Neopakovatelnou událost, „bílá karta“ pro hráče… V tomto případě performery různých kvalit.

V druhé části večera se tak odehrála tři velmi rozdílná, všechna humorně laděná vystoupení. Jaro Viňarský doprovázen ze světelné kabiny Tomášem Morávkem nechali na jevišti Divadla Ponec autorskou stopu. Snad částečně ovlivněnou konceptuálním uměním a jeho postupy. Jaro Viňarský má vždy s sebou své publikum, které ho obdivuje. A je se čemu smát, protože jeho tělesná soustava a podivuhodná komika v pohybech i mimice tohoto svérázného umělce je vskutku svérázná. Moc zvláštního a pohybově originálního ve svém sólovém vystoupení nepředvedl, ale naznačuje s nadsázkou sobě vlastní, jak kruté a bolestivě mučivé může tancování být.

Druhý výstup Ochlupus Chluposenum byl zakuklen do chlupatých kožichů jakýchsi podivuhodných zvířat či bytostí, ze kterých se nakonec vykuklí tanečníci a performeři. Takové dětsky laděné animované hrátky.

Ve finále byl rozhodně nejcennější výstup mima Pierre Nadauda, vedoucího katedry nonverbálního divadla na JAMU. Rozhodně se zdálo, že byl nejvíce připravený. Nebyla to náhodná, ale přesně daná performance, plná humorných situací kolem narozeninového dortu. Blízké pantomimě a tradici. Pracuje exaktně na malém omezeném prostoru s různými rekvizitami. Cítíme z něho pokoru ke kumštu a přímou návaznost na Ctibora Turbu, kterým byl ovlivněn.

 

Hodnocení autorky recenze:
Hero%: 70 %
Cartes Blanches: 50 % 

Tanec Praha 2016
Dame de Pic – Karine Ponties:
Hero% / Cartes Blanches
Premiéra v roce 2015
(psáno z reprízy 3. 6. 2016 divadlo Ponec Praha)

Hero%
Koncepce: David Monceau & Karine Ponties
Choreografie: Karine Ponties
Scénografie a umělecký dohled: Guillaume Fromentin
Původní hudba: David Monceau
Hudba: Elmer Bernstein
Scéna: Raphaël Rubbens
Úprava videa: Jean Marc Amé & Guillaume Fromentin
Producent: Dame de Pic/Cie Karine Ponties
(koprodukce Théâtre de la Vie/Centre Culturel André Malraux/Scène Nationale de Vandoeuvre les Nancy/Théâtre d’Esch Luxembourg)

Tanec – Eric Domeneghetty
***

Cartes Blanches
Carte Blanche 1 – Tomáš Morávek, Jaro Viňarský
Carte Blanche 2: Ochlupus Chluposeneum – tYhle/Marie Gourdain, Zuzana Režná, Florent Golfier, Lukáš Karásek
Carte Blanche 3: Electric Sheep – Pierre Nadaud, Pavla Beranová

www.tanecpraha.cz
www.damedepic.be