Večer zahájí Coplandova Fanfára pro obyčejného člověka, poté zazní Slovanská rapsodie Viktora Ullmanna, v druhé půli pak nejznámější Beethovenovo dílo, a sice Symfonie č. 9 d moll se závěrečnou Ódou na radost. „Je poměrně složité oslavit toto výročí, neboť Beethovenova tvorba je stálicí našich sezon. Připravili jsme proto řadu netradičních projektů, ve kterých zazní autorovy skladby i díla, která na něj odkazují. Novoroční koncert jsme sestavili tak, aby vyzněl jako univerzálně platné humanistické poselství symfonie,“ uvedl dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš.
Všechna tři díla pojí téma humanismu a boje za svobodu. Coplandova čtyřminutová skladba byla inspirována projevem o „Století obyčejného člověka“, který pronesl 8. května 1942 viceprezident Spojených států Henry A. Wallace a v němž mluvil o historickém pochodu za svobodu. Na britského dirigenta Eugena A. Goossense projev zapůsobil tak silně, že požádal Coplanda a řadu dalších autorů, aby na jeho základě vytvořili fanfáry, které by zahajovaly koncerty jeho orchestru. Fanfár vzniklo celkem osmnáct, ta Coplandova pro žesťové a bicí nástroje se zařadila do koncertních repertoárů a dočkala se mnoha úprav pro různá obsazení.
Následující v pro orchestr a obligátní saxofon zkomponoval Ullmann před rokem 1940 inspirován uměním saxofonisty Sigurda Raschera. Ve své rapsodii pracuje s moravským folklorem, první téma je citace valašské písně Ej, musel by to chlap byť, čo by ma chcel nabit, druhé téma tvoří melodie Keď na vojnu verbovali, sto tolarů slibovali. Ullmann, který zahynul v Osvětimi v roce 1944, se premiéry své symfonie nedočkal, tu provedl až v roce 1991 Beethovenův orchestr v Bonnu pod taktovkou Dennise Russella Daviese. V brněnském provedení se saxofonového partu ujme Jiří Klement.
Báseň Na radost, kterou napsal Friedrich Schiller v roce 1785, inspirovala mnoho skladatelů, Beethoven, Schillerův obdivovatel, nebyl výjimkou. Právě zakomponováním Ódy na radost poprvé překročil hranice klasické symfonie jako čistě instrumentálního díla a připojil k závěrečné větě sbor. Základní myšlenka básně získala hudbou výrazný účinek jako hymnus bratrství mezi národy. Ve všech následujících dobách byla Devátá chápána jako dílo volající po porozumění, po odstranění hranic a po spolupráci lidstva. Od roku 1949 uzavírala až do roku 2003 festival Pražské jaro. Roku 1972 se pak stala ústřední melodie oficiální hymnou Rady Evropy a od roku 1985 je hymnou Evropské unie. „O Vánocích roku 1989, měsíc po pádu berlínské zdi, dirigoval Leonard Bernstein Beethovenovu Devátou symfonii s mezinárodním uměleckým obsazením v obou částech do té doby rozděleného Berlína. Také tehdy se zpíval pozměněný text, v němž byla místo radosti oslavována svoboda. A byl to rovněž Leonard Bernstein, který nezapomenutelným způsobem dirigoval toto dílo s Českou filharmonií na závěrečném koncertě prvého porevolučního ročníku Pražského jara 1990,“ uvedla hudební historička Vlasta Reittererová.
Sólových partů se za doprovodu Filharmonie Brno a Českého filharmonického sboru Brno ujmou sopranistka Kateřina Kněžíková, altistka Jana Hrochová, tenorista Richard Samek a basista Roman Janál. Koncert je prakticky vyprodán, zbývají poslední čtyři vstupenky. K dostání jsou ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu filharmonie-brno.cz
